židovské činžovní domy

Činžovní domy židovských majitelů pro zaměstnance textilních továren na Těšínské ulici:

V souvislosti s rozvojem textilních továren ve Frýdku stoupala i poptávka po bydlení. Rodina Landsbergerů a Munků, židovských majitelů textilních továren, proto podpořila známé, aby vystavěli nedaleko ústí Bílého potoka (dnes křižovatka ulic Krátká a Těšínská) činžovní dům či domy pro dělníky. První z domů, dnes čp. 1113 (tehdy 113), vznikl kolem roku 1899. Později, kolem roku 1905, byl v podobném stylu dostavěný dům čp. 1114 a na vzniklém dvoře, ohrazeném Bílým potokem a novostavbami, pak ještě dobudovali majitelé, rodina Špicerů (Schpitzerů) dům čp. 1115 přístupný shora zastavěným průjezdem mezi první dvojicí domů. Majitelé domů, rodina Špicerů, postavili blok domů s pomocí hypotéky. Zatímco nárožní, nejstarší dům, splatili ve 20. letech 20. stol. ještě před krizí, splátky novějších částí se vlekly až do roku 1939, kdy budovy (židovský majetek) zabavila III. říše a rodina Špicerů následně musela odejít do koncentračního tábora v Osvětimi. Z něj se v roce 1945 vrátila pouze dcera Helena a tehdejší ČSR úřady jí nutily vyrovnat, navzdory otřesným válečným zážitkům a tíživému postavení, nedoplatky bance za roky 1939 - 1945. Po odprodeji nezadlužené části domu (částečně na splátky zjistila, že částka na krytí nepostačuje), se s židovským učitelem z Nýdku odstěhovala do Izraele. Dům propadl přes její soudní protesty bance a roku 1948 byl znárodněn. Nová garnitura její pohledávky odmítla (i s ohledem na její nesouhlas umořit jej zčásti ziskem z prodeje domu čp. 1113). Opětovně se soudila po roce 1989, kdy několikrát přicestovala do ČSFR a ČR. Vzhledem k nemožnosti prolomit restituce před rok 1948 byly všechny její nároky zamítnuty. V místě, kde směrem k třídě T. G. M. měla být realizována dostavba bloku, žili její sousedé (nábožensky smíšená rodina německy hovořících Zimů, majitelů konfekce na nynější T. G. M.). Marie Zimová, dědička nemovitosti…  číst dále