
Kamenný pranýř (sloup nižšího hrdelního práva) se nachází u hlavní silnice poblíž domu s č.p. 72. Torzo sloupu se nachází na jednostupňovém schodu. Na hladkém dříku je dodnes zachované železné oko sloužící v minulosti pro uchycení řetězu. Tento pranýř (lidově také zvaný popravčí sloup) je připomínkou hrdelního práva Starého Jičína, které mu náleželo od 14.století do roku 1729, kdy mu bylo přiděleno Novým Jičínem.
Na něho se směl každý obrátit a on ho musel vyslechnout. Malé věci jako křiky, hádky, soudil rychtář sám. Větší věci soudil purkmistr s konšely za účasti rychtáře, který vedl soudní knihu. Ještě začátkem 18. století měl Starý Jičín tak zvané nižší právo hrdelní. Rychtář, konšelé a purkmistr vyšetřovateli těžké zločiny jako loupeže, krádeže, vraždy, manželské nevěry, spojení se zlými duchy. Obviněného vyslýchali pomocí práva útrpného. Když se nechtěl přiznat, napínali ho na oko, na skřipec a lámali mu kosti. Po vyšetření bys spis zaslán k vyššímu soudu do Hlubčic ve Slezsku a později do Olomouce. U těchto soudů vynesli rozsudek, aniž viděli obžalovaného a uložený trest byl pak vykonán na Starém Jičíně. Proti rozsudku bylo lze se odvolati k apelačnímu soudu do Prahy. Ještě začátkem tohoto století byl v obecní truhlici na Starém Jičíně ortel apelačního soudu v Praze ze dne 26. srpna 1718, jímž byl Pavel Holub odsouzen pro krádež a loupež k smrti tím způsobem, že mají být napřed jeho prsa dvakrát trhána železnými kleštěmi, načež na kolo dán, usmrcen a povětří pozdvižen. Ve sklepení Arendy ještě před požárem se nacházely nástroje útrpného práva, jako španělská bota, skřipec a svěrák na lámání holeních kostí.