Biskupský vrchnostenský dvůr

Tehdy kolem něj vedla stezka k brodu přes řeku do města Frýdku na protějším břehu Ostravice. Koloredovský most ještě nestával, a tak bylo nutné řeku překonávat plytkým brodem přibližně v místech pozdějšího mostu. Nedaleko dvora stávaly mlýny (Jiříkův) a valchy na starém mlýnském náhonu a směrem k jihu se utvářela pomalu osada zaměstnanců a robotníků dvora. Na mapě 2. vojenského mapování z 30. - 40. let 19. století už je situace dvora zřetelnější. V té době již byla ustanovena samostatná obec Koloredov, jejíž páteří se stala nová císařská silnice (ul. Císařská, Dr. Edvarda Beneše, Říšská, dnes Pionýrů), která spojovala městečko Místek se slezským městem Frýdkem na druhé straně řeky Ostravice. Cesta již tehdy řeku překonávala po novém dřevěném mostě. Na rozdíl od starší stezky, která probíhala k říčnímu brodu podél východní strany dvora (respektovala přibližně původní průběh ulice Anenská), míjela císařská cesta dvůr na západě. Dvůr měl pravidelný obdélný půdorys s průjezdy bran v delších osách od severozápadu (ze směru hlavní cesty) a jihovýchodu (zadní vjezd do luk a polí a malé kapli na tzv. Kamenci; dnešní ul. Malý Koloredov). Na katastrální mapě Stabilního katastru z roku 1833 i Indikační skice z téže doby je dvůr vyznačen jako velký obdélný areál s parcelním číslem 110 (a číslem domu 101). Severní polovina tvořená třemi křídly je uváděna jako zděná, jižní ve tvaru písmene L jako dřevěná. V jižní části navazovaly na dvůr sady a zahrady v pravidelných tvarech, které by bylo možné označit až za okrasného schématu. Ve 2. polovině 19. století byly všechny objekty postupně přestavěny do zděné podoby.

Možná v založení dvora v tomto místě hrála roli těsná blízkost středověké trasy a brodu přes řeku Ostravici, z moravského Místku (Hukvaldské panství) do slezského Frýdku (Těšínské panství). Kolem dvora se brzy začali usazovat zaměstnanci dvora a svými skromnými staveními utvářeli základ pozdější osadě Koloredov. V roce 1789 byl z podnětu prvního olomouckého arcibiskupa hraběte Antonína Theodora z Colloredo - Waldsee (ve funkci 1777 až 1811) sviadnovský dvůr rozparcelován a na jeho pozemcích vznikla oficiálně osada Koloredov (Kolloredov) o 126 usedlostech, pojmenovaná podle svého zakladatele, a zbytkový menší hospodářský dvůr, obdařený však nemalými pozemky. Postupný hospodářský rozvoj samostatného Koloredova souvisel především s faktem, že Židé se nesměli usazovat v blízkém Místku, a tak své řemeslné dílny a podnikatelské aktivity přenášeli právě do Koloredova. S vidinou lepšího podnikání často do Koloredova odcházeli i řemeslníci z Místku. Tyto aktivity vyústily až ve stavbu jedné z nejmodernějších textilek Aloisem Lembergerem na místě starého vodního mlýnu v roce 1893. Co se samotného bývalého dvora týče, bylo z něj po roce 1796 vytvořeno dědičné fojtství, které od arcibiskupa získal Bernard Galgon z Bludovic. Již roku 1803 však fojtství se dvorem získal koupí Josef Altmann a v roce 1829 Izák Löw. Jeho syn Heřman (Hermann) si roku 1855 pronajal i zbylé objekty dvora a již v dalším roce založil společnost na výrobu lihovin a likérů. Do svého vlastnictví získal všechny objekty dvora až v roce 1870. Hermann Löw zahájil dlouhou etapu prosperity, která vynesla jeho obchodní značce nemalé uznání nejen v rámci regionu, ale i českých zemí. Jeho syn Jindřich po roce 1906 rozšířil výrobu o známé likéry (Lysá hora, bylinný likér Smrk, Collo rum, Collo cognac), ovocná a dezertní vína, marmelády či kompoty a mnohé jiné. Zároveň rozšířil a zmodernizoval starší objekty dvora. Löwovi si nedaleko hlavního vjezdu do podniku zřídili u hlavní cesty obytnou reprezentační vilu. V roce 1939 byl podnik jako židovský majetek zabaven Němci. Výroba vína a likérů důsledkem války výrazně poklesla, ale naopak výrobě marmelád se velmi dobře dařilo. S koncem války přišly i změny ve vlastnictví podniku, který byl v roce 1948 zestátněn a převeden pod n. p. Ostravské lihovary, později n. p. Seliko. Pod touto značkou podnik fungoval, avšak jako zprivatizovaný, ještě na počátku 21. století, než vyhlásil úpadek a provozovna byla uzavřena. Dnes v mnohokráte účelově upravovaném a přestavovaném areálu sídlí několik soukromých firem. V bývalé Löwově vile ve 2. pol. 20. století sídlil Dům dětí, později Dům pionýrů. V 70. letech byla vila v důsledku velké asanace historické zástavby zbořena.