Zaniklý zámeček vybudovaný z gotické vodní tvrze v jižní části vsi. Po roce 1698 přestavěna tvrz na barokní zámeček. V roce 1952 byl zchátralý objekt zbořen a část zdiva použta na stavbu hájovny.
Hlavní obrázek místa
Pohled na současnou hájovnu od jihu
Hmota hájovny zabírá západní polovinu zámku
© Jan P. Štěpánek 08/2006
Obec Kateřinice, ležící asi 2,5 km severovýchodně od Příbora, měla jednu velmi dominantní památku, jakou v okolí žádná z obcí neměla a nemá. Bohužel o ní, vinou přístupu bývalého zločineckého režimu k nemovitým i movitým památkám, přišla. Zdejší původní vodní tvrz, přestavěná později v renesanční zámek, byla na počátku 50. let 20. století zbourána a nenávratně zničena. Tak alespoň pro většinu lidí a turistických průvodců. Skutečností však je, že tvrz nebyla zlikvidována až tak docela úplně, jak se, budete-li číst dále, dozvíte. Původní kateřinická tvrz stávala v jižní části obce u lesa zvaného Hájek. V urbáři z roku 1610 je popisována jako jednoposchoďová budova, z části z kamene a dřeva, s mnohými pokoji. Při tvrzi je uváděn hospodářský (tzv. Horní) dvůr, chlévy, pivovar a dvě velké štěpnice. Kateřinická vodní tvrz byla vystavěna na malém pahorku chráněném ze všech stran rybníkem, jehož původní rozloha je i dnes v současném terénu zřejmá. Brzy po roce 1698 byl rybník zrušen a původní vodní tvrz přestavěna na zámeček. Od 19. století zámek postupně chátral a stával se například sídlem kontrolora a purkrabího, později jen správce. Horní patro zámečku nebylo nikdy upraveno pro obývání a zřejmě vždy sloužilo za sýpku. Ani ve 20. století nebyl zámek udržován, nadále chátral, až se v listopadu 1941 zřítila část střechy. Takto přežil zámek dobu 2. světové války. Nezajištěný objekt však ještě o to více zchátral a tak byla z bezpečnostních důvodů roku 1952 zbourána více než jedna polovina budovy, stavební kámen použit na vybudování cesty k ovčírně a zbytek budovy přestavěn na hájovnu. Na severní straně od zámečku stávaly veliké kůlny a vepříny, na straně západní stály dřevěné stodoly s podjezdem do hospodářského dvora. Na jihu byly rozsáhlé chlévy pro hovězí dobytek a budova pro šafáře a velebníka.…  číst dále
Jan P. Štěpánek, J. Tichánek, 25.8. 2006
historie

Historie Kateřinic a zámku

První písemná zmínka o Kateřinicích, jako o lénu olomouckého biskupství, pochází z roku 1358, kdy jistý Tas z Kateřinic pouští na Velké Senici u Olomouce 50 ročních hřiven. K roku 1391 je připomínán nějaký Herš či Hereš z Kateřinic a mezi léty 1375 - 1408 Tas z Kateřinic. Roku 1396 se kateřinická tvrz uvádí v manských knihách olomouckého biskupství. Starý vladycký rod Kateřinských z Kateřinic se na Moravě vyskytoval dosti často. Po nabytí nedalekých Rychaltic se rod psal také jako Rychvaldští z Kateřinic. Znakem tohoto rodu byla na štítě podkova, často různě zdobená, obrácená vzhůru. Poslední příslušník rodu, Jindřich Rychvaldský z Kateřinic, se připomíná k roku 1537. Brzy po tomto roce se již jako majitel tohoto biskupského léna uvádí Jan Chorynský z Ledské, který statek vyženil s Kateřinou Rychvaldskou z Kateřinic. Chorynští z Ledské pocházeli ze starého českého rodu z východních Čech.…  číst dále

Jan P. Štěpánek podle Šlechtická sídla na Novojičínsku (J. Tichánek, Z. Šerý, 2003), 25.8. 2006

Půdorys místa

Zámek a okolí zachycené na mapě stabilního katastru ze 30. let 19. století
© Šlechtická sídla na Novojičínsku (J. TIchánek a kol., 2003)
Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek

Komentáře

10.1.2009 11:52 Horkelová Lenka
Tento objekt v soukromém vlastnictví, a není volně přístupný!
12.11.2007 09:38 Jiří Tichánek
Kateřinice - zámek (Kattendorf)

