pohled na farní kostel od jihu, přes řeku Lubinu
ve spodní části fotografie jsou patrné poslední zbytky příborských hradeb
© Jan P. Štěpánek 04/2006
Město Příbor, ležící v půli cesty mezu Frýdkem - Místkem a Novým Jičínem, každého bezprostředně upoutá svou hlavní dominantou. Tou je románsko - gotický farní kostel Narození Pany Marie, ležící ve výrazné poloze na hraně svahu nad řekou Lubinou ve východní části historického jádra města.
Kostel, jemuž dominuje vysoká štíhlá věž, je velmi složitou stavbou, která prodělal stavební úpravy od dob románských, přes gotické a renesanční, až po barokní úpravy.
Jádro stavby vzniklo patrně již před rokem 1251, kdy je kostel jmenován v listině budoucího krále Přemysla II. Otakara. Toto je i první zmínka o městě Příboře samém. Existuje i velmi reálný předpoklad, že současný kostel se nachází na místě staršího šlechtického dvorce, který patrně založili hrabata z Hückeswagenu (mimo jiné stavebníci hradu Hukvaldy, který nese jejich jméno). Tito si posléze dokonce změnili predikát na z Příbora.
V roce 2001 prošel celý kostel náročnou památkovou rekonstrukcí, která mu dala opět jeho důstojný vzhled. Areál kostela, ohrazený mohutnou kamennou zdí s opěráky, je volně přístupný a naskýtá se z něj nádherný výhled do údolí řeky Lubiny i dalekého kraje.
Historie farního kostela Narození Panny MarieExistuje velmi reálná doměnka, že na jeho místech stával původní šlechtický dvorec pánů z Příbora. Kostel, který však tehdy mohl být pouze hradní kaplí, je písemně doložen již roku 1251 v listině pozdějšího českého krále Přemysla Otakara II. a založen patrně krátce před tímto datem samotným Frankem či již jeho otcem Arnoldem z Hückeswagenu. Zdivo současné lodi kostela pochází ze 14. století, odsazený užší presbytář s polygonálním závěrem podepřeným mohutnými opěráky a štít jižní lodi z doby kolem roku 1400. Středověký kostel byl opevněn. Snad využil kamenné opevnění staršího sídla. Součást kostela tvořila i západní věž, zvýšená kolem roku 1590 o další dvě patra. O věži se také často vedou dohady, že mohla být již součástí staršího šlechtického dvorce. V této době byly provedeny i další renesanční úpravy stavby (portál v presbytáři, náhrobky, erby olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského a pražského arcibiskupa Martina Medka). Na renesančních úpravách se podíleli italští stavitelé a umělci, kteří se ve 2.polovině 16.stol. usídlili v Příboře nebo jeho blízkém okolí. Roku 1586 byly po stranách lodi přistavěny centrály bočních kaplí na trojlistém půdorysu, později barokně upravené. Celek kostela doplnily sakristie, kaple sv. Urbana s renesanční kovanou mříží , kaple Getsematské zahrady a jiné. Kostel má pozoruhodný rokokový mobiliář. K dílčím úpravám kostela došlo v polovině 19. století (1852-1854). Kolem kostela se rozkládal nejstarší příborský hřbitov. Zrušen na konci 18. století nařízením císaře Josefa II. V jeho prostorech bylo zachováno jen několik výhnačných náhrobků. V roce 2001 kostel prodělal náročnou rekonstrukci exteriéru..
Popis kostelaUrbana, Getsemanské zahrady aj. Věž kostela je zastřešena cibulovou bání s otevřenou lucernou, sedlová střecha presbyteria nese sanktusní věžičku. Boční kaple jsou kryty helmicemi s malými polygonálními lucernami. Ve 4. patře na jižní, západní a severní straně věže je umístěn kulatý ciferník hodin pocházejících z 18. století. Roku 1586 vznikla renesanční nadstavba posledních dvou pater věže. Fasády objektu jsou hladké, členěné pouze soklem a korunní římsou. Vstup do areálu hřbitova a kostela tvoří pilířová brána z přelomu 18. a 19. století, v níž jsou osazena bohatě dekorovaná kovaná mřížová vrata a branky z roku 1809. Sochy sv. Jana Sarkandera, Cyrila a Metoděje a sv. jana Nepomuckého byly na pilíře brány osazeny až později. Kostel je ohrazen hradební zdí, upravenoi ve 2. polovině 18. století, se 14 poloválcovými kapličkami ze 2. poloviny 19. století, v nichž jsou reliéfy křížové cesty z roku 1887. Původně zde byly obrazy malované na plátně, vytvořené profesorem příborského německého gymnázie Vojtěchem Mottlem. Interiér kostela je doplněn řadou hodnotných architektonických detailů a doplňků (renesanční portály v presbytáři, kuželková poprseň oratoří, renesanční mříž před kaplí sv. Urbana, figurální náhrobek, kamenné erby olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského a pražského arcibiskupa Martina Medka). Také rokokový mobiliář má mimořádnou hodnotu (lavice, oltáře, kazatelna, chórové lavice). Na hlavním oltáři je gotická socha Panny Marie z doby kolem roku 1420, údajně z Prahy, která patří do okruhu tzv. krásných českých madon. V presbytáři visí votivní obrazy sv. Isidora a sv. Vendelína od Antonína Volného (+1776).
|
Přihlášení |
