Pohled na současnou hájovnu od jihu
Hmota hájovny zabírá západní polovinu zámku
© Jan P. Štěpánek 08/2006
Obec Kateřinice, ležící asi 2,5 km severovýchodně od Příbora, měla jednu velmi dominantní památku, jakou v okolí žádná z obcí neměla a nemá. Bohužel o ní, vinou přístupu bývalého zločineckého režimu k nemovitým i movitým památkám, přišla. Zdejší původní vodní tvrz, přestavěná později v renesanční zámek, byla na počátku 50. let 20. století zbourána a nenávratně zničena. Tak alespoň pro většinu lidí a turistických průvodců. Skutečností však je, že tvrz nebyla zlikvidována až tak docela úplně, jak se, budete-li číst dále, dozvíte.
Původní kateřinická tvrz stávala v jižní části obce u lesa zvaného Hájek. V urbáři z roku 1610 je popisována jako jednoposchoďová budova, z části z kamene a dřeva, s mnohými pokoji. Při tvrzi je uváděn hospodářský (tzv. Horní) dvůr, chlévy, pivovar a dvě velké štěpnice.
Kateřinická vodní tvrz byla vystavěna na malém pahorku chráněném ze všech stran rybníkem, jehož původní rozloha je i dnes v současném terénu zřejmá. Brzy po roce 1698 byl rybník zrušen a původní vodní tvrz přestavěna na zámeček. Od 19. století zámek postupně chátral a stával se například sídlem kontrolora a purkrabího, později jen správce. Horní patro zámečku nebylo nikdy upraveno pro obývání a zřejmě vždy sloužilo za sýpku. Ani ve 20. století nebyl zámek udržován, nadále chátral, až se v listopadu 1941 zřítila část střechy. Takto přežil zámek dobu 2. světové války. Nezajištěný objekt však ještě o to více zchátral a tak byla z bezpečnostních důvodů roku 1952 zbourána více než jedna polovina budovy, stavební kámen použit na vybudování cesty k ovčírně a zbytek budovy přestavěn na hájovnu. Na severní straně od zámečku stávaly veliké kůlny a vepříny, na straně západní stály dřevěné stodoly s podjezdem do hospodářského dvora. Na jihu byly rozsáhlé chlévy pro hovězí dobytek a budova pro šafáře a velebníka. K panskému dvoru příslušela ovčírna s výrobnou sýrů. Kolem dvora se prostíraly četné rybníky, které se táhly až k vesnici. Podobně tomu bylo i okolo samotného zámku a po obou stranách silnice. Až v polovině 17. století byly rybníky vypuštěny a zrušeny. Kromě zmíněného ovčína na západě, se do současnosti z bývalého dvora nezachovalo vůbec nic. Jakoby zde ani nikdy nestál.
Copak můžeme z bývalého zámku uvidět dnes? Dnešní hájovna stojící na původním pahorku, na kterém stávala i starší tvrz, vlastně využila takřka celou západní polovinu bývalého zámku a jeho hmotu. V přízemních místnostech se zachovaly mnohé klenuté stropy. Zachovala se velká část kamenných, klenutých (pozdně gotických) sklepů a stará kamenná studna o průměru 1,2 m, ještě dnes 7 m hluboká. Dnes je bývalý zámek, připomínající spíše patrový řadový rodinný dům omítnutý břízolitem, v soukromém majetku pana Jindřicha Horkela. Dům na parcele č. 289 nese popisné číslo 45.
Současný majitel si zasluhuje velká uznání a úctu. Svými vlastními silami zrenovoval původní dochované klenuté sklepy, citlivě restauruje i část zachovalých přízemních místností bývalého zámku. Při čištění studny a při úpravách terénu nalezel bohatou kolekci keramického materiálu, datovatelného do období 15. až 19. století. Nejstarší keramika je lošticoidního typu. Zajímavé jsou i nálezy zbytků renesančních kachlů s bohatým reliefním zdobením. Zajímavým byl nález zbytků dřevěného potrubí, které vedlo od studny, v kopci Kamenném. Pan Horkel v současnosti odkrývá a konzervuje obvodové zdivo celé východní části zámku. Právě díky příkladnému přístupu pana Horkela k této, v nedávné minulosti téměř zlikvidované památce, bude část bývalého zámku zachována příštím generacím.