Kateřinice leží asi 5 km sv od města Příbora. V pramenech je obec uváděna také pod názvy: 1389 - Katherendorff, 1408 - Katherzincze, 1672 - Katerzinicz, 1718 - Kattendorff, 1872 - Kateřinice, jindy také Katharinendorf, Katrinsdorf, Katreinsdorf a podobně.
První písemná zmínka o Kateřinicích jako o lénu olomouckého biskupství pochází z roku 1358, kdy jistý Tas z Kateřinic se svou sestrou Ofkou, jejímu manželu Dětřichovi z Prusinovic, pouští na Velké Senici u Olomouce 50 ročních hřiven. V jiné listině z roku 1375 se dovídáme o manu olomouckého biskupa Maršíkovi von Katharinendorf, ve které potvrzuje biskup Jan IX. smlouvu mezi olomouckou kapitulou a Maršíkem, stran statku ve Fryčovicích, patřícího kapitule. Maršík je v pramenech (1375 - 1403) uváděn také jako Marsso, či Marsyko de Katryzynycz či de Katharinsdorf. Na Kateřinicích se uvádí ještě roku 1403. K roku 1391 je připomínán nějaký Herš či Hereš z Kateřinic a mezi léty 1375 - 1408 Tas z Kateřinic. Roku 1396 se kateřinická tvrz uvádí v manských knihách olomouckého biskupství.
Starý vladycký rod Kateřinských z Kateřinic se na Moravě vyskytoval dosti často. Po nabytí nedalekých Rychaltic se rod psal také jako Rychvaldští z Kateřinic. Znakem tohoto rodu byla na štítě podkova, často různě zdobená, obrácená vzhůru.
15. listopadu 1408 je v manské přísaze biskupu Konrádovi podepsán i jistý Nikolaus de Katerzynce, syn Maršíkův, jenž obdržel léno v Kateřinicích a Rychalticích. Členy této rodiny byli i Jan z Kateřinic, psaný k roku 1429 s přídomkem z Kattendorfu. Roku 1445 užívá Jan znaku dvou spojených rohů, později podkovu. Jeho manželkou byla Hedvika z Petřvaldu, připomínaná k roku 1446. Na Kateřinicích seděli v letech 1437 - 1446 (Lechner I. 15, II. 57, CDM IV. 28). Jeho bratr Pavel z Kateřinic přijímá léno roku 1436 a na Kateřinicích se uvádí i následujícího roku (Lechner I. 43). Oba, spolu se svým příbuzným Janem Čapkem ze Sán, se uvádějí jako držitelé hradu Hukvaldy. K roku 1475 se zde píše v souvislosti s přiřknutím práva na věno manželka Jana Čapka ze Sán, Hedvika z Petřvaldu. Jan Čapek byl jejím druhým manželem, poprvé byla provdána za Jana z Kateřinic, jak je výše vzpomenuto. Se svým prvním manželem měla Hedvika syny Jiříka a Mikuláše. Roku 1480 se tu uvádí Mikuláš z Kateřinic, majitel sousedního léna Trnávky (1481 - 1484) (DM IV. 28). V listině z roku 1483 jsou uváděni jako svědci Jiří z Trnávky a Brušperka a Jiří z Kateřinic a Rychaltic. Druhý jmenovaný držel mimo tvrzí v Kateřinicích (1465 - 1476) a Rychalticích také tvrz v Podhradí u Napájedel. Ve znaku k roku 1461 nosil lilii neznámých barev. Roku 1487 je připomínána i Kateřina z Kateřinic a Rychaltic, manželka Jana Stoše mladšího z Kounic.
Ve smlouvě z roku 1513 mezi Jindřichem Krašovským z Krašovic a Janem Bruzovským z Bruzovic je uváděn, jako služebník olomouckého biskupa, Bohuš Rychvaldský z Kateřinic. Na Dubčanech u Olomouce je uváděn v letech 1503 - 1516 Bernard Rychvaldský z Kateřinic s manželkou Kateřinou ze Stvolové. Poslední z tohoto rodu se připomíná k roku 1537 Jindřich Rychvaldský z Kateřinic. Brzy po tomto roce se již jako majitel tohoto biskupského léna uvádí Jan Chorynský z Ledské, který statek vyženil s Kateřinou Rychvaldskou z Kateřinic.
