
Středověký svobodný dvůr (tvrz) byl založen na obdélném půdoryse, dnes svou delší osou kolmo na hlavní silniční tak vsí. Obvod dvora (tvrze) patrně tvořila masivní kamenná zeď k níž se z vnitřní strany přimykaly kamenné a obytné a dřevěné provozní objekty. Původní kamenná zeď se doposud takřka v celé své délce zachovala na severní straně dvora. Původní nádvorní kamenná zeď se také zachovala v západní části severního objektu. Otázkou však může být, je-li současný areál celým areálem někdejšího dvora či jeho severní polovinou. Dle starších map (z 1. pol. 19. století) se rozsah plochou jeví větší, rozšířený k jihu. Na mapách je však jižní a jižní polovina západní fronty bez zástavby (nepočítaje drobnou kůlnu na jihu). Byla zastavěna budovami i tato část dvora? Dnes tuto domněnku jen těžko někdo potvrdí. V současnosti je jižní polovina někdejšího středověkého dvora rozparcelována a prochází jí přístupová komunikace za dvůr. Východní… číst dále
První zmínka o drobném sídle (tvrzi či svobodném dvoru) pochází již z roku 1374. Bernartice patřily do majetku pánů z Kravař, kteří část vsi udělovali jako léno. Prvními leníky byli páni z Bernartic, kteří se po vsi psali. Ti drželi nějaké zboží také v Bělotíně a Pohořílkách. V roce 1374 je zde uváděn Pohořálka z Bernartic. Roku 1417 je připomínán vladyka Pavlík z Bernhardic. V létech 1412 - 1418 je majitelem části statku se dvorem Štěpán z Heynsdorfu (Bystratic), jež dvůr prodal zemanovi polského původu Slavčovi (Slavíkovi ?) Cudnému z Korábovic (Kovalovic). Koncem 14. století jsou Bernartice opět sceleny v rukou starojických pánů. Od roku 1446 je majitelkou svobodného dvora Eliška z Pohořílky. Od Karla z Žerotína si vysloužil roku 1558 tento dvůr jeho dobrý přítel Jiřík Kotulínský z Kotulína, který zde sídlil v letech 1558 – 1561. Po Jiříku Kotulínském získal dvůr od Žerotínů Jan Sak… číst dále
V předchozím článku „Co se dělo v Irsku v době Vikingů od 9. až do 12. stol.” jsme ukončili povídání událostmi v srpnu a září 1170, kdy doba Vikingů v Irsku náhle skončila. Nyní si nejprve obsah předchozího článku stručně shrneme. Poté se zaměříme na Anglonormanskou (Anglickou) invazi v letech 1169-1170, která dobu Vikingů v Irsku ukončila. Bude řeč o příčinách a průběhu invaze.
Jižně od irského hlavního města Dublinu se rozkládá nejrozsáhlejší irské pohoří Wicklow, v češtině na internetu zmiňováno jako Viklovské hory. Stejnojmenné hrabství Wicklow má v Irsku přezdívku Irská zahrada. Pohoří je z Dublinu snadno přístupné, může nás proto zajímat jak se tam dostat a kam se vypravit.
Před hodným časem jsem vás zde provázel historií kdysi slavného mariánského poutního místa Skoky u Žlutic. Jeho osudy jsme opustili ve 30. letech 20. století, kdy se nad ním a nad celou zemí začaly stahovat černé mraky okupace a války. Ty paradoxně pro obec velké změny nepřinesly, o to víc ji však zasáhly události poválečné.
Víte, že Pražský hrad je největším obývaným hradním areálem světa? Ano, je tomu skutečně tak, a my Češi, můžeme být na symbol své státnosti právem hrdi. Naše kroky dnes ale povedou daleko za hranice Česka, až k objektu, jenž se v pomyslném žebříčku osídlených hradních gigantů usadil na místě druhém. Nachází 30 kilometrů od Londýna a za svou historii poskytl domov již 39 anglickým panovníkům. Řeč je o původní dřevěné pevnosti, pozdějším středověkém hradu a nynějším světově proslulém zámku nesoucím jméno Windsor.
Ani jsme se nenadáli a první měsíc roku 2022 je pryč. S přelomem ledna a února býval dříve spojován velmi důležitý pohanský svátek Imbolc (čti Imbolk), jenž je dnes pro mnohé lidi už pouze velkou neznámou. Býval to významný svátek světla, naděje, nového počátku a příslibu pokračování života. Staří Keltové a později i Slované jej slavívali za soumraku 1. února. A proč slavili počátek za soumraku? Pro tyto národy nebýval totiž počátkem dne východ Slunce, nýbrž jeho západ. I později, za dob křesťanství, se tento svátek tak úplně neztratil, ale přešel i do jejich tradic jako svátek Hromnice (2. února).
Trenčianské Teplice jsou velmi oblíbené lázně uprostřed lesů Strážovských vrchů a bývají nazývané „perlou Karpat.“ Jsou jedním z mála lázeňských měst, které si zachovala svůj původní lázeňský charakter. Zdejší lázně nedávno prošly důkladnou rekonstrukcí a na pěší zóně najdete nejenom historickou lázeňskou architekturu, ale taky moderní budovy. Chloubou lázeňského města je lázeňský dům Hammam a také krásný lázeňský park. Můžete také navštívit hrad Beckov, který stojí na vápencové skále nad řekou Váhem a městečkem Beckov. Hrad Beckov patřil v minulosti k nejluxusnějším šlechtickým cílům ve střední Evropě, a i když je dnes již zříceninou, působí skutečně majestátně.