Nová Horka

Ve střední ose jižní strany je hlavní vchod do kaple s kamenným ostěním. Fasáda kněžiště je hladká, prolomená pouze dvojicí nerámovaných oken. Střecha kaple je sedlová, s jednoduchým jehlancovým sanktusníkem. Interiér kaple je zaklenutý třemi poli pruských placek na pasech, pasy dosedají na polopilíře s římsovými hlavicemi. V závěru, který je oddělen stlačeným vítězným obloukem, je zaklenutí konchou, plochu zdi závěru člení pilastry s úseky kladí, které původně "nesly" malované archivolty iluzivních nik nad okny a hlavním oltářem. Na východní straně kaple, pod třetím polem klenby, je kruchta z 2. poloviny 19. století s dřevěnou poprsní, podepřená dvojicí litinových sloupků. V interiéru byla původně i bohatá fresková výzdoba, která však byla v roce 1970 zalíčena.

Ve středu zahradního průčelí je portikus zakončený balustrádou. Na sloupcích jsou umístěny plastiky. Fasády v zásadě zachovávají původní barokní členění. Přízemní fasáda je členěna pilastry, v patře jsou lisénkové rámy. Okna jsou pravoúhlá, v profilovaných šambránách s klenáky, v patře jsou doplněna čabrakami v parapetních výplních. Vertikálně člení fasádu lisény, v přízemí s pásovou bosáží, horizontálně je členěna kordonovou římsou a korunním kladím. Na rizalitu je náročnější architektonický dekor, okna mají segmentové a půlkruhové záklenky, v přízemí je pásová bosáž, plochu patra člení pilastry s kompozitními hlavicemi. Rizalit je třípodlažní, završený štítem, členění třetího, podkrovního patra a štítu bylo domodelováno po požáru roku 1855. Ve střední ose rizalitu je hlavní vstup s kamenným ostěním, nad vstupem je na volutových konzolách balkon s kovanou poprsní. Zahradní průčelí zámku má obdobné architektonické členění. Ve středu je tříosý mělký rizalit, k němuž byl v 19. století přistavěn portikus s balkonem v patře. Na balustrové poprsni balkonu stojí postavy čtyř kamenných puttů. Zámek měl původně mansardovou střechu s vykýři, ta byla při opravě po roce 1855 nahrazena valbou. V přízemí zámku zůstala zachována původní barokní dispozice. Hlavní vstup ústí do síně zaklenuté pruskou klenbou, na kterou navazuje chodba s valenou klenbou se styčnými výsečemi, procházející celou podélnou osou budovy. Přilehlé místnosti mají většinou valené klenby s výsečemi, ve větších místnostech jsou koutové lunety a štukové překřížené pasy. Ve středu dispozice je sala terrena, klenutá váleně s výsečemi, s bohatou freskovou výzdobou čtvera ročních období od neznámého malíře z doby okolo roku 1760. Patro zámku je upravené po požáru, prostory mají ploché stropy s fabiony, v hale a některých místnostech jsou na stropech štuková zrcadla. V chodbách jsou segmentové valené klenby. Stěny většiny místností jsou obložené dřevěným deštěním, v některých prostorách je vestavěný nábytek z 2. poloviny 19. století. Z haly do podkroví vede dřevěné vřetenové schodiště se zábradlím s balustrami..

V roce 1660 získali panství Vetterové z Lilie a drželi je až do roku 1945. V roce 1729 přistavěli Vetterové k tvrzi kapli a roku 1742 Karel Josef Vetter (podle jiných Karel František Vetter) přestavěl tvrz na barokní zámek. Roku 1775 dal Antonín Vetter rozšířit kapli a současně byl zámek rokokově upraven. Roku 1856 vzniklo druhé patro, snad v souvislosti úpravami po požáru..