Chorynští z Ledské pocházeli ze starého českého rodu z východních Čech. Nosili svisle půlený erb, obě polovice zlaté, v každé z nich byl jeden roh se třemi račími klepety. Vpravo byl roh černý s klepety stříbrnými, vlevo tomu bylo naopak. Stejné rohy s klepety sloužily i jako klenot, ale pravý roh byl stříbrný, levý černý. Nejstarším známým příslušníkem rodu se uvádí v polovině 14. století Balthasar de Ledecz. Do panského stavu byli Chorynští povýšeni roku 1710. V druhé polovině 15. století získali moravský statek Choryni na Vsetínsku, která jim byla po bitvě na Bílé hoře zkonfiskována. Zakladatel větve rodu Ctibor Chorynský s chotí Annou Skrbenskou z Doloplaz prodal své panství Ledeč u Židlochovic a odešel na Moravu.
V letech 1517 - 1536 zastával Jan Chorynský z Ledské úřad dvorního hofrychtéře (sudího) olomouckého biskupa. Roku 1517 drží ještě Choryň spolu se svou manželkou Kateřinou. Po jeho smrti roku 1540 přebírají léna Choryň, Kateřinice, Trnávku, Loučku, Podolí spolu s pustými vesnicemi Stanišovem a Pankovou jeho synové Ctibor, Adam, Václav, Albrecht a Hynek. V nedíle drží Kateřinice ještě roku 1554 (DM V. 23, 43, XV. 136). Václav Chorynský vystavěl roku 1573 nejstarší část zámku v Choryni. Roku 1546 drží i Loučku a Podolí, kde je mezi léty 1546 - 1593. Roku 1563 je na Kateřinicích uváděn jeho bratr Adam Chorynský. Po něm je zde nejstarší z bratrů, evangelík Ctibor, měl za manželku Kateřinu Pražmovou z Bílkova (DM XXII. 39, ČMM 1922, 157). Spolu měli děti Absolona, Karla Václava a Alexandra. Roku 1611 byl Ctibor opatrovníkem panství Meziříčského. Umírá roku 1621, ale již následujícího roku je Chorynským kateřinické léno pro účast v povstání proti císaři Ferdinandu II. zabaveno. Konfiskát byl koncem roku 1622 kardinálem Dietrichštejnem prodán za 6 000 zlatých hukvaldskému úředníku Janovi Kryštofovi Orlíkovi z Lažiska, který je zde v letech 1622 - 1628. Jan Kryštof Orlík pocházel ze starého slezsko-polského rodu z Lazisk u Mníšku v radomské oblasti, erbu zv. "Nowina". Do stavu svobodných pánů byli Orlíkové povýšeni roku 1624, do stavu hraběcího roku 1753. (Rod vymřel roku 1810.) Jan Kryštof (zemř.17.1.1644) byl ženat s Ludmilou Bergerovou z Bergu (zemř.17.8.1645). S ní měl čtyři syny - Jana Kryštofa, Stanislava Jeronýma, Mikuláše Felixe a Františka Jiřího. Vyznamenal se jako obránce hukvaldské pevnosti v době Mansfeldského vpádu. Vedle Kateřinic a Trnávky vlastnil Litultovice, Manskou Sedlnici, Hukovice a dvůr ve Stikovci. Počátkem roku 1628 prodává Jan Kryštof Orlík statky Kateřinice a Trnávku s celým příslušenstvím za 6 900 zlatých Janu Jiřímu Harasovskému z Harasova.
Předkové tohoto rodu pocházeli z Čech, psaní dle hrádku Harasova pod Bosyní, později usedlí ve vsi Suché na Těšínsku. Ve znaku měli polovičný štít, vpravo stříbrný, vlevo na příč červený a černý. Přikrývadla červeno-stříbrná a černo-stříbrná. Klenotem byl kotouč s pštrosími pery. Roku 1648 drželi kateřinické léno jeho synové Jiří, Bedřich a Jan. Jiří držel také léno Trnávku a v letech 1634 - 1639 manský statek ve Staříči (Albrecht Harasovský na svob. dvoře ve Staříči uváděn již k 23.4.1533). Jan je uváděn k roku 1633 také na Horních Třanovicích. Bedřich umírá okolo roku 1650. Roku 1698 jsou zdejšími majiteli potomci uvedených bratří, Václav a Maxmilián Harasovští. K roku 1710 je zde již Václav sám. Za Maxe i Václava dochází na panství k velkému navýšení robotních povinností. Maxmilián Harasovský neblaze proslul jako hukvaldský hejtman při vojenském zásahu proti vzbouřeným poddaným na hukvaldském panství roku 1695.
O Václavu Harasovském se dovídáme i z příborské piaristické kroniky, že 30. října 1707 byl na svém sídle v Kateřinicích přepaden valašskými zbojníky a tělesně ztýrán. Těmiž zbojníky byl za své tvrdé vystupování vůči poddaným přepaden také Maxmilián na svém sídle v Trnávce. Dle téhož pramene, syn Václavův, Antonín Harasovský se dne 3. června 1714 uchýlil do azylu k příborským piaristům, požívajícím tehdy ještě toho práva, a to po útěku z Vyškova, kde prý zabil nějakého žida. Antonín Harasovský zemřel 2. března 1754 a byl pochován v rodinné hrobce v příborském farním kostele Panny Marie.
