vila a ústřední ředitelství firmy Landsberger

V novověku zde fungoval i panský pivovar, jehož provoz skončil až nedlouho před polovinou 19. století. Nevyužívaný, nerentabilní a chátrající areál zakoupila v roce 1855 rodina židovského obchodníka a podnikatele Filipa Landsbergera. Ten, později i se svým synem Adolfem, využili potenciál areálu a přítomnost vodního náhonu, který poháněl bývalé mlýnské technologie, a zřídili zde s využitím starších budov novou textilní manufakturu s mandlovnou, úpravnou sukna a bělidlem. Pozdějšími rekonstrukcemi a přestavbami zde vznikl moderní a prosperující textilní tovární areál. Objekt bývalého pivovaru přestavěli v kanceláře. Landsbergerové časem v rámci továrního areálu, který si zvolili i jako centrálu všech ostatních závodů, vystavěli i honosnou obytnou a reprezentativní vilu v neorenesančním slohu s okrasnou zahradou. Součástí areálu byl i udržovaný přírodně krajinářský park s umělým jezírkem. Po nabytí šlechtického titulu Adolfem Landsbergerem v roce 1912 by bylo možné oprávněně tuto vilu označit slovem zámek. Po okupaci Československa v roce 1939 byla na podniky a majetek Landsbergerů uvalena vnucená správa a později majetek zabaven ve prospěch Říše. Členové židovské rodiny Landsbergerů tak tak, že stihli bezpečně z okupovaného území odejít. Po válce byly všechny bývalé Landsbergerovské majetky jako německý majetek zestátněny a začleněny do nově ustanoveného národního podniku Slezan. Landsbergerům nikdy nebylo bohužel nic navráceno z jejich majetku ve Frýdku a Místku. V rámci národního podniku bývalá centrála a textilka pod zámkem fungovala jako Ředitelství n. p. Slezan, provozy a dílny v rámci socialistického hospodářtví fungovaly a v bývalých úředních budovách a vile se usídlilo ředitelství podniku. Areál byl ve 2. pol. 20. století mnohokrát upravován, často především účelově, což se negativně projevilo především na vzhledu původních budov, které často ztratily mnoho ze zajímavých architektonických detailů. Ušetřena naštěstí byla vila, jejíž historizující fasáda zůstala takřka nedotčena. Hůře však dopadly její interiéry. Za své vzala i okrasná zahrada. V parkové části areálu fungoval v letech 1960 - 76 pomocí nadšenců pod vedením Fr. Habrnala malý zoopark, který byl velmi populární u místních obyvatel a byl častým cílem jejich procházek. Po jeho zrušení park chátral, za své vzaly mnohé cenné dřeviny, a mnohé součásti zoparku byly rozebrány, rozkradeny či poničeny (voliéry, okrasné pergoly, mostek přes náhon). V 70. letech zanikl i starý mlýnský náhon, který po několik staletí dotvářel kolorit dolní části Frýdku a poháněl dřevěná vodní kola a později i turbíny továrních provozů. Se zánikem tohoto vodního zdroje zaniklo i jezírko v parku. Po roce 1989 a privatizačním kolotoči na počátku 90. let 20. století provoz v bývalém ředitelství Slezanu postupně ustával, až byl zastaven zcela. Po reorganizaci zkrachovalého podniku v současný Slezan Holding a.s. je tovární část areálu zakonzerována, stejně jako bývalá tovární vila. V úředních budovách sídlí ředitelství současné společnosti a bývalý zoopark a park se s pomocí místních nadšenců mění opět v zajímavý turistický cíl jako tzv. Faunapark Frýdek-Místek. Celý areál na svou novou šanci teprve čeká. Probíhají jednání mezi vedením akciové společnosti a představiteli Frýdku-Místku o budoucím využití lokality a jen čas ukáže, kterým směrem se osud bývalého Landsbergerova ředitelství bude ubírat..