Roku 1411 ji drží Lacek I. z Kravař. Roku 1434 drží Štramberk a k němu patřící statky Jan Puklice z Pozořic. Po něm se panství ujal roku 1437 jeho syn Vilém a od 22. února 1440 byl vzat na spolek i jeho bratr Boček. Roku připadá panství1471 Jindřichovi Černohorskému z Boskovic. Jeho potomek Lacek z Hustopeč prodává tyto statky roku 1531 Bernardovi ml. z Žerotína. Po něm přebírá zboží Viktorin z Žerotína a po roku 1536 Bedřich z Žerotína. Od Žerotínů přechází léno na Annu Marii Cetryšovou z Kynšperka. Roku 1554 postoupila Anna Marie "Neuhibl" svému manželovi Hanušovi Haugvicovi z Biskupic, který drží tyto statky do roku 1561, kdy se zde prvně připomíná tvrz. V místech dnešního zámku lze předpokládat původní tvrz, která zde byla vystavěna zřejmě počátkem 14. století. V letech 1561 - 1563 je na Nové Horce uváděn Bedřich Herbort z Fulštejna a po něm od roku 1565 se zde píše i jeho bratr Karel Herbort z Fulštejna. Roku 1568 přechází majetek městu Novému Jičínu, které se stává majitelem celého novojičínsko-štramberského panství. Zdá se, že brzy před rokem 1570 odkoupil Novou Horku od novojičínských měšťanů Bernard Petřvaldský z Petřvaldu. Před rokem 1579 je zde Václav Sedlnický z Choltic. V roce 1588 drží zboží společně synové Albrecht, Zikmund, Jan a Bernard.. Roku 1591 je zde již Zikmund starší Sedlnický. V bělohorské době byla majitelkou dcera Albrechta Sedlnického, Alžběta Kateřina se svým prvním chotěm Janem Bruntálským z Vrbna, který byl zabit i se svou čeledí 18. září 1620 v Chlebovském lese, když se vracel z Nového Jičína do Frýdku. Po jeho smrti přejímá celý majetek Jan starší Bruntálský z Vrbna, po jehož smrti roku 1643 spadá celé zboží na biskupství, od něhož je uděleno 12. května téhož roku hraběti Michaelovi Ferdinandu Althanovi. Ferdinand hrabě Althan umírá roku 1658 a jeho poručníci prodávají Novou Horku roku 1660 za 16 500 zlatých Janu Baltazarovi a Albrechtu Bedřichovi Vetterům z Lilie. Roku 1671 je zde Ferdinand Fortunát Vetter. Umírá někdy okolo roku 1711 a statek přebírá syn Karel František, jenž je zde uváděn ještě k roku 1742. Ten nechává na zdejším zámku roku 1729 vystavět kapli, která je v roce 1775 rozšířena a později upravena Josefínou hraběnkou Berchtoldovou.. Antonín hrabě Vetter zemřel v Olomouci 22. ledna 1806. V roce 1794 je zdejším majitelem druhý Ferdinandův syn Karel Josef (1719 - 1792), který převzal rodinný majetek ve velmi špatném stavu. Byl však dobrý hospodář a podařilo se mu panství ekonomicky pozvednout, i když to místy činil na úkor svých poddaných. Roku 1742 nechává také přestavět starou renesanční tvrz na pohodlnější barokní zámek, který se záhy stal kulturním centrem okolí. Nové Horce se začalo říkat "Malá Vídeň". Na Nové Horce je uváděn ještě roku 1794. Za velké selské rebelie roku 1775 byla na zámku umístěna silná vojenská posádka pod velením generála Hohenzollerna. Na počátku 19. století se rod rozdělil do dvou linií. Novou Horku přebírá roku 1856 syn Františka, Felix Vetter, který od svých příbuzných vykoupil všechny podíly na panství. Roku 1855 zámek vyhořel a Felix jej nechává velkým nákladem přestavět v barokním slohu. Celá přestavba je dokončena roku 1866. Felix od roku 1879 zasedal v poslanecké sněmovně, roku 1884 byl jmenován moravským zemským hejtmanem, nejvyšším moravským úředníkem a v těchto funkcích setrval až do roku 1906. Po jeho smrti se ujímá dědictví syn MUDr Mořic Josef Maria Vetter (1856 - 1945). Na Nové Horce se Mořic zdržoval jen zřídka, neboť většinu života trávil ve Vídni. Rodině Vetterů z Lilie patřil zámek s příslušenstvím až do roku 1945. Jeden z jeho synů, Karel Josef (1908 - 1943), padl u Stalingradu. Mladší linie rodu žije převážně v Rakousku. Roku 1945 byl zámek jako německý majetek zkonfiskován. Sloužil nejprve jako ústav pro postižené děti, poté jako domov důchodců následně změněný v ústav pro mentálně postižené ženy. Těmto účelům však již zámecké interiéry dnes přestávají vyhovovat, roku 2015 byly proto obyvatelky ústavu přemístěny do modernějších zařízení. Zámek byl převeden do správy Muzea Novojičínska, které jej po rekonstrukci zpřístupnilo veřejnosti..