Od roku 1754 do roku 1763 drží kateřinický majetek Joachim Václav Harasovský, po jehož smrti byly Kateřinice s příslušenstvím prodány za 7 000 zlatých rýnských Karlu Josefovi hraběti Vetterovi z Lilie a na Nové Horce (DMb XIII. 33). Rod Vetterů pocházel ze Štýrska, český inkolát obdržel roku 1654. Za Vetterů však sídlili na zámku pouze panští úředníci. Vetterům pak Kateřinice náležely až do roku 1945.
Původní kateřinická tvrz stávala v jižní části obce u lesa Hájku. V urbáři z roku 1610, kdy náležela Ctiborovi Chorynskému, je popisována jako jednoposchoďová budova, z části z kamene a dřeva, s mnohými pokoji. Ohodnocena je zde částkou 500 zlatých. Při tvrzi je uváděn hospodářský (tzv. Horní) dvůr, chlévy, pivovar a dvě velké štěpnice.
Původně vodní tvrz byla vystavěna na malém pahorku chráněném ze všech stran rybníkem, jehož původní rozloha je i dnes v současném terénu dosti zřejmá. Teprve za Maxmiliána a Václava Harasovských, brzy po roce 1698, byl rybník zrušen a původní vodní tvrz přestavěna na zámeček. Za Vetterů z Lilie byl zchátralý lovecký zámeček sídlem kontrolora a purkrabího, později jen správce. Horní patro zámečku nebylo nikdy upraveno pro obývání a zřejmě vždy sloužilo za sýpku. V první polovině 19. století byl v něm nakrátko zřízen panský zájezdní hostinec s přilehlou palírnou a pekárnou, který byl okolo roku 1855 přeložen do budovy zvané Dolní dvůr. Do roku 1938 byl pak využíván jako sýpka. Objekt však nebyl udržován, nadále chátral, až se v listopadu 1941 zřítila část střechy. Část objektu byla proto z bezpečnostních důvodů roku 1952 zbourána, stavební kámen použit na vybudování cesty k ovčírně a zbytek budovy přestavěn na hájovnu. Stáje u zámku byly zbourány po požáru, který byl zapříčiněn úderem blesku.
Z původního zámku se do současnosti zachovala část kamenných klenutých (pozdně gotických) sklepů a stará kamenná studna o průměru 1,2 m, ještě dnes 7 m hluboká. Asi třetina objektu má dochováno i původní zdivo z barokního zámku, v přízemních místnostech s klenutými stropy. Na severní straně od zámečku stávaly veliké kůlny a vepříny, na straně západní stály dřevěné stodoly s podjezdem do hospodářského dvora. Na jihu byly rozsáhlé chlévy pro hovězí dobytek a budova pro šafáře a velebníka. K panskému dvoru příslušela ovčírna s výrobnou sýrů. Kolem dvora se prostíraly četné rybníky, které se táhly až k vesnici. Podobně tomu bylo i okolo samotného zámku a po obou stranách silnice. Až v polovině 17. století byly rybníky vypuštěny a zrušeny.
Dnes je bývalý zámek, připomínající spíše řadový rodinný dům v soukromém majetku pana Jindřicha Horkela. Dům na parcele č. 289 nese popisné číslo 45. Současný majitel zrenovoval původní dochované klenuté sklepy, citlivě restauruje i část zachovalých přízemních místností bývalého zámku. Při čištění studny a při úpravách terénu byla nalezena bohatá kolekce keramického materiálu datovatelného do období 15. až 19. století. Nejstarší keramika je lošticoidního typu. Zajímavé jsou i nálezy zbytků renesančních kachlů s bohatým reliefním zdobením. Zajímavým byl nález zbytků dřevěného potrubí, které vedlo od studny v kopci Kamenném (dnes uložená v depozitáři kopřivnického muzea, stejně jako uvedený archeologický materiál).
Díky příkladnému přístupu majitele, k této v nedávné minulosti téměř likvidované památce, bude alespoň její část zachována příštím generacím.



