fojtství

lesních lánových vsí, vzniklých v období středověké lánové (či též německé) kolonizace. Jako ve většině nově zakládaných vsí i zde získal zakladatel čili lokátor vsi dědičné fojtství. Původní středověké fojtství stálo určitě na místě toho dnešního, avšak poté, co město Nový Jičín v roce 1558 koupilo od Jana mladšího z Žerotína novojičínské panství a stalo se městem komorním, bylo fojtství vykoupeno a přeměněno na městský (tj. velkostatkový) dvůr. Od tohoto dvora město Nový Jičín také v roce 1576 prodalo libhošťskému sedlákovi Martinu Tiehanovi "mlýn o dvú kolech ležící pode vsí Libhoščí pod dolním rybníčkem, kterýžto mlýn prve od starodávna k fojtství Lybhočskému příslušel i s včelínkem a lúkú". Instituce fojta ale nezanikla, jen byla přenesena na jiný grunt (patrně na statek čp. 64 v držení rodu Hanzelků). Ti se zřejmě nesmířili s přeměnou starého fojtství na dvůr velkostatku a usilovali o restituci původního stavu. To se podařilo fojtu Tomanovi Hanzelkovi, který 25. ledna 1617 koupil od města Nového Jičína "dvůr libhošťský s vůlí a radú všech pánův starších z starých rad pro zlepšení obecného dobrého", přičemž dvůr byl obrácen v "svobodné a dědičné fojtství" (že zde fojtství bylo už dříve, na to se pochopitelně po více než 50 letech už pozapomnělo, ve zřizovací listině o tom alespoň není zmínka). Dvůr se tak znovu stal fojtstvím a nově byly vytčeny fojtovy práva a povinnosti. Předně měl fojt platit vrchnosti při každém prodeji rychty auffang, tj. z každého sta zlatých 10 zlatých. Ročně platil fojt vrchnosti stálý plat 30 grošů, 15 na sv. Jiří a 15 na sv. Václava. Pro obecní potřeby měl chovat "bejka a kance" a "ve všem, jak na fojta dědičného přináleží, (...) proti vrchnosti svej tak také i v potřebách lidí dědiny Liboštče se slušně zachovati povinen byl". Vedle těchto povinností byly fojtovi uděleny značné výsady. Fojt měl právo brát svobodně dřevo na stavení. Dále byli k rychtě přidáni tři chalupníci, kteří měli fojtovi robotovat deset dní v roce. Město Nový Jičín povolilo fojtovi zřídit pro přespolní a pocestné lidi a formany hospodu s právem šenkovat ječné i bílé pivo. Pokud se vdávala dívka či vdova z Libhoště do jiné vsi, museli svatebčané na svatební hostinu od fojta "koupiti, vypíti a zaplatiti" achtel piva. Jako poslední je uvedena výsada fojta pást svobodně na obecních pastvinách své ovce až do tisíce kusů. K těmto výsadám musela přibýt později ještě další oprávnění. Fojt byl osvobozen od robot, což sice v privilegiu z r. 1617 není výslovně řečeno, ale rozumělo se to samo sebou. Dále měl právo držet krejčího, ševce, kováře a pekaře. Také pokud jde o povinnosti fojta vůči vrchnosti, došlo v 17. století k úpravám. Fojt měl dovážet vrchnosti ročně tři sudy vína nebo se z této povinnosti vyplatit složením 30 zlatých do panských důchodů. Tyto tzv. vinné fůry byly zavedeny, když novojický velkostatek získali olomoučtí jezuité. Pozemkové vybavení libhošťského fojtství bylo dosti značné, zřejmě od prvopočátku k němu patřily dva lány role, táhnoucí se od jednoho konce vsi k druhému ve výměře 100 měřic, což bylo dvakrát více, než měly běžné libhošťské selské grunty. Původně patřil k fojtství také mlýn (byl odprodán v r. 1576 městem a byl pak součástí selského gruntu čp. 38, nyní čp. 88). S rozsáhlým pozemkovým vlastnictvím souviselo i množství živého inventáře. Tak například fojt Václav Okrúhlík dostal k fojtství přidáno 4 koně, 3 dojné krávy, jednu jalovici, jednoho "hodného bejka", 120 ovcí a 3 svině. Z opeřené drobotiny pouze 2 husy, 4 slepice a jednoho kohouta. Dějiny dědičné rychty jako instituce končí v roce 1848 se zrušením poddanství a zavedením obecního zřízení. Majetkové vybavení fojta zůstalo pochopitelně nedotčeno, nějaký čas se udržela i zájezdní hospoda. Vedení obecní samosprávy přešlo však plně do rukou obecní rady..

(výběrčí rejstřík olomouckého kraje)

1558 - urbář novojického panství: "v tejž vsi jest rychta zákupní, když se prodává má pán na ní auffangk"

Fojti na statku čp. 64:

1592-1614 - fojt Jiří Hanzelka

1614 - Toman Hanzelka na základě testamentu svého otce získal "grunt a statek svůj" za sumu 600 rýnských slezských

1617 - fojt Toman Hanzelka prodává grunt svému bratrovi Martinovi Hanzelkovi. Fojtství znovu obnoveno na dnešním čp.1. Dne 25.1.1617 - vydáno Tomanovi Hanzelkovi privilegium na fojtství městem Novým Jičínem

1659 - Václav Okrúhlík, původem z fojtského rodu z Bernartic koupil fojtství po nebožtíku Tomáši Hanzelkovi za 1200 zlatých

1682 - Andris Gobik po svém zemřelém tchánovi Václavu Okrúhlíkovi

1719 - Johann Rieper od Andrease Gobika

1744 - Frantz Mader po nebožtíku Janu Riparu za 1200 zl.slezských

1766 - Leopold Heřmanský od Franze Madera za 1367 zlatých slezských. Heřmanští jsou doloženi od r.1583 jako dědiční rychtáři v Tošovicích u Oder. 1798 - Isidor Herzmansky od svého otce

1837 - Ferdinand Herzmansky od svého otce, třebaže že s k němu zachoval nevděčně ("undankbar"), protože se stal proti jeho vůli vojákem. 1850 - Ferdinand Herzmansky koupil fojtství od svého otce za 16.615 zlatých..