
Bývalý zámek v Polance nad Odrou se nachází v horní části obce, na nenápadném ostrohu nad zákrutem říčky Polančice, v jejímž údolí se rozkládaly velké rybníky, které částečně původní sídlo od západu a jihu chránily. Dodnes se jeden z nich přímo pod zámkem zachoval.
Původní honosné sídlo založené Sedlnickými z Choltic v současné Polance nehledejte. Ze zámku se dodnes dochovalo jen jeho nevhodně a nevkusně přestavěné chátrající torzo.
Ve 2. polovině 20. století byl totiž zámek modernizován a přebudován pro hospodářské účely. Fungoval jako sýpka či sklad zeleniny. Po roce 1989 byl zámek vyklizen a v současnosti je nevyužitý a chátrá.
Zámek tvoří čtyřkřídlá patrová budova s malým vnitřním nádvořím a jedním patrovým bočním křídlem k západu, omítnutá břízolitem.
První písemná zmínka pochází z roku 1586. V 60. letech 17. století Vaneckými z Jemničky upravena na barokní zámek. Od roku 1835 náležel zámek a panství Blücherům, kteří své sídlo v roce 1895 pseudorenesančně upravili..
Na barokní zámek ji pak nechal přestavět Jan Kryštof Vanecký z Jemničky (†1674), jehož erb a erb jeho manželky Heleny Salomeny z Reichenberka od té doby visely v trojúhelníkovém štítu nad hlavním portálem. Někdy ve 2. pol. 17. stol. byla také loď zámecké kaple vyzdobena barokními freskami (v presbytáři se dochovaly malby renesanční). Rozsáhlou rekonstrukcí zámek prošel r. 1895 za Gebharda Leberechta Blüchera z Wahlstattu. Ve 30. letech 20. stol. byl objekt už jen nejnutněji udržován – v přízemí pro bydlení, v patře se nacházely sýpky. Neudržovaná kaple byla devastována a hlavní oltář odvezlo Zemské muzeum. Jde o čtyřkřídlou jednopatrovou budovu se čtvercovým nádvořím, které obklopovaly dřevěné arkády. K průčelnímu křídlu přiléhá hospodářské křídlo, v němž nejspíš bývaly sýpky. Nejvýznamnější architektonický prvek, kaple sv. Michala, svým polygonálním presbytářem vystupovala navenek ze zadního křídla. V patře se nacházely trámové stropy (některé malované). Přes všechny přestavby si zámek vždy uchoval podobu prostého venkovského sídla – hladká omítka, kamenná ostění s nadokenní římsou jen u některých oken v patře. V r. 1958 a opětovně o rok později KSPPOP v Ostravě upozorňovalo Česko-slovenské státní statky, které zámek vlastnily, na jeho špatný stavební stav – do té doby totiž nedošlo k zabezpečení budovy ani minimální opravě střechy, do které zatékalo. Zároveň mělo dojít k převedení majetku na MNV. R. 1960 proběhla památková prohlídka objektu – bylo zjištěno silné poškození krovů, které byly ztrouchnivělé a místy i probořené. Způsobilo to úmyslné vyřezávání trámů tehdejšími obyvateli zámku, kteří starého dřeva užívali jako topiva. Také rozebrali část stropů v prvním patře, dřevěné výplně zábradlí a podlahu na pavlačích, vytrhali okna a dřevěné části obložení. Neznámo kam zmizely i kované renesanční dveře. MNV rozhodl o nutnosti vystěhování současných obyvatel. Uvažovalo se o využití zámku zčásti pro účely JZD (jako sýpky, stáje atd.), zčásti jako kanceláří, kuchyně s jídelnou, sálu, kluboven a knihovny. Údajně byly zahájeny i příslušné úpravy a prováděny opravy krovů a stropů. Nakonec se však ukázalo, že by budova jako nový kulturní dům nevyhovovala svou zastaralostí a aktuální tedy zůstal jen návrh na využití pro potřeby JZD. Na konci r. 1961 je jako majitel uveden odbor zemědělství rady ONV v Novém Jičíně, který už v r. 1960 odevzdal objekt do užívání JZD v Polance. To mělo zažádat o příspěvek na obnovu památkového objektu. MNV měl pak zajistit urychlené přestěhování obyvatel cikánské národnosti, kteří stále ještě zámek neopustili, do náhradního bytu. 25. ledna 1963 rada ONV v Novém Jičíně schválila státní seznam kulturních památek okresu Nový Jičín, v němž se objevil i zámek v Polance. V r. 1964 se KSPPOP v souvislosti s už dlouho chystanou opravou objektu vyjádřilo, že nemá námitek ke změně ve státním seznamu kulturních památek, pokud budou zachovány vybrané architektonické články a provede se stavebně-historický průzkum. 19. ledna 1965 pak proběhlo jednání, při němž zúčastnění projednávali otázku využití či demolice budovy zámku. JZD mělo nouzi o skladovací prostory a proto také velký zájem o zámek, který by využilo jako sklady zeleniny a sýpky. Námitek nemělo ani KSPPOP. O rok později pak JZD zajistilo materiál pro nejnutnější opravu střechy a představenstvo se rozhodlo zámek opravovat. JZD a představenstvo souhlasili s úpravami ve vlastní režii. Poté, co 15. ledna 1965 SÚPPOP v Praze upustil od památkové ochrany zámku, nebránilo už nic jeho úpravě na sklad JZD, při níž byl zásadně modernizován a ztratil charakter památkového objektu. Deska s erby nad portálem hlavního vstupu byla převezena do Okresního vlastivědného ústavu v Novém Jičíně, stejně jako malované trámové stropy. Při úpravách byla také odstraněna zámecká kaple, která tvořila nejcennější část objektu. V současnosti je užíváno pouze hospodářské křídlo bývalého zámku, v němž má dílny soukromá firma. Zámek samotný připadl v rámci restituce rodině Doleželů, avšak zeje prázdnotou..