Prameny:
Turek Adolf,Urbář panství Kateřinic a Trnávky z roku1610. Kravařsko,roč.XII.č.1/1949.
Fryč Jiří, Nová lokalita z konce 17.-18. století v Kateřinicích, okr. Nový Jičín. IZČAS 1983.
"Zápisky z historie Kateřinic" (rukopis zápisků Fr. Klajného /nar.10.10.1899, z. 11.6.1963/
z Kateřinic č.65, zaznamenal Jan Fišar z Kateřinic (n.2.6.1876/, originál vlastní Felix Richter, Kateřinice č.55.
Moravskoslezský kraj,  Nový Jičín  (NJ),

Místa v okolí

 Rychaltice
 Trnávka
 Petrovice
 Hájovský dvůr
 kostel sv. Mikuláše
 Skácelův kříž
 Příbor
 kostel sv. Kříže
 městské hradby
 sousoší Panny Marie
 větrný mlýn
 radnice
 Hukvaldy
 Hukvaldy
 dvůr Antonínov
 kostel sv. Jiří
 socha Boha Otce
 Hukvaldská obora
 Brušperk
 Maxmiliánův dvůr
 Petřvald
 Zemanova kaple
 Panorama u Chlebovic
 vila Machů
 Myslík
 fojtství
 Sedlnice
 Sedlnické sněženky
 Okrouhlá
 fara
 zvonička Měrkovice
 Kozlovice
 Ringhofferova vila
 Okrouhlá
 Lašské muzeum
 Šmiřákův mlýn
 Zemanství
 Katolický dům
 socha T.G.Masaryka
 Bezručova vyhlídka
 Husova lípa
 muzeum Fojtství
 Závišice
 švédská mohyla
 Šostýn
 hrobka rodu Rašků
 hrobka rodu Šustalů
 Raškův kámen
 rozhledna Bílá hora
 Váňův kámen
 kaple Za humny
 kaplička
 kostel sv. Jakuba
 fojtství
 Kamenárka
 kašna
 Štramberk – MPZ
 větrný mlýn
 Štramberk
 městské opevnění
 Expozice figurín
 Muzeum Šipka
 fojtství
 Šipka
 Nová Horka
 Národní sad
 Vašendův kříž
 Jurův kámen
 vodní dílo Olešná
 kostel sv. Kateřiny
 Frýdberk
 fara
 Panská vyhlídka
 Bartošovice
 Rybí
 Štandl
 Josefínin platan
 kaple sv. Mauritia
 zvonice
 mlýn Strážka
 Kubartova kaple
 Studénka
 Stará Bělá
 Studénka
 Studénka
 Bartošovický mlýn
 Polanská niva
 Bartošovice
 kostel sv. Vavřince
 Paskov
 Studénka
 socha sv. Floriána
 Panský pivovar
 kostel Všech svatých
 Podkostelní mlýn
 Bezručova kaple
 kaple sv. Anny
 radnice Místek
 Měšťanský pivovar
 Hukovice
 Koloredovský most
 kostel Všech svatých
 boží muka - sv. Anna
 Frýdecká synagoga
 Frýdek
 Eltzerova přádelna
 Zoopark
 Stará Bělá
 Lískovec u Frýdku
 roubená zvonička
 stará radnice
 kostel sv. Martina
 Wolfínský palác
 městské hradby
 Neptunova kašna
 mariánský sloup
 boží muka
 radnice
 Munkovice
 Řepiště
 kaple Panny Marie
 Hodoňovice
 radnice Frýdek
 Jamnice
 kostel sv. Jošta
 socha sv. Barbory
 socha sv. Floriána
 Rechle
 Málkovice
 kostel Všech svatých
 boží muka
 roubený dům č.p. 5
 Neumannova přádelna
 kaple Panny Marie
 kaple sv. Otýlie
 Neumannova vila
 horský hotel Solárka
 kaple sv. Floriána
 kostel sv. Valentina
 kaple sv. Kříže
 kostel sv. Josefa
 Bravantice
 kaple Panny Marie
 Vratimov
 židovský hřbitov
 kaple Na Skotni
 kaple Při šefru
 kostel sv. Václava
 Husův dům
 kaple Panny Marie
 Velké Albrechtice
 Vratimov
 žilinský vodní jez
 Kaple skalická
 Polanka nad Odrou
 Baška
 městské hradby
 vodní nádrž Baška
 Pustějov
 Frýdlant
 Kunín
 Frýdecká šibenice
 kostel sv. Anny
 Stará pošta
 lesní zámeček
 radnice
 Fürstenberská hrobka
 Laudonův dům
 kostel sv. Kateřiny
 kostel sv. Kateřiny
 Nový Jičín
 radnice
 Klimkovice
 hamr č. VII
 kostel sv. Martina
 Czeicznerova vila
 kostel sv. Ducha
 kaple na Kamenci
 kostel Všech svatých
 Lubno
 Kanihůra
 Alsternova vila
 Harcovský most
 Bruzovice
 Nová Ves
 Jubilejní kolonie
 Bílovec
 úřednický dům
 radnice
 kostel sv. Mikuláše
 kaple sv. Barbory
 Čertův mlýn
 Hodslavice
 ostravický hamr č. I
 kostel sv. Ondřeje
 staré fojtství
 Hamerská kaple
 Hodslavice
 Požaha
 Bartovice
 školní budova
 Prameny Zrzávky
 fara
 Šenov
 socha sv. Floriána
 Slatina
Základní informace místa
ID místa: 4043
Typ místa: zámek
Stav místa: zaniklý
Přístupnost: nepřístupno
Uveřejněno: 25.8.2006
Pokud se Vám vložené informace nelíbí nebo jste nalezli chybu, je možné ji opravit.
Upravit, vložit informace

