Kunčice nad Ostravicí

Do nádvoří vedou dva průjezdy - reprezentační z jihu a obslužný ze severu. Jižní vjezd je zdůrazněn rizalitem. Rizalit taky člení reprezentační východní křídlo a v patře jej vyplňuje velký sál. Hospodářské zázemí tvořil nedaleký hospodářský dvůr, spolu s druhým dvorem Karlovcem, který byl založen v 18. století. Historie sahá podle dosavadního poznání na přelom 16. a 17. století, kdy je v Kunčicích zmiňována tvrz. Po ní se zřejmě dochovaly sklepy (přesněji suterénní míst-nosti) a substrukce zdí. Na tvrz navázala výstavba patrového renesančního zámku, který tvoří skoro celé dnešní západní křídlo stavby. Přízemí bylo převážně klenuté, patro mělo malované trámové záklopové stropy. Z architektonických detailů se dodnes dochovala dvě pískovcová dveřní ostění, několik okenních a hřebínkové klenby. Zámek byl dle údajného (již zničeného) nápisu vystavěn roku 1634 Janem Packem z Bíliny. S rozvojem panství se rozšiřovala stavba zámku. Na starší renesanční objekt navázala postupně v 18. století další tři křídla. Zámek od počátku 17. století až do konce 18. století držel významný rod Skrbenských z Hříště, kteří sídlili hlavně na zámku v Šenově. Stavba získala pozdně barokní tvářnost (červenobílá omítka, mansardová střecha, klenby, výmalba ad.) Historický vzhled zámku neznáme – nejstarší známé vyobrazení jsou fotografie z přelomu 19. a 20. století. K empírovým úpravám došlo kolem roku 1850, kdy na zámku načas sídlila hrabata Saint Genois. Hrabata změnila zahradu kolem zámku na anglický park, provedla úpravy interiéru a změnila fasádu, hlavně rizalitu východního křídla s hlavním sálem. Od konce 19. století slouží zámek stále více kancelářským účelům při správě velkostatku. Hlavně za majitelky První moravské spořitelny (od r. 1898). Za 1. republiky (od r. 1928) zámek vlastnili bratři Pravdové s rodinami a úředníci velkostatku. Po znárodnění roku 1949 byli majitelé vystěhováni a nastaly znehodnocující úpravy pro podnik Teplotechna a v padesátých letech pro armádu. Od roku 1959 byla zámecká budova ve správě NHKG, která ji užívala účelově a jeden čas i jako výrobnu lahůdek. Nová huť v zámku prováděla další stavební úpravy – příčky, obklady apod. Ránu zámku a hlavně zámeckému parku zasadila necitlivě vedená čtyřproudová komunikace. Původní mobiliář se nedochoval, kachlová kamna zmizela v průběhu 20. století. Po listopadu 1989 zámek koupilo družstvo AMOS, nechalo provést stavebně-historický průzkum v rámci projektu rekonstrukce. V rámci restitucí předalo sdružení roku 1992 budovu prvorepublikovým majitelům – rodině Pravdově. Pravdovi brzy zámek prodali firmě FIDES z Frýdku-Místku, která jej však využila jen pro finanční machinace a záhy přestala komunikovat s úřady a zámek přes sliby neopravila. Budova přestala být od počátku 90. let využívána, udržována a hlavně hlídána. Začala rychlá devastace a na zámku se zabydleli bezdomovci, kteří likvidovali vybavení zámku včetně trubek, inženýrských sítí, dveřních a okenních ostění, zkrátka vše, co se dalo odvézt do sběru nebo spálit. V devadesátých letech došlo na zámku k sedmi lokálním požárům. Budova byla ponechána napospas počasí a vandalům. Od roku 1998 až do současnosti vlastní zámek Jiří Pecha a Josef Kolář, oba z Valašska. Budova zámku byla 23. 1. 1999 neznámým pachatelem zapálena a celá vyhořela. Město od majitelů vyhořelý zámek koupit nechtělo a tak vlastníci už od roku 1999 usilují o vypsání zámku ze seznamu památek a jeho demolici. Nejevili žádnou snahu stavbu udržovat, nebo ji alespoň po požáru zajistit. Počasí od té doby udělalo své a stavební konstrukce zámku dožívají. Na podzim 2002 se zřítilo do nádvoří celé jedno vnitřní průčelí s arkádovou chodbou. Když v dubnu 2003 spadla část průčelí u rušné komunikace Frýdecká, nařídil stavební úřad Slezská Ostrava majiteli částečnou demolici tohoto křídla. Ten to obratem (17. 5.) uskutečnil, aniž by provedl fotografickou a měřičskou dokumentaci, nebo alespoň k demolici přizval památkáře. Jeho žádosti o vyjmutí ze seznamu památek byly Ministerstvem kultury zatím opakovaně zamítány. Současná situace zámku je zřejmě bezvýchodná. Prameny a literatura:

WEISSBROD, M. Stavební historie pozdně renesančního zámku v Ostravě-Kunčicích. Diplomová práce. Ostrava: Ostravská univerzita, 2003. Poděkování za spolupráci a materiály: Muzeu Beskyd Frýdek-Místek, Ing. Josefu Otáhalovi, Archivu města Ostravy, Národnímu památkovému ústavu v Ostravě, Magistrátu města Ostravy, Hasičskému záchrannému sboru města Ostravy aj..

