
Památkově chráněné těžní a provozní budovy bývalého dolu sv. Trojice (známější pouze jako Trojice) ve Slezské Ostravě, při ústí tzv. Trojického údolí na jehož konci se tyčí známá halda Ema.
Objekty z typického režného zdiva stojí při ulici Těšínská, naproti ústí ulice Podzámčí, vedoucí ke Slezskoostravskému hradu. Areál bohužel postrádá v minulosti zdemolované ocelové těžní věže, tak charakteristické pro tento důl.
Důl byl založen při ústí tzv. Trojického údolí, kde byl učiněn první úředně zaznamenaný nález uhlí již v roce 1753. Na panství hrabat Vlčků (Wilczků) pak v roce 1757. O těžbu uhlí však v těch dobách ještě nebyl zájem a proto zpráva o nálezech kamenouhelných slojí i důlní mapa vyhotovená v r. 1767 hormistrem Johanem Jakobem Lutzem zůstávala nevyužita. Až s vybudováním železnice z Lipníka do Bohumína a dále na Krakov začala stoupat poptávka po uhlí, čehož se chopili známí podnikatelé z řad šlechty, hrabata Wilczkové, kteří vlastnili slezskoostravské panství. Důl sv. Trojice byl založen jako mělký důl hrabětem Stanislausem Wilzckem von Gutenland (poněmčený Stanislav Vlček z Dobré Zemice) v roce 1844 na den Svaté Trojice. Pro provoz dolu byla zřízena tzv. úklonná šachta Bedřich, která sloužila k chůzi horníků do podzemí a koksovna. V roce 1870 započal hrabě Jan Maria Wilczek přestavbu dolu na hlubinný provoz. Roku 1899 byla vystavěna ocelová těžní věž dolu, nová strojovna a instalován byl nový parní těžní stroj. Jelikož však důl Trojice existoval v těsné blízkosti zástavby tehdejší Polské, dnes Slezské Ostravy, měla jeho činnost velmi ničivé důsledky na život. Začalo docházet k velkým poklesům terénu. Nedaleký kostel sv. Josefa pokles o celých 8 m a musel být v letech 1913 až 1929 uzavřen a staticky zajištěn. Slezskoostravský zámek (hrad) pokles o celých 11 m a z důvodu ohrožení života byl od počátku 20. století neobydlen, což zapříčinilo jeho zkázu. K dolu sv. Trojice byly postupně přičleňovány okolní malé doly. Roku 1933 byly pod Trojici převedeny i doly Zwierzinovy. Na počátku 2. světové války byla Wilczky vyhloubena jáma Trojice č. 3, která měla dosáhnout hloubky přes 1100 m a měla se stát hlavní těžní jámou všech dolů, které Wilczkové vlastnili. Dosáhla však konečné hloubky „jen“ 699 m. Po skončení války byly stejně jako okolní doly i důl Trojice zestátněn. V r. 1961 byla Trojice sloučena s dolem Petr Bezruč (Teresie) a stala se pouze pobočným závodem. Jámy Trojice č. 1 a 2 byly zasypány v roce 1970, jáma č. 3 v roce 1974. V roce 1975 definitivně skončil provoz na dole Trojice, jehož těžní pole dosáhlo plochy 116 ha. Objekty dnes slouží různým soukromým firmám..