Historie Kateřinic a zámkuStarý vladycký rod Kateřinských z Kateřinic se na Moravě vyskytoval dosti často. Po nabytí nedalekých Rychaltic se rod psal také jako Rychvaldští z Kateřinic. Znakem tohoto rodu byla na štítě podkova, často různě zdobená, obrácená vzhůru. Poslední příslušník rodu, Jindřich Rychvaldský z Kateřinic, se připomíná k roku 1537. Brzy po tomto roce se již jako majitel tohoto biskupského léna uvádí Jan Chorynský z Ledské, který statek vyženil s Kateřinou Rychvaldskou z Kateřinic. Chorynští z Ledské pocházeli ze starého českého rodu z východních Čech. Nosili svisle půlený erb, obě polovice zlaté, v každé z nich byl jeden roh se třemi račími klepety. Vpravo byl roh černý s klepety stříbrnými, vlevo tomu bylo naopak. Stejné rohy s klepety sloužily i jako klenot, ale pravý roh byl stříbrný, levý černý. Nejstarším známým příslušníkem rodu se uvádí v polovině 14. století Balthasar de Ledecz. Do panského stavu byli Chorynští povýšeni roku 1710. V druhé polovině 15. století získali moravský statek, Choryni na Vsetínsku, který jim byl po bitvě na Bílé hoře zkonfiskován. Roku 1622 je Chorynským kateřinické léno, pro účast v povstání proti císaři Ferdinandu II., zabaveno. Konfiskát byl koncem roku 1622 kardinálem Dietrichštejnem prodán za 6 000 zlatých hukvaldskému úředníku Janovi Kryštofovi Orlíkovi z Lažiska, který je zde v letech 1622 - 1628. Vyznamenal se jako obránce hukvaldské pevnosti v době Mansfeldského vpádu. Vedle Kateřinic a Trnávky vlastnil Litultovice, Manskou Sedlnici, Hukovice a dvůr ve Stikovci. Počátkem roku 1628 prodává Jan Kryštof Orlík statky Kateřinice a Trnávku s celým příslušenstvím za 6 900 zlatých Janu Jiřímu Harasovskému z Harasova. Za Harrasovských dochází na panství k velkému navýšení robotních povinností. Maxmilián Harasovský neblaze proslul jako hukvaldský hejtman při vojenském zásahu proti vzbouřeným poddaným na hukvaldském panství roku 1695. O Václavu Harasovském se dovídáme i z příborské piaristické kroniky, že 30. října 1707 byl na svém sídle v Kateřinicích přepaden valašskými zbojníky a tělesně ztýrán. Těmiž zbojníky byl za své tvrdé vystupování vůči poddaným přepaden také Maxmilián, na svém sídle v Trnávce. Za Maxmiliána a Václava Harasovských, brzy po roce 1698, byl starší rybník kolem tvrze zrušen a původní vodní tvrz přestavěna na zámeček. Od roku 1754 do roku 1763 drží kateřinický majetek Joachim Václav Harasovský, po jehož smrti byly Kateřinice s příslušenstvím prodány za 7 000 zlatých rýnských Karlu Josefovi, hraběti Vetterovi z Lilie a na Nové Horce. Za Vetterů z Lilie byl zchátralý lovecký zámeček sídlem kontrolora a purkrabího, později jen správce. V první polovině 19. století byl v zámku nakrátko zřízen panský zájezdní hostinec s přilehlou palírnou a pekárnou, který byl okolo roku 1855 přeložen do budovy zvané Dolní dvůr. Do roku 1938 byl pak využíván jako sýpka. Vetterům pak Kateřinice náležely až do roku 1945. V tomto roce byla velká část zámku pro svůj zchátralý stav zbořena a zbytek budovy přestavěn na budovu hájovny. Dnes v soukromém držení pana Jindřicha Horkela..
|
Přihlášení |