Zub času ale vykonal na odkryté zřícenině své. Zbytky okenních rámů bez skel visí jen na čestné slovo. V místech, kde byla před požárem střecha, se už jen tyčí pět vysokých, ale nahlodaných komínů. Sníh teď v zimě zakrývá největší spoušť, pohled na zchátralé klenby s narušenou statikou i na místnosti plné rozpadajících se cihel, na které dál působí mráz a vlhko. „Zámek by si zasloužil hlubší stavebně historický a archeologický průzkum, a ne rychlé demolice jako předloni, když bylo pro bezpečnost dopravy zbouráno jeho nejreprezentativnější průčelí bez dokumentace a přítomnosti odborníků,“ upozorňuje lektor Muzea Beskyd Marek Weissbrod, jemuž leží na srdci i další zchátralé památky v kraji. Jedinou změnou byla páska

V polovině loňského března obepnula torzo zámku červenobílá páska a výstražné tabulky se zákazem vstupu. Jen o pár dní později se zřítila část průčelí východního křídla zámku. Jinak se nic neděje. Ministerstvo kultury se od loňského července zabývá novou žádostí slezskoostravské radnice na vyjmutí zámku z památkové ochrany, protože ho již „nelze obnovit, ani zakonzervovat“. Tuto verzi podporuje město a jeho památkáři. Pro demolici je také krajský úřad. Naopak odborníci z Národního památkového ústavu jsou proti zboření ojedinělé památky, jejíž nejstarší část je renesanční. „Pokud je památkový ústav proti, stejně bychom nemohli zámek ze seznamu kulturních památek vyjmout,“ vysvětluje Zbyněk Vejvoda z ministerstva kultury. A oba vlastníci zámku se pro jistotu již půl roku ministerským úředníkům neozvali. Co tedy s ním?

Nechráněná ruina je ale dnes nebezpečnější třeba pro hrající si děti či bezdomovce. Vlastníci zřejmě ještě několik let počkají, až se z ní stane hromada suti. Děravé památkové zákony totiž neumožňují ani jejich potrestání, ani nové „znárodnění“. Ani domluvu na průzkumu památkářů. Peníze na opravu zámku dnes stejně nemá nikdo. Hlavnímu ostravskému architektovi Jaroslavu Sedleckému je zámku líto, ale chyby se tam podle něj udělaly už před lety. „Jedinou nadějí pro takové kulturní památky je najít pro ně soudobé využití. Pokud není, otázkou je, zda strpět ruinu a pěstovat si ji jako kuriozitu. Bylo by možné postavit znova její repliku, ale stát dnes na podobné projekty nemá peníze,“ přemýšlí architekt. Úpadek zámku začal stavbou silnice

Ostrava-Kunčice - Za první republiky patřil k zámku v Ostravě-Kunčicích nádherný park, ale také velkostatek s krásnými koni, cihelna a lihovar. O zámek, postavený v roce 1634 majitelkou panství Evou Čelovnou z Čechovic, se poctivě starali před válkou bratři František a Metoděj Pravdovi. Komunisté jim však jejich sídlo o pár let později sebrali. Tím začala smutná anabáze pozdně renesanční chlouby, která od první poloviny sedmnáctého století přežila hned několik otřesů i přestavbu do klasicistní podoby v osmnáctém a první polovině dalšího století. Nepřežila ale již změny ve druhé polovině minulého století. I když ještě léta po znárodnění se ve velkém zámeckém parku alespoň konaly nejrůznější slavnosti a interiér využívali k soukromým oslavám zaměstnanci tehdejší Nové huti Klementa Gottwalda. „Zájem o zámek byl obrovský. Pořadí oslav bylo vyčerpáno na půl roku dopředu,“ vzpomíná nedávný starosta Slezské Ostravy Jaromír Wagner. Krutou ranou byla pro dominantu východní části města silniční výstavba na počátku sedmdesátých let. Zámecký park přeťala necitlivě Frýdecká ulice a Nová huť sem přesunula školení a sklady civilní obrany. Další peníze už nalila do stavby podnikového domu Kovák. „Zájem o poměrně dobře udržovanou a zachovalou památku začal pomalu upadat. Kdyby se peníze investovaly sem místo do Kováku, mohl zámek skončit úplně jinak,“ domnívá se starosta. Nejrychlejší vývoj v historii však zámek čekal až po listopadu 1989. Pravdovi jej po restituci prodali firmě a ta zase dvěma pasivním podnikatelům, s nimiž má dodnes potíže jak slezskoostravská radnice, tak ministerstvo kultury. A co nezničil čas, dokonal v roce 1999 požár zřejmě založený bezdomovci. A loni na jaře začala obepínat torzo zámku červenobílá páska a výstražné tabulky se zákazem vstupu. Historie kunčického zámku

