
Vnitřek kostela od okolí chrání několik vrstev. Vlastní tělo kostela (bez věže) je od okolí odděleno příkopem. Do kostela se vchází po mostcích. Uvnitř kostela jsou všichni na jedné shodné základně: dlažba v lodi i presbytáři a vlastně i všech přilehlých prostorech je stejná. Barevnost dlažby je inspirována za tepla válcovaným ocelovým plechem, který je typickým produktem zdejších železáren a válcoven. Její spárořez je však různorodý. Z této základny jako země vyrůstají hranolové hmoty liturgického inventáře, tj. menzy, křtitelnice, ambonu a sedes. Ty jsou ze světlého dunajského vápence, vždy z jednoho monolitního kusu v kontrastu k temné podlaze. V menze je část ostatků (krev) Jana Pavla II. Křtitelnice stojí uprostřed kostela i celého společenství věřících. Její hmota je napříč proražena paprskem Ducha svatého s odkazem na křest Ježíše v Jordánu. V místě průrazu zde utkvěla nádoba s křestní vodou. Po straně křtitelnice je řeka Jordán vyznačena leštěným kamenem.
Prostor pro eucharistii visí na konzole ve fúzovaném skle. Na jeho kubické hmotě je na pravé větší části znázorněn Starý Zákon, na levé otvíravé Nový Zákon. Starý Zákon je znázorněn barevným hořícím keřem, ze kterého se ozývá Hospodin slovy „Jsem, který jsem“. Strana Nového Zákona je v přirozených barvách skla s velkými pozlacenými písmeny A a W. Mezi oběmi částmi je modrá spojnice, znázorňující jejich kontinuitu. V čele eliptického prostoru se vznáší obrazový svatodušní triptych Jakuba Špaňhela. Jednotlivá témata triptychu jsou křest vodou, křest duchem a posvěcení kříže. V adorační kapli po levé straně lodi je umístěno Jezulátko a křehké Placzkovy dřevořezby křížové cesty. V Mariánské kapli na opačné straně kostela je obraz Panny Marie Guadalupské z Mexika ukotvený v pozemsky ocelovém rámu stylizované louky od malířky Laury Morales a byl požehnán otcem biskupem Václavem Lobkowiczem 8. září 2005. Ostatní mobiliář kostela je dřevěný – dubový. Lavice tvoří jakési horizontální přízemní trámce. Vitráže nesou biblický příběh Jákobova žebříku a beránka Božího. Podílel se na ní Jakub Špaňhel, autor oltářního obrazu.
Proto v roce 1964 trest komunistické soudy zmírnily na internaci v klášteře Osek, v roce 1968 se mohl vrátit do služby, ale zemřel v roce 1976. Nebyl nikdy rehabilitován, v roce 2003 jej však papež Jan Pavel II. blahoslavil..
V roce 1968 se v době politického uvolnění našla odvaha i odhodlání postavit nový kostel. Základní kámen byl vysvěcen roku 1969, ale začátek normalizace další výstavbě na rozsáhlém sídlišti v Ostravě-Výškovicích zabránil. O dostavbě, v podstatě realizaci celé stavby, se tak začalo uvažovat po roce 1989. Protože obecně zůstává na Moravě počet věřících vysoký, farnost přijala návrh brněnského architekta Marka Štěpána (podílel se i na rekonstrukcích sakrálních staveb jinde v Ostravě) na výstavbu kostela, věže a pastoračního centra. Stavba probíhala v letech 2004-2007 za působení otce Vítězslava Řehulky. Má elipsovitý půdorys a vedle stojí 30 m vysoká věž se třemi zvony z roku 2005 (Danielův váží 533 kg, Panny Marie Guadalupské 316 kg a Matky Františky 224 kg). Ve sklepních prostorech je pastorační centrum Jana Pavla II., o jehož jméně se v souvislosti se zasvěcením kostela uvažovalo. Kostel je ukázkou moderní sakrální architektury, v Čechách atypickou, na Moravě a ve Slezsku častější. Hlavní prostory jsou z dunajského vápence a fúzovaného skla (včetně vitráže). Obraz na hlavní zdi je svatodušní triptych Jakuba Špaňhela (křest vodou, křest duchem a posvěcení kříže)..