Šostýn

I na Šostýně stála výstražně namířena proti příchozímu v čele nad cestou přes dřevěný most, jistěže v poslední části zvedacím. Měla v průměru necelých 6 a půl metru a tudíž nemohla být příliš vysoká – bylo prý z ní ale vidět na věž Štramberka, jenž vznikl o něco později, i na Hukvaldy (což bylo nedávno oficiálně potvrzeno). Spolu s docela malým dvorkem a strážnicí pro posádku byla vysloveně obrannou částí – jakýmsi "hrádkem". Teprve za ní se vcházelo po druhém mostě nad příkopem do zřejmě věžovité brány s propadlištěm, zčásti vytesaným do skály, jež se z ní jediné zachovalo. Hned za branou bylo obytné stavení a nevelký dvůr. V jižní části nádvoří stál palác, jehož suterén se dodnes zázračně zachoval a tvoří tak nejlépe zachovalou část hradu. Zatímco Starý Jičín a Hukvaldy byly hrady výšinnými, stojícími na osamělých kopcích, Šostýn vyrost ve stínu Pískovny a byl vůči ní v ne právě výhodné poloze. To snad zavinilo v dobách vyspělejší dobývací techniky jeho ztečení a rozboření. Výše popsanému jádru, rozprostírajícímu se na dvou vrcholech – jižním s palácem a dvorem a severním s útočištnou věží – předcházelo předbraní a rozsáhlé předhradí. Hrad měl tak délku ve směru severojižním více jak 100 metrů a mohl se srovnávat rozlohou i s královským Lukovem nebo Cvilínem. Vnitřní hrad obepínal příkop a mohutný val – na jihu, západě a východě zdvojený – s nezbytnou palisádou. Než se příchozí dostal až sem, musel zdolat nejspíš ještě dva opevněné pahorky spojené mosty. Palác měl nejméně jednu kamny vytápěnou místnost – rytířský sál – s dlažbou s motivem dubového listu a snad v prvním patře i okno na jih či západ. Jinak bývaly místnosti na hradech osvětlovány zásadně jen ze strany nejbezpečnější, nádvorní. Jižně od paláce je výrazná plošina na níž byla posledním výzkumem doložena kamenná parkánová zeď. Za palácem, ve svahu mimo samotný val, stávala ještě jedna plošina nesoucí kdysi dávno nějakou, zřejmě strážní dřevěnou budovu. Měl-li palác ještě druhé patro, pak to bylo jen podstřešní prostranství podobné jako na Hukvaldech pro potřeby strážných a chod hradu. Sklepy byly zčásti zahloubené ve skále, jak je dodnes patrné, s hliněnou podlahou. Pozoruhodné bylo shodiště, z něhož se prý před lety nalezly ztrouchnivělé dřevěné zbytky po schodech. Vedly očividně z přízemí do suterénu. Sklepní místnosti byly dvě – temnější východní, znehodnocena skálou, a západní, prostornější, s přilehlou nevelkou místností. Do ní se scházelo po schodech a z ní se teprve mohlo dodnes zčásti zachovalým portálem do zadní místnosti. Oba sklepy byly spižírnami větranými světlíkem. Studna na hradě asi nikdy nebyla a vodu brali z cisterny. Podle zvyku se do této sváděla soustavou dřevěných okapů ze střech, protože jí bývalo na hradech vždycky spíše méně než dost. V jednom místě nádvoří, jak dosvědčují nálezy, stála kovárna či podkovárna. Dvůr byl uzavřen na východě i západě hradbou a vstup do něj opevněn věží nad branou. Šostýn je dispozicí nepoměrně vyspělejší než Hukvaldy či Jičín. I to svědčí o staviteli nové generace, který sebevědomě použil prvků dosud na šlechtických hradech nevídaných – vestavěného schodiště a zejména do čela vystrčené hlásky i za cenu toho, že by mohla být při dobývání od vnitřního hradu s trochou válečného štěstí odříznuta. Pod hradem se vynula dvě podhradí – Záhůří v nynějším Motýlím údolí a v místě dnešního koupaliště. K hradu patřily tyto osady: Kopřivnice, Lichnov, Vlčovice, Frenštát (od doby kolem roku 1300), snad i Drnholec a polovina Závišic. Přesný rok zániku Šostýna nelze určit a zřejmě se též nestalo najednou. Válčilo se před ním a o něj až do roku 1422, kdy jej na Mikuláši z Lamberka snad musel vojensky vymoci biskup olomoucký. Protože první zmínka o zřícenině je z roku 1437, je zřejmé, že hrad zanikl v rozmezí těchto patnácti let. Není vyloučeno, že byl hrad dobyt husitským vojskem Jana Tovačovského z Cimburka v roce 1427. Hrad Šostýn se rozpadal, pustnul rok od roku a co bylo na kopci, kde stával, ještě k upotřebení a neshořelo při požáru, jenž vždy dobývání provázel, pilně snášeli obyvatelé Kopřivnice i vzdálenějších vsí, aby dosloužilo jinde. Kamenná ostění, panty dveří, rámy, dlaždice, nakonec i kamení, kterého tu bylo dostatek a zadarmo, takže trčely jen holé zdi s otvory po oknech a dveřích, bez střech a ochozů. Svahy a valy se sesypávaly do příkopů, les pohltil slávu zašlého hradu, o němž se už nikde nemluvilo a jeho jméno též zkomolili. Od 30. let 20. století započal na Šostýně intenzivní archeologický a záchranný průzkum, jež odkryl hlavní část hradu, suterén velkého paláce, a po menších přestávkách opět naplno začal v 90. letech 20. století. Město Kopřivnice zaštítilo archeologický výzkum na hradě, stejně jako konzervátorské práce, jež na hradě probíhají dodnes. Velkým počinem bylo obnovení středověkého rybníka, který byl objeven v roce 1999..