A další podobná místa

Články

Děsím se co přijde po sloučení mé banky s jinou bankou na základě předchozích zkušeností.

Ostatní

Již jednou se stalo, že banku, pro kterou jsem se svobodně a s nadšením rozhodl a kterou jsem mnoho let využíval spolkla jiná banka. A to se pak děly věci, které negativním způsobem ovlivnily můj život na několik roků.

Suflé, plisé, ragů, fiží, boa, filé a karé

Zajímavosti

Slova, která fascinují svým netradičním, trochu rozplizlým zněním. Kromě zvukomalby nemají některé z nich spolu nic moc společného. Tak se nyní podrobněji podíváme na každé z nich.

Jak přežít týden u moře v Bulharské Albeně nedaleko Varny

Cestování

Albena je dnes lázeňsko-turistický komplex, který ožívá především během letních měsíců. Tento chráněný monument socialismu se nalézá asi 20km od města Varna v Bulharském letovisku.

Výprava do divoké krajiny Connemary na západě Irska

Cestování

Na západě Irska v hrabství Galway se rozkládá Connemara, divoká liduprázdná krajina hor a jezer na pobřeží Atlantiku. Dostaneme se sem velmi snadno autem nebo autobusem po silnici N59, která vede z města Galway do Clifdenu. Jízda po této silnici je hlubokým zážitkem. Budeme si zde připadat jako v Irské Kanadě.

Tarif elektřina pro soláry a virtuální baterie. Je to opravdu smysluplné?

Ostatní

Pokud se rozhodujete zda investovat nemalé peníze do fotovoltaiky, a zalíbil se vám produkt elektřina pro soláry – kdy si našetřenou energii do virtuální baterie budete moci vybrat v temnějších měsících, tak si rozhodně sundejte růžové brýle.

Začátek anglonormanské invaze do Irska v letech 1169-1170

Historie

V předchozím článku „Co se dělo v Irsku v době Vikingů od 9. až do 12. stol.” jsme ukončili povídání událostmi v srpnu a září 1170, kdy doba Vikingů v Irsku náhle skončila. Nyní si nejprve obsah předchozího článku stručně shrneme. Poté se zaměříme na Anglonormanskou (Anglickou) invazi v letech 1169-1170, která dobu Vikingů v Irsku ukončila. Bude řeč o příčinách a průběhu invaze.

Naposledy navštívené

reklama