
„Nad levým břehem říčky Sedlničky, tam stával zpupný statek s tvrzí závišickou“. Stával, ale do současnosti se z něj zachovalo opravdu velmi málo.
Obec Závišice se nachází 3,5 km severozápadně od Kopřivnice a necelých 7 km severovýchodně od okresního města Nový Jičín. Zástavba Závišic je soustředěna podél údolí, které vytvořila říčka Sedlnička. V horní části obce, nad levým břehem výrazného meandru Sedlničky, na vyvýšené terase stávala bývalá závišická tvrz. V současnosti zde najdeme jen shluk čtyř domků, na jejichž místě byla někdy ve 14. století tvrz vystavěna, a které z části zdivo tvrze pohltily a z části narušily a zničily.
Původní dispozice tvrze byla patrně obdélná. Severní a jižní stranu areálu tvořily dvě budovy (paláce), které mezi sebou uzavíraly obdélná dvorek ohrazený na zbylých stranách kamennou hradbou. Patra tvrze, která byla z velké části patrně kamenná, byla přístupná po dřevěných pavlačích z nádvoří. V prostoru dvora se nacházely i dvě kamenné studny. Jedna uprostřed nádvoří a druhá blízko jižního traktu. Nosné zdi budov tvrze měly sílu kolem 160 cm, zbylé zdi měly sílu od 100 cm do 120 cm. Střechy tvrze byly kryty břidlicí, jejíž několik kusů se při parazitní zástavbě rodinných domků donedávna ještě zachovalo. Přístup do tvrze byl veden od západu, kde se také v kamenné hradbě nádvoří nacházela vstupní brána. Od mírně stoupajícího terénu na západě byl areál tvrze vydělen obloukem příkopu. Ten nebyl nutný pouze na východní straně, kde přirozenou ochranu tvrze tvořila říčka Sedlnička. Náznak oblouku širokého příkopu je dodnes v terénu lehce patrný, i když je celý srovnán a zavezen a na jeho místě se nacházejí zahrady. Později byl prolomen v hradbě i průchod na východ k údolí Sedlničky.
Co se z tvrze zachovalo do současnosti? Na místě jižní budovy tvrze dnes stojí dva na sebe přistavěné rodinné domy, které kopírují přibližný rozsah středověké stavby. Obě ve svých obvodových zdech obsahují části zdiva tvrze. Patrno je to především na východnější z budov. Zajímavější je situace na místě severního středověkého paláce. I zde se nacházejí dva rodinné domky. Tyto na sebe však nenavazují. V případě staršího západnějšího domu je patrno, že zcela využil pro své severní obvodové zdivo středověkou zeď severního paláce. Dobře je toto patrné v interiéru hospodářské části domu. Nejzajímavější je situace v prostoru mezi oběma novými domy. Zde, na východní štít západního domu navazuje několik kamenných zdí bývalého středověkého paláce. Je to část hradby tvořící severní zeď severního paláce tvrze s druhotně proraženým průchodem, příčka tvořící východní zeď západního domu a další, volně stojící příčka. Na místě východní částí severního křídla dnes stojí novostavba rodinného domku, která pro svůj suterén také využila části kamenných základů tvrze. Prostorem mezi dvojící obou rodinných domků dnes vede nová komunikace, která prochází bývalým nádvořím a vede dolů k říčce. V místě bývalého nádvoří se dnes nacházejí dva kamenné pilíře u nichž je souvislost s tvrzí ne zcela jistá.
Lokalita bývalé tvrze je díky silnici, která přes areál vede poměrně dobře přístupná a fotografovatelná.
S největší pravděpodobností je název vsi odvozen od osobního jména Záviš. Předpokládá se, že zakladatelem a dárcem jména byl Záviš z Vikštejna, držitel biskupského hradu Schauensteina (lid. Šostýna) u Kopřivnice. Ves byla již v polovině 14. století rozdělena na dva díly. Část vsi na pravém břehu říčky Sedlničky (Manské Závišice) sdílela v letech 1369 - 1437 osudy šostýnského zboží, později pak zboží hukvaldského. Na levém břehu Sedlničky v "Dědičných Závišicích" stával zpupný statek s tvrzí. Poprvé se zdejší tvrz uvádí v písemných pramenech k roku 1481. První zmínka o vsi je pak z roku 1357. Zdá se, že původně byli majitelé zpupného dílu Závišic i majiteli lenní části. V listinách z let 1372 - 1396 Mikuláš Sedlnický z Choltic užívá již titulu "Nicolaus de Cholticz alias de Zawissicz. Je pravděpodobné, že Sedlničtí měli už od roku 1372 ve svobodném majetku půl vsi Sedlnice a po roce 1382 získali asi i půl Závišic, podle nichž se také psali. Rod Sedlnických z Choltic zde seděl i v letech pozdějších. Mikuláš z Choltic je tu uváděn ještě k roku 1401. Na Závišicích se rod Sedlnických neudržel, neboť během zmatků v 15. století a v době, kdy byl hrad Štramberk v držení loupeživých Pukliců z Pozořic, t.j. mezi léty 1438 - 1471, byl tento díl Závišic připojen k panství štramberskému. Je skutečností, že ještě roku 1445 náležela manská část Závišic k šostýnskému zboží resp. k Hukvaldům Jana Čapka ze Sán a jeho nástupců. K dočasnému spojení obou vsí došlo až okolo roku 1466, kdy Puklicové ztrácejí postupně alodní část Závišic i Štramberk ve prospěch pánů z Boskovic, kteří se stali držiteli statků hukvaldského i šostýnského. Roku 1478 prodávají bratři Tas, Dobeš a Beneš Černohorští z Boskovic štramberské panství s alodním dílem Závišic Benešovi z Hustopeč. Roku 1523 odkoupil Bernard z Žerotína na Fulneku od štramberského pána Lacka z Hustopeč všechny tyto statky a do zemských desek vkládá již Závišice celé. Na žalobu biskupovu musel však tento zápis vymazat a zapsat roku 1531 opravu:"...ves Závišice, pokud k hradu Fulneku přísluší..". Vdova po fulneckém pánu Oldřichovi Cetryšovi z Kynšperka, Barbora z Rottalu, se roku 1543 provdala za Baltazara Švajnice z Pilmsdorfu, který mezi léty 1544 - 1553 zřejmě koupil od panství novojičínsko-štramberského alodní část Závišic. V této době zřejmě i zaniká původní tvrz Sedlnických. Dle některých historiků prý mohla zaniknout někdy již po roce 1516, kdy Bernard ml. z Žerotína připojil tento statek k fulneckému panství..