Celkový pohled od jihu na říční terasu s hrádkem
samotné místo hrádku se nachází v nejvyšším místě terasy s viditelně erodovaným svahem
© Jan P. Štěpánek 04/2006
Nejstarší historie Dětřichovic (později Větřkovic) úzce souvisí se založením hradu, jehož nepatrné zbytky se podařilo objevit v roce 1975. Tuto lokalitu objevil Daniel Fryč (bývalý člen archeologického kroužku v Příboře). Místo bylo po několik let zkoumáno jeho otcem Jiřím Fryčem jen povrchovými sběry. V roce 1981 byl proveden odborný výzkum pracovníky AÚ ČSAV Brno (P. Kouřil), expozitura Opava. Získaná keramika z výzkumu je poměrně početná, ze železných nálezů jsou to části nožů, různá kování, hřeby a jiné. Nalezené mince - haléře z husitského období - potvrzují skutečnost, že hrádek patrně existoval ještě v 15. století.
Ten, kdo by čekal výrazné zbytky hrádku, byl by velmi zklamán. Hrádek je sice všeobecně znám díky kladné iniciativě kopřivnické radnice a jejího starosty pana J. Tichánka, avšak na místě samotném dnes již oko běžného turisty takřka nic nenajde. Jen podle plánku a oka znalce dnes lze rozeznat setřelé pozůstatky bývalého příkopu a valu a erozí poškozenou centrální část lokality.
Velmi sporé zbytky hrádku můžeme doposud najít na nevýrazném výběžku z pravobřežního okraje terasy řeky Lubiny asi 200 po proudu od mostu přes řeku v osadě Drnholec a následně se dát přes obdělávané pole přímo kolmo do svahu, kde na místo hrádku upozorňuje informační tabule umístěná sem z iniciativy MěÚ v Kopřivnici.
Hrádek se nachází na katastru obce Lubina v trati zvané Hrobovka či Hrobuvka. Ta je podle map na katastru Větřkovic. Jde o místo, kde se stýkají hranice katastrů Větřkovice, Drnholec, Hájov a Véska (Benátky). Hrádek je situován v úzkém zalesněném pásu 30 - 50 m širokém, na hraně svahu příkře spadajícím do údolí řeky Lubiny, jejíž pravý břeh je od lokality vzdálen asi 150 - 200 m, a to poblíže kóty 318,5 naproti tzv. Helenskému údolí, v severovýchodní části katastru obce, jihozápadně od dvora Haškovec.
Jádrem hrádku byl centrální pahorek s plochou o rozměrech asi 13 x 13 m.. Dnes na jižní straně dosti narušený erozí a ujížděním svahu. Od mírně stoupajícího pole před hrádkem bylo jádro odděleno 7 m širokým pozůstatkem příkopu dnes prakticky neznatelným. Původně byl zřejmě širší, neboť i boční terasy, které zbyly po valech, jsou od jádra vzdáleny 10-12 m. Násep byl zřejmě i na JZ, i když dnes je zde pouze prudký erodovaný svah. Ujel zřejmě po svahu čímž zmizel val i příkop. Výkopy zjistily, že příkop byl zřejmě částečně vylámán do skalního podloží a jeho zašpičatělé dno bylo v hloubce 3,5 m.
Veškeré nálezy z hrádku lze nalézt v kopřivnickém Muzeu Fojtství, kde jsou uloženy archiválie i z nedalekého hradu Šostýna.
Nejstarší historie Dětřichovic (později Větřkovic) úzce souvisí se založením hrádku, jehož takřka neznatelné zbytky se podařilo objevit v roce 1975 Jiřímu Fryčovi. Hrádek patrně příslušel ke vsi Větřkovice (dříve Dětřichovice), která patřila k rozsáhlému panství hraběte Arnolda z Hückeswagenu. ...Tento feudál pocházel z Porýní a sídlil na hradě Hukvaldy, které jsou po něm pojmenovány. Za iniciátory stavby můžeme považovat bratry Jindřicha a Bluda z Příbora (z Hückeswagenu), nebo velehradský klášter. V prvém případě by spadala výstavba hrádku mezi léta 1278 - 1292, v druhém do let 1292 - 1302. Nelze ovšem vyloučit ani pozdější dataci. Hrádek byl ve zmatcích kolem vymření Přemyslovců vypálen, ale kupodivu také brzo obnoven. Vyhnuly se mu nepokoje kolem markaraběcích sporů, kdy byla vypálena obec, i ničení během husitských válek. Po husitských válkách hrádek příslušel k Hukvaldům. S největší pravděpodobností byl hrádek sídlem příslušníků nepříliš majetného šlechtického rodu užívajícího přídomku "z Dětřichovic", o němž se dochovaly zprávy o Hanušovi a Šimkovi z Dětřichovic pro 2. polovinu 14. století až počátek 15. století. V roce 1391 povoluje olomoucký biskup Mikuláš z Rýzmburka (1388 - 1397) příborskému fojtu Heineczkemu zastavení příborského mlýna Šimkovi z Dětřichovic, jeho manželce a dědicům za 80 hřiven proti budoucímu vykoupení. Na listině z roku 1396 je uváděn jako svědek Hanuš z Dětřichovic. Téhož roku je uváděn "Hannusius de Dyetrichowicz" mezi svědky na lenním soudu. Je jmenován také v soudních knihách olomouckého biskupství k roku 1410, kde se již píše jako Hanussius de Byeley (z Bělé). Dobu zániku samotného hrádku ve Větřkovicích je však nutno posunout, vzhledem k dataci archeologických nálezů, až do 60. až 70. let 15. století, tedy do období česko-uherských válek. Hrádek vzhledem ke své výhodné poloze kontroloval město Příbor, vsi Větřkovice, Drnholec a hrady Štramberk, Šostýn a Hukvaldy. Zánik fortifikace nastal až během česko-uherské války, kdy okolo roku 1470 definitivně zanikl.
|
Přihlášení |
