
Historický areál bývalého bělidla a tkalcovny zvaný Málkovice, vystavěný známým textilním podnikatelem židovského původu Adolfem Landsbergerem na přelomu 60. a 70. let 19. století v dolní části Frýdku. V průběhu 2. poloviny 19. století se z této lokality při frýdeckém nádraží stala unikátní čtvrť architektonických průmyslových staveb odkazujících na textilní slávu Frýdku i sousedního Místku. Samotné Málkovice, resp. budova tkalcovny, se vyznačují fasádou s bohatým členěním prvky z režného zdiva. Areál je vymezen nárožím současných ulic Těšínská a Nádražní.
Tkalcovnu tvoří mohutný obdélný dvoutraktový blok třípatrové stavby s nízkou valbovou střechou. V zadní třetině vystupuje z obvodu hmoty budovy směrem do nádvoří masivní schodišťový rizalit ve stejné výši jako samotná stavba. Celek tkalcovny se vyznačuje vysoce zdobnou fasádou v kombinaci světlých hladkých ploch a zvýrazňujících prvků z režného zdiva, tolik typického pro průmyslové objekty konce 19. a počátku 20. století. V případě Málkovic tvoří hlavní prvky fasády cihlové pilastry, trojitě odstupňované, které dělí průčelí vůči Nádražní ulici na 5osé, průčelí k Těšínské ulici na 13osé (5 přední trakt, 8 zadní). Masivnější pilastry zvýrazňují i nároží budovy. Zvýšené přízemí je v každé ose prolomeno velkými, půlkruhově zakončenými okny, patro pak velkými okny se segmentově stlačeným obloukem. Poslední, nižší patro je prolomeno menšími okny se stlačeným segmentem oblouku s nadokenním rámem z režného zdiva. Přízemí je od patra odděleno průběžnou, z cihelného zdiva vyvedenou profilovanou kordonovou římsou s ozuby, která však neprobíhá přes pilastry. První patro od druhého pak jednoduchou cihelnou římsou. Velmi bohatě provedená je korunní římsa z režného zdiva s odstupňovanými ozuby. Ve shodném duchu je vyveden i nádvorní rizalit. Na severozápadní straně, na štítové průčelí, navazuje krátká původně 4osá přístavba ve shodné výši, avšak zcela bez ozdobných prvků fasády. Na tuto část budovy dále podél Těšínské ulice navazuje přízemní trojosá část s mladší patrovou nadstavbou, kterou kryje prostá pultová střecha. Obytná budova, jak již bylo výše popsáno, tvoří protiváhu tkalcovny. Jedná se o obdélnou patrovou stavbu se štítem orientovaným do Nádražní ulice, krytou prostou sedlovou střechou. K jihozápadu, přibližně ve středu hmoty, vystupuje úzký, ale dlouhý schodišťový rizalit. Z původně zdobné fasády patrně celého objektu, se do dnešních dnů zachovala jen ozdobná fasáda hlavního štítového průčelí. Toto 4osé průčelí je v přízemí, patře i ve štítu (2osý) prolomeno moderními, nedělenými, a tudíž charakter budovy kazícími okny. Plochu dělí, včetně nároží, mělké lizénové rámy. Horizontálně průčelí člení mělká kordonová římsa a půlkruhově profilovaná korunní římsa, nad níž vystupuje zděný štít. Ten dělí vertikálně na nižší patra navazující pilastry. Obvod štítu zdobí profilovaná římsa s mělkým štukovým ozubem a půlkruhové ukončení ve vrcholu..
Iniciátorem stavby byl význačný židovský textilní podnikatel Adolf Landsberger, a aby byl nový areál odlišen od těsně sousedícího areálu tkalcovny č. II stejného vlastníka (tzv. Rechle, přestavěny ve stejné době ze starého vodního mlýna), dostal označení tkalcovna č. I. Spolu se sousedními Rechlemi tvořily Málkovice později jeden ucelený areál, ohraničený na severozápadě již zmíněnou tkalcovnou č. II, na severovýchodě pak starou Těšínskou ulicí, na jihovýchodě nově vytýčenou Nádražní ulicí a od jihozápadu pak starším areálem textilky firmy Munk. Po skončení 2. světové války a nucené správě Němců, byl areál začleněn do národního podniku Slezan s označením Slezan 06. Svému účelu sloužil až do privatizace a restrukturalizace podniku. Později byl provoz zastaven a areál prodán. Bývalou tkalcovnu dnes vlastní soukromá společnost, bývalý obytný dům pak soukromé fyzické osoby. Obě budovy jsou opraveny a udržovány. Především pak bývalá tkalcovna dodnes tvoří cenný architektonický prvek dokládající historii textilního průmyslu ve Frýdku a Místku..