
Tvrz samotná zaujala nevysoký konec ostrohu nad soutokem dvou drobných potoků. Od přístupové strany, od západu, kde dnes pokračuje mírně se zvedající rovina polí, je tvrziště odděleno mohutným, až 6 m hlubokým a 25 – 30 m širokým šíjovým příkopem, kterým dnes vede stezka. Samotné jádro tvrze je v současnosti z velké části (až 2/3) poškozeno těžbou písku. Pozůstatek centrálního plata se mírně svažuje jihovýchodním směrem. Nejvyšší místo lokality se doposud zachovalo v jihozápadní části jádra. Nejhůře byla postižena severozápadní část, která byla zcela odtěžena a s ní byla poškozena i celá severní část jádra. Lze odhadovat, že původní jádro mělo přibližně oválný či vejčitý tvar rozměrů cca 35 x 50 m. Současný zbytek jádra tvrze nenese na svém povrchu žádné terénní anomálie, které by napovídaly o vnitřním uspořádání budov tvrze. Vzhledem k rozloze jádra, lze předpokládat v nejvyšší jihozápadní části určitou věžovitou stavbu na kamenném základě… číst dále
Koncem 80. let 20. století byl na zbytku plata proveden zjišťovací archeologický výzkum, který přinesl několik zlomků keramiky datovatelných do průběhu 14. století. Nebyla zde prokázána žádná stavba ani kulturní vrstva, s výjimkou několika uhlíků, což prokazuje na nepříliš dlouhé trvání tvrze, postavené zřejmě jen ze dřeva. Hlavní věžovitou stavbu můžeme předpokládat na nejchráněnějším místě, v jihozápadní části tvrziště. Písemné zmínky o tvrzi a jejich držitelích na rozdíl od tvrze ve vsi neexistují. Tvrz mohli vystavět v průběhu 14. století bratři Smil a Hynek z Frýdlantu anebo o několik let později Anežka z Bělé, jedna ze Smilových dcer, spolu se svým mužem Dykem z Kobeřic, kterým připadla menší část Staré Bělé. Roku 1412 pohání Dyk z Kobeřic svého souseda Hanuše z Bělé (na tvrzi ve vsi), který se tenkrát připomíná jako přísedící na soudě. Dyk z Kobeřic se svou manželkou byli nejspíše posledními majiteli tvrze. Když… číst dále
V předchozím článku „Co se dělo v Irsku v době Vikingů od 9. až do 12. stol.” jsme ukončili povídání událostmi v srpnu a září 1170, kdy doba Vikingů v Irsku náhle skončila. Nyní si nejprve obsah předchozího článku stručně shrneme. Poté se zaměříme na Anglonormanskou (Anglickou) invazi v letech 1169-1170, která dobu Vikingů v Irsku ukončila. Bude řeč o příčinách a průběhu invaze.
Jižně od irského hlavního města Dublinu se rozkládá nejrozsáhlejší irské pohoří Wicklow, v češtině na internetu zmiňováno jako Viklovské hory. Stejnojmenné hrabství Wicklow má v Irsku přezdívku Irská zahrada. Pohoří je z Dublinu snadno přístupné, může nás proto zajímat jak se tam dostat a kam se vypravit.
Před hodným časem jsem vás zde provázel historií kdysi slavného mariánského poutního místa Skoky u Žlutic. Jeho osudy jsme opustili ve 30. letech 20. století, kdy se nad ním a nad celou zemí začaly stahovat černé mraky okupace a války. Ty paradoxně pro obec velké změny nepřinesly, o to víc ji však zasáhly události poválečné.
Víte, že Pražský hrad je největším obývaným hradním areálem světa? Ano, je tomu skutečně tak, a my Češi, můžeme být na symbol své státnosti právem hrdi. Naše kroky dnes ale povedou daleko za hranice Česka, až k objektu, jenž se v pomyslném žebříčku osídlených hradních gigantů usadil na místě druhém. Nachází 30 kilometrů od Londýna a za svou historii poskytl domov již 39 anglickým panovníkům. Řeč je o původní dřevěné pevnosti, pozdějším středověkém hradu a nynějším světově proslulém zámku nesoucím jméno Windsor.
Ani jsme se nenadáli a první měsíc roku 2022 je pryč. S přelomem ledna a února býval dříve spojován velmi důležitý pohanský svátek Imbolc (čti Imbolk), jenž je dnes pro mnohé lidi už pouze velkou neznámou. Býval to významný svátek světla, naděje, nového počátku a příslibu pokračování života. Staří Keltové a později i Slované jej slavívali za soumraku 1. února. A proč slavili počátek za soumraku? Pro tyto národy nebýval totiž počátkem dne východ Slunce, nýbrž jeho západ. I později, za dob křesťanství, se tento svátek tak úplně neztratil, ale přešel i do jejich tradic jako svátek Hromnice (2. února).
Trenčianské Teplice jsou velmi oblíbené lázně uprostřed lesů Strážovských vrchů a bývají nazývané „perlou Karpat.“ Jsou jedním z mála lázeňských měst, které si zachovala svůj původní lázeňský charakter. Zdejší lázně nedávno prošly důkladnou rekonstrukcí a na pěší zóně najdete nejenom historickou lázeňskou architekturu, ale taky moderní budovy. Chloubou lázeňského města je lázeňský dům Hammam a také krásný lázeňský park. Můžete také navštívit hrad Beckov, který stojí na vápencové skále nad řekou Váhem a městečkem Beckov. Hrad Beckov patřil v minulosti k nejluxusnějším šlechtickým cílům ve střední Evropě, a i když je dnes již zříceninou, působí skutečně majestátně.