Jenštejn

Provozovatelem a správcem galerie a expozic je Oblastní muzeum Praha-východ..

Vybudován a dostavěn však byl patrně až za Pavla z Vlašimě, notáře královské komory, který jej koupil kolem r. 1368; k tomu roku je také prvně jmenován Pavlem z Jenštejna a to je i první zmínka o Jenštejně. Hrad byl vystavěn na skalnatém ostrohu v úzkém údolí potoka Chobotu. Hradní půdorys tvořil nepravidelný lichoběžník, obrácený širší stranou ke vstupu. Byl to vodní hrad, chráněný z jižní strany rybníkem, z ostatních příkopem vytesaným ve skále, který byl napouštěn vodou z rybníka. Dosud jsou zachovány zbytky brány, věže a v nepatrném rozsahu i obvodní zeď jednoho křídla paláce na vnitřním nádvoří, které bylo asi v úrovni okolní roviny, kdežto obvodní hradby dosahovaly zvenku úpatím svých zdí až k hladině rybníka. V jihovýchodním rohu hradního areálu stojí válcová věž, obklopená navenek masivní plášťovou zdí, spadající do někdejšího příkopu. Směrem k severu na ni navazovalo podélné vstupní křídlo, takže její válcová část krytá zděnou helmou napohled vyrůstala z jeho hmoty a byla viditelná až nad jeho střechou. Původní vstup do věže byl pouze brankou ve výši 8,6 m nad nádvořím hradu po můstku z hradního paláce. Zdvižený můstek zapadl do mělkého obdélníkového výklenku ve věži. Z předsíňky za brankou byl přístup jednak do kaple, zaujímající celé toto patro věže, sklenuté křížovou klenbou a s malým polygonálním presbytářem v tloušťce zdi, jednak na šnekové schodiště zřízené rovněž v síle zdi, které spojovalo kapli s klenutým patrem pod ní a s místností v patře nad ní; ostatní podlaží věže byl patrně přístupná jen po žebřících. Ačkoliv šlo o nevelký a málo důležitý hrad, jeví se v provedení stavby snaha docílit monumentálního vzhledu vytvořením větších optických celků i tím, že na válcové části věže je místy uplatněn typický prvek hradů a falcí 12. století, bosované zdivo, které mělo i malému opevněnému sídlu dodat dojem nedobytné mohutnosti a síly. Syn Pavla z Vlašimě arcibiskup Jan z Jenštejna užíval hradu jako oblíbeného sídla až do sporů s králem Václavem IV. Královi vlivní oblíbenci ochotně poskytovali záminky, jimiž provokovali arcibiskupa k prudkým odvetným opatřením, které měly za následek nové výbuchy králova hněvu. K nejbezohlednějším odpůrcům Jana z Jenštejna patřil králův podkomoří (od r. 1387) Zikmund Huler, který se asi r. 1390, neznámo jak, hradu Jenštejna zmocnil. Potom se majitelé hradu rychle střídali. R. 1402 a 1404 je jmenován Oldřich z Černčic jinak z Jenštejna, ale 1403 a 1404 i Ctibor z Jenštejna jinak z Libiše. V druhém desetiletí 15. století sídlila na Jenštejně pražská měšťanská rodina z Cách, z níž Jindřich se už r. 1418 nazýval rytířem, v třicátých letech měl Jenštejn Aleš Škopek z Dubé, kolem r. 1447 Jan z Liblic, r. 1465 Baltazar z Košíně, r. 1483 Vácalv Holec z Květnice. R. 1502 patřil Jenštejn Bohuslavovi Ojířovi z Očedělic a po něm jeho synu Janovi, r. 1521 jej odkázal Jan Zachariáš z Plotiště v dluhu nejvyššímu kancléři Království českého Ladislavovi ze Šternberka na Bechyni, ale už r. 1526 jej prodal Jan Litoborský z Chlumu Janovi Hrušovskému z Hrušova. Od jeho synů koupil Jenštejn r. 1539 Mikuláš Rendl z Úšavy, r. 1541 Hynek Krabice z Veitmile a hned následujícího roku Václav a Mikuláš Hrzánové z Harasova; při dělení hrzánského dědictví r. 1544 připadl Jenštejn Václavovi, který jej prodal r. 1560 Janu Dobřichovskému z Dobřichova. Další prodej r. 1568 Ladislavovi staršímu z Lobkovic nebyl zapsán do desk zemských, a když potom r. 1583 Dobřichovský zemřel, zabrala hrad, v té době nazývaný zámkem, bez ohledu na Lobkovicova práva pro dlužné pokuty Dobřichovského česká komora a připojila jej ke komornímu panství brandýskému. Od té doby patrně hrad nebyl obýván a chátral, takže už po čtrnácti letech, r. 1597, oznamoval brandýský hejtman Kašpar z Milštejna komoře, že Jindřich Homut na Radonicích žádal „o starý krov s jinejm dřívím v pustém zámku jenštejnském“, ale dodával, že „nad týmž zámkem při věži ještě kus krovu cihelného…stojí“, a snad považoval tehdy ještě opravu budovy za možnou. Zřejmě k ní však nedošlo, protože zápis z r. 1608 označuje Jenštejn jako „zámek starý a zpustlý“ a podle brandýského urbáře a z r. 1651 „tvrz Jenštejn…bývala cihlami přikryta a v ní pokojův nemnoho. Stojí na skále, okolo ní příkop dosti hluboký vodou napuštěný, přes něj býval most dřevěný, a to již všechno zpustlo a tak zpustlé stojí“. V minulém století a ještě na počátku tohoto století sloužila zřícenina za obydlí i hospodářské zařízení venkovské chudiny. Zříceného zdiva bylo použito jako stavebního materiálu k stavbě domků v prostorách hradu. Když stav horní části věže už ohrožoval sousední budovy, bylo po provedení archeologického průzkumu hradní torzo opraveno a tato významná historická památka r. 1977 zpřístupněna veřejnosti..