
Zaniklý kostel sv. Jiří - nejstarší slezsko (polsko) ostravský kostel, vystavěný snad již na počátku 13. století jako hlavní svatostánek nově vzniklé vsi při strážním hradu. V polovině 16. století přestaven Sedlnickými z Choltic do podoby pozdně goticko renesanční prosté stavby s věží a zároveň jako místo posledního odpočinku tohoto šlechtického rodu. Po výstavbě nedalekého nového kostela sv. Josefa na poč. 80. let 18. století byl starý kostel přeměněn na školu a sýpku, později na byty. V roce 1985 byl zbořen. Místo, kde kostel stával, se nachází na konci nenápadného plochého terénného opyše, jižně od uličky Klášterní, která tvoří pěší spojku mezi novým kostelem sv. Josefa a hradem. Areál zaniklého hřbitova s kostelem je vymezen travnatou plochou za farní zahradou. Na ploše se nenachází kromě informační tabule žádná upomínka na bývalý kostel. Západně od zaniklého kostela, na úpatí terénní hrany, stojí mladší kamenný kříž z počátku 20. století. Zajímavostí je snad otisk jižní fronty kostela s opěráky jako vlastnické hranice mezi parcelami č. 3325 a 3327.
S jistotou zde stával dřevěný kostelík nejpozději roku 1268, kdy se zde výslovně zmiňuje farář, a správně spadal pod týnecký, respektive později orlovský klášter benediktinů. Jako dřevěná stavba je kostel překvapivě poprvé zmíněn až v roce 1444 za faráře Augustina. Na přelomu 15. a 16. století kostel z důvodu neúdržby velmi zchátral a bylo rozhodnuto o jeho stržení a výstavbě nového. Donátorem nového svatostánku se kolem roku 1555 stal Jiří Sedlnický z Choltic, který v roce 1551 záskal hrad a panství Polská Ostrava. Uvádí se, že stavitelem nového, tentokráte již zděného kostela s dřevěnými prvky, se stal vlašský zedník Carios. Novostavba byla založena na obdélném jednolodním půdoryse s pravoúhlým presbyteriem a opěrnými pilíři. Loď měla dřevěný plochý strop, presbyterium pak bylo zaklenuto klenbou s pískovcovými vyžlabenými žebry. Okna údajně nesla kamenné kružby. K západnímu průčelí byla přistavěna zvonicová věž nesoucí dva zvony s českými nápisy, které měly po výstavbě nedalekého nového kostela sv. Josefa být přeneseny do jeho věže a zde podlehly ničivému požáru v roce 1845. Dále byly součástí vybavení kostela malé varhany, které dosloužily v roce 1750. Následně byly zhotoveny jistebnickým mlynářem varhany nové, přenesené později v roce 1783 rovněž do kostela sv. Josefa. Na pravé straně lodi se nacházel boční oltář s obrazem svaté Panny Marie, pocházející rovněž z roku 1555. Pod kostelem se rozkládaly dvě krypty - jedna pro Sedlnické z Choltic, druhá pro místní kněze. Se Sedlnickými z Choltic přisla na panství i protestantská víra a kostel se stal protestantským. Po skončení 30 leté války byl kostel z nařízení císaře v roce 1654 uzavřen. Až po roce 1678 se s katolickým panstvem kostel znovuotevřel jako katolický. Na konci 70. let 18. století byl starý kostel i s farou poškozen pruskými vojsky a začalo se uvažovat o výstavbě zcela nového chrámu. Ten byl postaven v letech 1780 - 83 u tzv. nové císařské silnice, naproti faře. Starý kostel byl poté odsvěcen, získal číslo popisné 70, a darován jako budova obci, která jej upravila pro potřebu školy. Podkroví pak pro potřeby sýpky. Po výstavbě nové školy upravil hrabě Vlček (Wilczek) bývalý kostel na byty pro své zaměstnance. V této podobě se zachoval až do roku 1985, kdy byl v rámci celkové brutální asanace Slezské Ostravy a Zámostí zdemolován. Kolem kostela sv. Jiří se v minulosti nacházel i nevelký hřbitov. Ten fungoval chvíli i po zrušení kostela až do roku 1823, kdy byl u kostela sv. Josefa zřízen nový hřbitov (současný centrální ostravský hřbitov). V roce 1877 učinil popsal místní badatel a učitel Karel Jaromír Bukovanský dva zajímavé nálezy učiněné ve sklepě školní budovy, bývalé kostelní kryptě. Pod jedním oknem byl nalezen náhrobek Albrechta Sedlnického z Choltic ( + 1587) a pod podlahou hrob Anny Marie Sedlnické (+ 1731). Zde nalezl zlatou náušnici a půl zlatého prstenu s kamenem , dále pak několik malých křížků, části růžence a pod. Prvně dva jmenované předměty byly uloženy ve Slezském zemském muzeu v Opavě..