Filip Landsberger byl velmi aktivní drobný podnikatel a v Koloredově provozoval hostinec, prodej zemědělských výrobků, nebo až do Vídně dodával sudy s přepuštěným máslem. Časem si začal uvědomovat vysoký potenciál lokálního drobného soukenictví, které se provozovalo především po jednotlivých domácnostech. Možná v souvislosti s tím, že se soukeníci cestou na trhy zastavovali v jeho hospodě, byl to již jen krůček k tomu, aby se Filip do tohoto procesu zapojil a začal obchodovat s bavlněnou přízí a tkaninami. V roce 1851 získal povolení založit si vlastní malou tiskárnu bavlněných karotunů na Koloredově. Tento prostor však brzy přestal dostačovat. V roce 1855 Filip získal ve Frýdku, v tak zvané Podzámecké obci pod zámeckým kopcem, pozemky a budovy u starého mlýnského náhonu. Původní starou panskou vodní valchu a mlýn přebudoval na nové provozy mandlovny, úpravny a bělidla. Osudy rodiny Landsbergerů jsou od této doby trvale spojeny spíše s Frýdkem a Koloredov rodina postupně opustila. Ještě za Filipova života začal kolem roku 1860 s drobným podnikáním v oblasti úpravy lněných tkanin i jeho syn Adolf, narozený roku 1840, který později převzal veškerou starost o rodinný podnik. Po smrti Filipa v roce 1873 Adolf vyplatil z podílu zbylé sourozence a stal se jediným vlastníkem firmy. S osobou Adolfa Landsbergera je spojen dynamický rozvoj textilního průmyslu ve Frýdku a s tím spojený i rozvoj samotného města, neboť Landsbergerové se výrazně podíleli i na společenských aktivitách ve městě, spojených nejen s otázkou židovské komunity. V roce 1868 Adolf založil v budově mandlovny ruční tkalcovnu, která byla o tři roky později přestavěna v mechanickou s vodním pohonem. Jako nerentabilní byl tento provoz zastaven v roce 1914 a zrušen o dva roky později. Roky 1868 - 78 jsou spojeny s obrovským rozmachem podniku. Adolf v této době zakoupil například velký statek v Pržně, ale především odkoupil starší tovární podniky v dolní části Frýdku, při vodním náhonu a Těšínské ulici, a přebudoval je na moderní tkalcovny. Jmenovitě například Munkovice (zakoupeny od podnikatele Munka v roce 1876, Slezan 09), Málkovice (Slezan 06 na nároží Těšínské a Nádražní ulice), či Rechle (Slezan 06 na rohu Těšínské a Potoční ulice). Výrazným stavebním a investičním počinem byla stavba velké moderní dvoupatrové přádelny (Slezan 07) na formující se Nádražní ulici v roce 1882. Po velkém požáru byla v roce 1894 přádelna přestavěna a zvýšena o patro. V roce 2014 byla bohužel tato frýdecká dominanta pro údajný špatný technický stav zbořena. Nedaleko nádraží vystavěl v roce 1895 architektonicky cenné sklady bavlny. Adolf Landsberger se brzy přesunul podnikatelsky i do sousedního Místku, kde v roce 1893 koupil starou soukenickou valchu na Hodoňovickém náhonu a přestavěl ji na mandlovnu. Stejně tak odkoupil i starší tkalcovnu J. Žabenského na Příborské ulici. Dále můžeme zmínit novou trhárnu bavlněného odpadu v nedalekých Nošovicích. Tyto jednotlivé podniky měly vlastní vedení, podřízené přímo Adolfu Landsbergerovi, který úřadoval v centrále podniků ve Frýdku pod zámeckým kopcem (ulice Na Poříčí, dnes ředitelství Slezanu). Zde byla kromě centrály společnosti vystavěna pro potřeby továrnické rodiny výstavná pseudohistorizující vila (zámek) s okrasnou zahradou a nedalekým přírodně krajinářským parkem s jezírkem. Adolf se věnoval i filantropické a společenské činnosti. Podílel se na financování výstavby budovy frýdecké nemocnice v Hasičské ulici či stál za zrodem frýdecké elektrárny při škole Pod sovou. Rovněž byl členem městského zastupitelstva, radním a čestným občanem Frýdku. Pro své zaměstnance Adolf budoval ubytovny (v Místku na Příborské ulici byla v jedné z budov bývalé Žabenského textilky zřízena ubytovna pro ženy, muži bydleli v prostoru staré frýdecké střenice u nádraží, která byla přestavěna na ubytovnu). Po první světové válce byla na Potoční ulici vystavěna nová ubytovna pro 200 - 220 lidí, která patřila k nejmodernějším a nejvýstavnějším ubytovnám ve městě. Rodinnému životu se podnikatel Adolf Landsberger dlouho vyhýbal. Oženil se až v 51 letech v roce 1891 s Mariannou Löwy, dívkou z vídeňské židovské rodiny, která byla o 30 let mladší než její nastávající. Manželé spolu měli celkem 3 děti: Annu (nar. 16. 5. 1892), Alfréda (nar. 7. 4. 1894) a Terezii (nar. 31. 3. 1898). Nejstarší Anna bohužel zemřela již v roce 1903 a byla pohřbena na frýdeckém židovském hřbitově. Za své zásluhy v oblasti hospodářství byl v roce 1903 oceněn Řádem železné koruny III. třídy a v roce 1912 docílil povýšení do šlechtického stavu s predikátem "Edler von Freideck", který se vztahoval i na jeho tehdy žijící potomky. Adolf Landsberger zemřel 25. 5. 1914 a byl pohřben na místním židovském hřbitově, kde pro jeho potřebu byla vybudována nákladná hrobka z černého mramoru od slavného architekta Kotěry. Po Adolfově smrti se prokuristou společnosti a poručníkem nezletilých dětí stal jejich strýc František Lonna, bratr Marianny. V roce 1920 se textilní podnik stal veřejnou obchodní společností, v jejímž čele stáli jako společníci Alfréd a Terezie Landsbergerovi a jejich strýc Lonna. V roce 1927 se přidal jako společník manžel Terezie Rudolf Praxmarer. Prosperita a rozvoj podniků však skončili se smrtí hlavy rodu Adolfa. Jednotlivým společníkům spíše než o rozvoj a modernizaci podniků šlo hlavně o zisky z nich. Po obsazení Československa Němci byl jako vnucený správce jmenován na čas Rudolf Praxmarer, jako jediný nežidovský člen rodinného vedení podniku. V roce 1941 byl veškerý majetek Landsbergerů zabaven ve prospěch Říše. Po válce byl bývalý majetek Landsbergerů, nově jako německý, zestátněn Československou republikou a roku 1946 začleněn pod správu nově vzniklého národního podniku Slezan..