* 1630-1634 - zámek postaven

* 1927 - zámek kupují bratři Pravdovi

* 1948 - znárodnění zámku

* do 1960 - zámek spravuje armáda, od roku 1960 NHKG

* 1984 - zápis zámku do seznamu kulturních památek

* 1990 - restituce a prodej zámku

* 1999 - požár

* 2001 - ministerstvo kultury zahájilo řízení na vyjmutí zámku ze seznamu kulturních památek

* 2003 - úřady povolily zbourání části budovy

* 2004 - další řízení na ministerstvu o vyjmutí ze seznamu památek.

Stav roku 1990 je díky stavebně-historickému průzkumu PhDr. Zuzany Břízové (pozn. 1) dobře zdokumentován. Popisovat k současnému stavu by nebylo praktické, neboť po celkovém požáru v roce 1999 zůstala stát jen část převážně jen zděných konstrukcí a i ty během uplynulých šesti let podléhají zkáze. Zámek byl obklopen ze všech čtyř světových stran anglickým parkem. Zanedbávaný park byl v sedmdesátých letech 20. století narušen výstavbou čtyřproudé komunikace těsně podél východního křídla zámku. Cesta tak oddělila východní část parku od ostatních částí, které obtáčely zámek ze západu. Hospodářské zázemí tvořil nedaleký hospodářský dvůr, spolu s druhým – vzdálenějším - dvorem Karlovcem, který byl založen v 18. století. Dvoupodlažní výškově jednotná budova má téměř čtvercový půdorys o stranách přibližně 49 50 m. Čtyři křídla s pilířovými arkádovými chodbami po celém obvodu, v patře zazděnými, svírala čtvercové nádvoří o stranách asi 27 × 27 m. Do nádvoří vedou dva průjezdy reprezentační z jihu a obslužný ze severu. Jižní vjezd je zdůrazněn rizalitem. Rizalit taky člení reprezentační východní křídlo. Jinak je hmota zámku kompaktní, završená mansardovou střechou. Východní průčelí má třináct okenních os a je v přízemí a v prvním patře členěno lizénovými rámy a kordonovou římsou. Ve středu východního křídla je empírově upravovaný rizalit – původně doplněn ještě litinovým balkónem s točitými schůdky – a přesahuje štítem korunní římsu. V rizalitu je v prvním patře umístěn sál se třemi půlkruhově zakončenými okny, z nichž prostřední sloužilo dříve jako dveře na zmiňovaný balkón. Fasáda patra se sálem je zdobena čtyřmi páry pilastrů s iónskými hlavicemi. V přízemí rizalitu rovněž původně odděleném od patra kordonovou římsou jsou tři okna segmentově zakončené. Ostatní okna prvního patra a východního křídla mají pravoúhlé orámování s přímou nadokenní římsou. Jižní křídlo má celkem třináct okenních os a jeho členění fasády je shodné s východním křídlem. Vjezd je umístěn v osově ve středu umístěném rizalitu, který je členěn rovněž kordonovou římsou a zdoben svazkem pilastrů. V patře má vysoké obdélné okno, jehož parapet je v úrovní podlahy patra. Rizalit je zakončen stupňovitým štítem. Severní průčelí je členěno trochu jednodušeji. Okna prvního patra jsou v pravoúhlém orámování s přímou lištou, v přízemí jsou prostá. Fasáda je hladká, s neúplnými lizénovými rámy a s částí kordonové římsy. Nejméně je členěna a zdobena západní fasáda nejstaršího západního křídla. Okna jsou rozmístěna nepravidelně a kromě dvou přízemních oken s pravoúhlým orámováním jsou prostá, bez orámování a nadokenní římsy. Fasáda je rozdělena kordonovou římsou, která je umístěna výše než na severním průčelí, a dvěma nepravidelně umístěnými pilastry v přízemí. Do budovy vcházíme dvěma vjezdy – hlavní byl klasicistně upravený rizalit s průjezdem uprostřed jižního reprezentačního křídla. V severním křídle je skromnější, mírně asymetricky umístěný zásobovací vjezd. Zatímco na jižní vjezd navazovala v minulosti souměrná dvojice schodišť (nyní funkční jen pravé schodiště, levé v padesátých letech zaslepeno), severní má jedno schodiště – které z patra pokračovalo až na půdu – pod nímž byl vstup do jednoho ze dvou barokních sklepů. Prostorné