
Z komplexu bývalé Elzerovy přádelny se zachoval do podzimu 2017 poměrně kompaktní ucelený areál. Tvořila jej vyšší patrová obdélná bloková budova, jejíž fasády (znehodnocené břízolitem) členilo množství velkých oken. Starší architektonické zdobné prvky prozrazovaly jen lizénové rámy a korunní římsa s navazující atikou v západním a východním průčelí. Mírně asymetricky z jižního průčelí vystupovala hmota hranolového schodišťového rizalitu. V minulosti bylo průčelí rizalitu nejprve zdobeno okrasným atikovým štítem, později (před r. 1938) byl o dvě patra navýšen do podoby věže. V severní části na přádelnu navazovala strojovna s vysokým cihlovým komínem. Jihozápadně od hlavní budovy, při Frýdlantské ulici, stála nenápadná patrová budova na obdélném půdoryse - bývalý úřednický a kancelářský objekt s vrátnicí. Před demolicí tato šedivá břízolitová budova nebyla ničím zajímavá, v minulosti se však jednalo o velmi výstavný objekt… číst dále
Podnikatel Jan Elzer založil svou obchodní činnost v Místku již v roce 1851 jako typický ruční tkadlec s jedním tkalcovským stavem. Časem se však díky své píli vypracoval a v roce 1871 vystavěl v ulici U Staré pošty (někdejší Císařská silnice), nedaleko svatojakubského kostela, menší mechanickou tkalcovnu o 150 stavech. Ta však zcela lehla popelem během velkého požáru Místku v roce 1887, který vypukl nedaleko tkalcovny. Jelikož z bezpečnostních důvodů městská rada zakázala obnovu tkalcovny, byl nucen Jan Elzer tkalcovnu vystavět na novém místě. Nový závod byl vystavěn do roku 1890 na dnešní Beskydské ulici, v místní části Bahno, kde již od roku 1882 měla firma své bělidlo a úpravnu. Historie textilky na konci Frýdlantské ulice, nedaleko Elzerovy mechanické tkalcovny, se začíná psát v roce 1897, kdy jí jako přádelnu vystavěli následovníci Jana Elzera, synové Rudolf a Jan. Do roku 1903 přádelna pracovala s 19.000… číst dále
V předchozím díle jsme opustili Mariánské Skoky ve chvíli, kdy vrchnost rozhodla nahradit kapličku novým kostelem. Vydejte se s námi na další úsek cesty po osudech kdysi slavného, poté opuštěného a dnes opět objevovaného magického místa uprostřed nádherné krajiny Žluticka. Naše dnešní vyprávění začínáme v roce 1736.
Když jsme se rozhodli při své cestě po severu Francie, Normandii a Bretani zastavit v Amiens, věděli jsme, že nás čeká malebné město s řadou památek, v čele s katedrálou Notre-Dame, největší vrcholně gotickou katedrálou ve Francii. Gotických katedrál jsme cestou viděli mnoho – včetně těch nejslavnějších v Chartres a v Remeši. Amiens nám ale nabídlo něco opravdu překvapivého, co jsme jinde nepotkali – Les hortillonnages d'Amiens.
Halič je území s dlouhou a značně komplikovanou historií. Nečekanou stopu v tomto kraji zanechal československý architekt, rodem ze slovenské Myjavy, Dušan Jurkovič (1868 – 1947). Jeho jméno máme spojené s pohádkovými chaloupkami Libušín a Maměnka na Pustevnách a dalšími domy inspirovanými lidovou architekturou. To, že je autorem tří desítek vojenských hřbitovů na polsko–slovenském pomezí není až tak známo.
Stěhujete se do nového bytu? Plánujete novou kuchyň a těšíte se až v ní poprvé uvaříte? Máme pro Vás několik tipů na co si dát pozor při jejím plánování a realizaci, aby nová kuchyň nebyla zklamáním.
Rčení „panenko skákavá“ pravděpodobně zná většina z nás. Nemnozí ovšem vědí, že souvisí se zaniklou vesnicí nad Žlutickou přehradou a s uctívání mariánského obrazu, který je považován za zázračný.
Ať už si to uvědomujeme či nikoliv, žijeme v době, která nám díky pokroku a novým technologiím nabízí plnou kontrolou nad chodem domácnosti. V teplých letních měsících spoléháme na klimatizovanou teplotu vzduchu a před zimou se chráníme například regulací ohřevu vody v radiátorech.