Eltzerova přádelna

Mírně asymetricky z jižního průčelí vystupovala hmota hranolového schodišťového rizalitu. V minulosti bylo průčelí rizalitu nejprve zdobeno okrasným atikovým štítem, později (před r. 1938) byl o dvě patra navýšen do podoby věže. V severní části na přádelnu navazovala strojovna s vysokým cihlovým komínem. Jihozápadně od hlavní budovy, při Frýdlantské ulici, stála nenápadná patrová budova na obdélném půdoryse - bývalý úřednický a kancelářský objekt s vrátnicí. Před demolicí tato šedivá břízolitová budova nebyla ničím zajímavá, v minulosti se však jednalo o velmi výstavný objekt vily s bosovanými nárožími a s průčelním rizalitem s odstupňovaným vysokým štítem. Valbovou střechu doplňovaly ozdobné vikýře a zadní průčelí snad i věžička. Původním byl i nevýrazný objekt na jihu areálu..

Jelikož z bezpečnostních důvodů městská rada zakázala obnovu tkalcovny, byl nucen Jan Elzer tkalcovnu vystavět na novém místě. Nový závod byl vystavěn do roku 1890 na dnešní Beskydské ulici, v místní části Bahno, kde již od roku 1882 měla firma své bělidlo a úpravnu. Historie textilky na konci Frýdlantské ulice, nedaleko Elzerovy mechanické tkalcovny, se začíná psát v roce 1897, kdy jí jako přádelnu vystavěli následovníci Jana Elzera, synové Rudolf a Jan. Do roku 1903 přádelna pracovala s 19.000 vřeteny. Na počátku 20. století byly všechny Elzerovy závody zmodernizovány a elektrifikovány. Firma vyráběla bavlněnou přízi, nitě, bavlněné tkaniny režné, bílé, barvené, brokátový materiál, popelín a jiné. Po roce 1928 na základě aktivit prokuristy Josefa Burschika zavedla i výrobu hedvábného zboží a zvýšila počet vyráběných druhů textílií, avšak tyto novoty nedpovídali konzervativnímu stylu vedení společnosti rodinou Elzerů. V roce 1930 dokonce na krátkou dobu měla firma i komisionářství ve Vídni. Výrobky od Elzerů byly dodávány do Německa, Francie, Jugoslávie, Maďarska, ale i do skandinávských zemí, USA či Argentiny a Kubu. Sociální, mzdové a pracovní podmínky u Elzerů byly obecně hodnoceny jako velmi špatné a vedly několikrát k menším stávkám. Nejznámější trvala od 8. do 10. července 1930 a zapojily se do ní i zaměstnanci konkurenčních textilek. V době největší produkce zaměstnávala firma v roce 1927 na 800 pracovníků. Po skončení 2. světové války byl podnik jako německý majetek zestátněn a v roce 1946 převeden pod n. p. Slezské bavlnářské závody, později Slezan. S přelomem 20. a 21. století se však zprivatizovaný podnik Slezan dostal do provozní krize a byl uzavřen. Spolu s tím skončil provoz takřka ve všech frýdecko - místeckých textilních objektech. Ty začaly chátrat a jsou povětšinou nevyužívané. Až s brutální a nesmyslnou demolicí historicky a architektonicky cenné Landsbergerovy přádelny ve Frýdku na Nádražní ulici v roce 2015 se pomalu rozproudila diskuze o budoucnosti těchto rozsáhlých, v řadě případů velmi architektonicky narušených komplexů s lokálně cennými budovami. V případě bývalé přádelny firmy Elzer je o dalším osudu patrně rozhodnuto (demolice porvedena v říjnu roku 2017). Měla by být zdemolována a její místo snad rozumně využito. Je pravdou, že ačkoliv si budova uchovala svůj hrubý výraz a hmotu, byla zbavena všech cenných architektonických detailů..