kostel sv. Martina

Do této etapy výstavby patrně spadá rozsah současného pravoúhlého presbytáře, čemuž napovídají kamenné obvodové zdi a především náznak původního štítového průčelí, druhotně sesekaného v době pozdějších rozšíření kostela, na rozhraní presbyteria a lodi kostela, což lze dobře vidět v prostoru podkroví. Otázkou zůstává doba výstavby současné průčelní hranolové věže. Dle mohutného kamenného zdiva (opět nejlépe jej lze vidět z prostoru podkroví, kde je možno rozeznat i mohutné kvádry zpevňující nároží věže) a úzkých střílnovitých okének až do výše 3. patra věže snad lze usuzovat na její původní obranný charakter již z doby gotiky či rané renesance. Stála-li však věž solitérně od původního kostela nebo již v té době spojovala věž a starší kostel (presbyterium) nějaká raná fáze současné lodě, nelze jednoznačně říci. S ohledem na osovou symetrii všech tří částí chrámu se však zdá, že věž samostatnou pevnostní stavbou či zvonicí nikdy nebyla. Otázku stavebního vývoje vyřeší snad jen podrobný stavebně historický průzkum. Snad je kostelní věž a loď dílem až pozdní gotiky 15. století a pouze cihelné plackové překlenutí lodi do pasů je mladšího data. Dle otisků v podkroví se zdá, že původní loď byla nižší. Současnou strohou podobu získal kostel na přelomu 17. a 18. století. Jednolodní ve směru východ - západ orientovaný kostel s mírně ustoupeným pravoúhlým presbyteriem a mohutnou pětipatrovou věží ukončenou cibulovitou barokní bání. K severní straně presbyteria přiléhá přízemní sakristie.