nádvoří bylo po výstavbě ze všech čtyř stran v obou patrech lemováno otevřenými pilířovými arkádami. V prvním patře měly arkády zděné pažení a později byly dozděny a osazeny okny s příčníkem. Mezi přízemím a prvním patrem je kordonová římsa. V přízemí zůstaly arkády otevřené až do šedesátých let 20. století (kdy byly až na západní křídlo osazeny půlkruhovými okny) a tvořily chráněnou komunikaci. Počet arkád není všude stejný – jižní a východní křídla mají po sedmi obloucích, starší západní křídlo spolu se severním křídlem mají po šesti obloucích. V přízemí je arkádová chodba klenuta valenou klenbou, kterou v západním křídle doplňují čtyři lunetové výseče. V prvním patře je chodba plochostropá, s lehkým fabionem. Přízemí zámku je v jižním křídle částečně zaklenuto valenou klenbou se styčnými lunetovými výsečemi. Klenutý je rovněž průjezd. Zbylé místnosti mají rovné trámové stropy. Východní křídlo má až na jihovýchodní rohovou místnost s rovným stropem všechny místnosti klenuté – hlavně valenými křížovými klenbami, část severovýchodní rohové místnosti je zaklenuta plackami oddělenými klenebními pasy a její západní stěna je členěna čtyřmi drobnými nikami. V místnostech rizalitu byly nalezeny zbytky patrně klasicistní dekorační výmalby. V severním křídle je klenutý pouze průjezd, ostatní místnosti mají ploché stropy (v jedné místnosti byly nalezeny stopy po štukovém zrcadle). Západní křídlo, včetně severozápadní rohové místnosti, je z větší části tvořeno původním renesančním zámkem. Místnosti jsou zaklenuty valenými klenbami se styčnými a střídavými lunetovými výsečemi. Hrany kleneb jsou vytaženy do hřebínků. Dvě místnosti – mající oproti ostatním místnostem západního křídla výrazně zvýšenou úroveň podlah nad hypoteticky nejstarší dvojicí suterénních místností mají trámové záklopové stropy. Do jižnější z těchto dvou přízemních místností se vstupovalo zvýšeným renesančním portálem s pravoúhle zalomenou profilací (nyní zazděný), pod kterým byly vstupy do suterénu. V západním křídle se dochovaly ještě dva pískovcové renesanční portály s lištou a portál vedoucí do malého renesančního sklepa. Vedle něj bylo odhaleno pískovcové okenní ostění s lištou zakončené půlkruhem. V severozápadní rohové místnosti byla zachována tři pískovcová snad renesanční či barokní ostění z poloviny 17. století v původním umístění. Zámek je podsklepen v západním křídle malým renesančním sklípkem a dvojicí jiných, hypoteticky starších suterénních místností. V jihozápadním a severovýchodním rohu zámku jsou ještě rozsáhlejší sklepy, přístupné jsou ale pouze ty v jihozápadní části. Severovýchodní sklepy byly zasypány ve 20. století a nejsou prozkoumány. Sklepy a suterénní místnosti západního křídla mají valené klenby, ostatní sklepní prostory přibližně z 18. století valené klenby s lunetovými výsečemi. První patro má (až na místnost umístěnou v jižním rizalitu zaklenutou segmentovou klenbou) rovné stropy. Některé bývaly zdobeny fabiony a dochováno bylo i jedno štukové zrcadlo. Hlavní sál má zjevně falešnou neckovou klenbu, považovanou do požáru v roce 1999 za cihlovou. Střecha je mansardového typu, z jihu a původně i z východu prosvětlena dvojicemi zděných vikýřů. Pokrývá ji eternit, pod kterým zůstává místy zachován původní šindel. (Pozn. 2)

Poznámky:

1) BŘÍZOVÁ, Zuzana. Ostrava-Kunčice, zámek. Stavebně-historický průzkum. Frýdek-Místek, 1990. 2) Popis vytvořen s pomocí SHP Zuzany Břízové. Břízová, Z., c. d., s. 10 18..

Statika kleneb a hlavně kleneb v arkádových chodbách je hodně narušena. Pohyb v objektu zámku na vlastní nebezpečí!

Aktualita: V pátek 26. 3. 2004 se do nádvoří zřítila větší část západního průčelí východního (loni částečně zbořeného) křídla..