Petřvald

Ve znaku rod nosil na zlatomodře štípeném štítu stříbrného páva. V historii sehráli Petřvaldští z Petřvaldu významnou roli, vzhledem k vysokým úřadům, které někteří členové této rodiny zastávali. Pozdějšímu renesančnímu zámku zde předcházela původně snad dřevěná později kamenná gotická tvrz obklopená příkopem napájeným vodou z blízké řeky Lubiny. I když je tato tvrz písemně uváděna až k roku 1542, lze předpokládat, že rod Petřvaldských již zde sídlil ve druhé polovině 13. století, neboť sídlo se tu poprvé připomíná již k roku 1394. K roku 1372 je uváděn Petr z Petřvaldu, následuje Pavel z Petřvaldu jenž se zde uvádí v letech 1373 – 1382. V období let 1382 - 1409 se zde připomíná jistý Petr Meissner z Petřvaldu, nešlechtic, snad původem z Míšně v Německu. Ve znaku již nosil páva, proto je i pokládán za prvního předka a zakladatele rodu Petřvaldských z Petřvaldu. Roku 1396 je poprvé zmiňována zdejší tvrz. Petr z Petřvaldu umírá někdy v roce 1409. Zprávy z období husitské revoluce se nám nedochovaly. K roku 1437 a později i v letech 1441 - 1466 je na Petřvaldě Jan z Petřvaldu, syn Petra (Meisnera) z Petřvaldu a na polovici Proskovic. Jeho příbuzný Jan Hanuš Košatecký z Petřvaldu je připomínán v letech 1461 - 1493 (Košatku získal roku 1492 a podle ní se i psal.). Umírá roku 1493. Panství po něm spravuje Hanuš Petřvaldský , který drží panství až do své smrti roku 1540. K roku 1544 jsou tu bratři Bernard a Jetřich a v tomto roce se také zdejší sídlo označuje jako hrad, což nám dokazuje, že původní tvrz byla postupně přebudována na velké zděné sídlo, chráněné vodním příkopem. Od roku 1549 spravuje všechny statky Hanuš III. Petřvaldský. V roce 1600 přestavuje Hanuš Jan (IV.) z Petřvaldu, jeden z předních mužů tehdejšího rytířstva nevyhovující gotický hrad na renesanční zámek. Původní sídlo pozůstávalo ze čtvercové jednopatrové budovy, jejíž východní a jižní stranu obtékal mlýnský náhon, severní a západní stranu chránily hradby a příkop. Jeho obytná část byla obrácena k jihu. Do objektu vedl padací most. v případě nebezpečí mohly být severní a západní příkopy naplněny vodou z mlýnského náhonu a říčky Lubiny. Hanuš IV. byl za odboj proti císaři zbaven svých statků a uvězněn na Špilberku. Hanuš Jan umírá ve vězení někdy v letech 1621 - 1622, dříve než začal vlastní soud. Vlastní majetek rodu Petřvaldských byl pak oceněn konfiskačním protokolem v roce 1624 na plných 323 000 zlatých

