úřednický dům

Kromě přímého přístupu se do hospodářského traktu chodilo přes spíž. Budova byla postavena přibližně tak, jak se novostavby úřednických domů v 18. i počátkem 19. století obvykle projektovaly. Dům stojí na volném prostranství, skutečně tedy lehce padne do očí. Jeho okolí je volné, aby nic nebránilo osvětlení. V přízemí se nacházela na jedné straně obytná místnost, na opačné straně předsíně čeledník, v 19. století rozdělený na dvě místnosti. Za předsíní byla klenutá kuchyň a komora. Přízemí je proti úrovni terénu o jeden a půl stopy vyvýšené, aby nevlhlo. V patře se pak nacházely úřadovny, kancelář písaře a vrchního úředníka, přitom kancelář písaře mohla být i jeho bytem. Horní kuchyně se nacházela ve stejné poloze jako v přízemí, kde se rovněž zachovaly otisky po nástavci pro vedení kouře do komína, tzv. dymníku. V průběhu svého vývoje se dům samozřejmě co do funkčnosti proměňoval. V 19. století byly zrušeny obě kuchyně ve střední části dispozice a zřejmě koncem 19. století byl postaven sporák v místnosti v severozápadním rohu, do té doby využívané jako spíž..

Veduta Bílovce od Jana Strassera z roku 1788 zachycuje dům v jeho starší podobě se zaobleným štítem, dvojicí komínů a mansardovou střechou. Z doby výstavby domu se s jistými úpravami dochoval, jak bylo potvrzeno dendrochronologickým datováním, právě krov konstruovaný jako tzv. pravá mansarda a trámový strop ve dnešní kanceláři (východně vedle vstupní haly). Strop nad protější výstavní místností byl dendrochronologicky datován do let 1813 – 1814. Po roce 1848, kdy byla zrušena patrimoniální správa, ztratil dům svou původní funkci. V polovině 20. let 20. století sem byly ze zámku přemístěny sbírky muzea v Bílovci. Nejzásadnější změnou bylo vložení pětiprostorové půdní vestavby ve 2. čtvrtině 20. století, kterou provázely některé zásahy do původních krovových konstrukcí z 18. století a prosvětlení podkroví dalšími vikýři. Současně provedená výměna výplní otvorů minula troje klasicistní dveře různého stáří v přízemí..

století. Za druhé světové války byla poškozena zástavba přiléhající k severní straně budovy muzea, zlikvidovaná po válce zřejmě až v roce 1957. Na starých fotografiích jsou viditelné ještě stopy vnitřního uspořádání zaniklé budovy – přízemní trojprostorové plochostropé stavbě se sedlovou střechou. Na severní stěně muzea jsou dodnes patrné i krovové liseny zbořené budovy. V 70. letech 20. století byl východní blok zástavby náměstí protažen jižním směrem a západní konec Pivovarské ulice se tak posunul ve vztahu k muzeu a zámku jižněji..