O rodu Petřvaldských z pozdějších let víme opět velmi málo. Významný rod pánů Petřvaldských z Petřvaldu vymřel po meči neženatým Bernardem Janem z Petřvaldu (1734 - 1763) 15. května 1763. Říkalo se, že byl otráven jedem, kvůli majetku. Patřil totiž mezi nejbohatší šlechtice na Moravě. Petřvaldské léno je rakouským arcivévodou biskupem Leopoldem Vilémem I. spolu se Zábřehem a Starou Bělou roku 1624 darováno olomoucké kapitule, údajně náhradou za škody způsobené jí za povstání. Roku 1654 přikoupila kapitula také velkostatky Starou Bělou a Zábřeh nad Odrou. Roku 1626 byl petřvaldský zámek vydrancován a zapálena střecha vojsky Arnošta Mansfelda, které táhly od Těšína k Novému Jičínu. Po převzetí zámku kapitulou začal objekt pomalu chátrat, i když jej noví majitelé několikrát stavebně upravovali. Církev neměla zájem o jeho údržbu z důvodů velkých finančních zatížení. Roku 1657 předává kapitula objekt do užívání zdejšímu fojtovi Tomáši Jakoubkovi a jeho rodině. Roku 1845 prodává rodina Jakoubků bývalý zámek s příslušenstvím a pivovarem (přestavěným roku 1923 na sokolovnu) za odstupné majiteli zdejšího fojtství a starostovi Václavu Kudělkovi. V roce 1858 jsou zámecké pokoje upraveny na byty a pronajaty. Roku 1870 byla v přízemí umístěna dočasně škola. Majitelem však zůstává nadále kapitula, která vlastní panství až do roku 1920, kdy byla správa kapitulního velkostatku přenesena do Staré Bělé. Poslední zdejší vrchní správce Petr Bumbala zemřel roku 1870 a po něm již v Petřvaldě nový ustanoven nebyl. Roku 1910 je bývalý zámek předán do užívání rodině Stejskalů. Za 1. světové války byl zřízen v zámecké budově útulek pro uprchlíky a infekční vojenský špitál. Roku 1920 koupilo budovu zámku za 30 000 Kč dělnické družstvo Svépomoc společně se stavitelem Ludvíkem Hajdučkem. K roku 1935 je petřvaldský velkostatek ve vlastnictví hraběnky Gabriely Thun - Hohensteinové. Roku 1923 stavitel Ludvík Hajduček zadní trakt zruinovaného zámku a zboural jej za účelem získání stavebního materiálu. Toho však nebylo možno použít, neboť se většinou jednalo o drobný a navíc značně zvětralý kámen. Za první republiky přešel objekt do majetku Lidové strany v Petřvaldě, později do majetku zdejšího MNV. Ještě roku 1957 byla přízemní část chátrajícího zámku využívána jako byty, sklepy pak sloužily za skladiště brambor a řepy, část sloužila jako chlévy. Téhož roku, když vichřice odnesla část střechy, navrhuje zdejší MNV pro celkovou značnou zchátralost zámek zbourat. Z hlediska umělecko-architektonického měl zámek jistě svou hodnotu, i zápisy pamětníků hovoří o dochovaném množství architektonických prvků, jako pískovcových ostění oken, dveří a portálů. Byly dochovány také zbytky nárožních sgrafit a v bývalé rytířské síni i zbytky maleb heraldických znaků manželek pánů Petřvaldských. Budovy měly před zbouráním v přízemí klenuté stropy, v patře byly místnosti plochostropé. Přesto bylo rozhodnuto pro velmi neutěšený stav o zbourání této památky. Oprava zámku, tak jak bylo navrženo nebyla pro "projekční nepřipravenost a nedostatečné výrobní kapacity " realizována. V listopadu 1962 započalo bourání zámku, materiál byl rozprodán a původní rozsáhlé klenuté sklepy zasypány. Postupná demolice pak pokračovala až do roku 1967. Těmito pracemi byly pověřeny Vítkovické stavby n.p. Kunčice nákladem 65 000,-Kčs. Během tohoto roku bylo odvezeno přes 3 200 m3 rumiska, které bylo odváženo na úpravu nábřeží řeky Lubiny. Zachovalé ostění a kameny byly odprodány místním občanům. Tím zmizela zdejší významná památka na památný rod Petřvaldských z Petřvaldu a novojičínský okres tak přišel o další historicky cenný objekt..

Trojkřídlý zámek uzavíralo křídlo na severozápadě nad řekou Lubinou. Sedlová střecha zámku byla kryta šindelem. Objekt měl čtvercový uzavřený dvůr. V úrovni prvního patra nádvoří byla dřevěná galerie se zábradlím. Ze dvora vedly dřevěné schody na okružní dřevěnou pavlač v úrovni prvního patra, odkud se vcházelo do jednotlivých místností a rytířského sálu. v tomto sále, stejně jako nad kamenným vstupním portálem do objektu, byl umístěn erb Petřvaldských. Před zámkem se nacházel protáhlý dvůr, po jehož stranách byly hospodářské budovy statku. Ty se po parcelaci polností roku 1877 změnily v obytné budovy. Objekt měl délku 36,5 m a šířku 20,5 m, nádvoří pak 21 x 10.5 m..