Pohled na tvrziště od západu
pravo znatelná snížená plocha "podhradí"
© Jan P. Štěpánek 03/2006
Raritu v rámci severovýchodní Moravy a Horního Slezska, spolu s nedalekou tvrzí ve Velkých Albrechticích, představuje pozůstatek vodní tvrze v centru obce Stará Bělá u Ostravy. Tento typ stavby představuje klasický příklad vodní tvrze typu motte.
Zdejší vodní tvrz se nachází v blízkosti hřbitova a bývalého panského dvora, který byl založen o něco později než samotná tvrz. Tvrziště tvoří malý ostrůvek uprostřed kruhového vodního příkopu o průměru cca 60 m, který v současnosti slouží jako rybník. Tvrziště samotné tvoří uměle navršený kuželovitý pahorek s velmi malým předhradím či nástupní plošinou, které jádro obklopuje takřka ze dvou třetin. Vrchol kužele tvořilo plató o rozměrech 20 x 24 m a výšce asi 5 – 6 m (od výše hladiny). Pahorek je částečně zarostlý většími stromy, převážně modříny. Jižním směrem se tvrziště zařezává do mírného svahu a je v těchto místech chráněno ze tří stran širokým zdvojený příkopem o šířce od 6 do 18 m. Na severní straně se příkop rozlévá v rybníček, který ještě i dnes příkop napájí vodou.
Podobu tvrze si lze snadno představit jako jednoduchou obytnou věžovitou opevněnou stavbu, která se skládala z kamenného základu a možné dřevěná nástavby a malého podhradí či přístupové plošiny kolem. Nedaleko tvrze stával panský dvůr, který tvořil její hospodářské zázemí. Základové zdivo a sklepní prostory tvrze byly zbudovány z kamene. Horní patra tvořila patrně jen lehká dřevěná konstrukce, stejně jako venkovní opevnění. Dochovalo-li se na povrchu tvrziště nějaké základové kamenné zdivo, pak bylo zlikvidováno či použito při stavbě kamenného pomníku obětem válek, který se nachází na samém vrcholku nevelkého tvrziště. Pomník byl samozřejmě vystavěn bez dohledu archeologů.
Na ostrůvek se dá pohodlně dostat přes malý betonový můstek ve směru od hlavní komunikace. Pro fotografování a prohlídku tvrziště je nejlepší zvolit období, kdy stromy na tvrzišti a kolem jsou zbavené listů, které přes léto tvrziště zakrývají.
Historie tvrzeNa počátku husitských válek roku 1422 byl Mikuláš z Pelhřimova donucen k postoupení bělského léna pánům z Cimburka. Po smrti Ctibora z Cimburka přebírá nabyté majetky, včetně Bělé jeho syn Jan Tovačovský z Cimburka. Roku 1456 postoupil Jan z Cimburka léna Bělou a Výškovice Václavovi Skrbenskému z Doloplaz. Jeho synové Aleš a Jiří Skrbenští osvobodili Bělou a Výškovice roku 1467 od odúmrti. Roku 1476 přijal léno na Bělou s tvrzí (propugnaculum) a dvorem syn Václavův Jiří Buček z Bystřice, Doloplaz a Bělé, který zemřel roku 1483. Po jeho smrti koupil statek Mikuláš Foglar ze Studené Vody, který je zde do roku 1502, kdy umírá. Starou Bělou získali páni z Žerotína. Již koncem září 1517 však koupil od Žerotínů Starou Bělou Jan Čeple z Belku a na Staré Vsi. Roku 1524 prodal Jan Čeple z Belku tvrz a ves Starou Bělou spolu s Výškovicemi Ladislavovi z Kadaně. Po jeho smrti roku 1534 drželi toto léno jeho synové Zikmund, Bernard, Centurio a Jan. Zikmund z Kadaně pak roku 1550 postoupil toto zboží Přemkovi z Víckova a na Prusinovicích, 1551 Bohuslavovi Čeple z Belku a 1554 Petrovi z Žerotína. První písemná zmínka o tvrzi je však až z roku 1476, kdy ji držel vladyka Jiří Buček z Bystřice, která však nevylučuje její dřívější existenci. Velkou pozornost rozvoji Bělé věnovali vladykové z Doloplaz a Bystřice, kteří zřejmě tvrz upravili a rozšířili. V listině z roku 1523 se mluví dokonce o zámku, což dokazuje jistým způsobem dobrý stav této tvrze. Samotný vzhled starobělské tvrze a její popis však není znám. V tvrzi naposledy stále bydlela vdova po Ladislavovi z Kadaně Zuzana Preissová z Nového Jičína se svými nevlastními syny. Rodina se však dostala do finanční tísně a nakonec musel Zikmund z Kadaně roku 1550 opustit i toto skromné sídlo. Roku 1551 je tu uváděn Bohuslav Čeple z Belku. Teprve roku 1554 získává majetek Petr z Žerotína a téhož roku uváděn i Jan z Žerotína a na Starém Jičíně. Poručníci sirotků zemřelého Bedřicha ze Žerotína neměli sebemenší důvod provádět na tvrzi jakékoliv opravy. Jan st. z Žerotína nakonec roku 1558 zřejmě již značně devastovanou tvrz v Bělé prodal Janu ml. Petřvaldskému z Petřvaldu a na Zábřehu. To již byl pro zdejší tvrz počátek jejího postupného zániku. V knize přijetí lén se o zdejší tvrzi hovoří ještě v zápise z roku 1563, když po smrti Jana z Petřvaldu dědil léno roku 1563 syn Hanuš z Petřvaldu. Na chátrající tvrzi pak sídlila Alina Petřvaldská z Petřvaldu, Hanušova sestra, se svým manželem Hanušem Prakšickým ze Zástřizl, od roku 1573 jeho bratr Procek Prakšický. Roku 1597 zchátralá dřevěná tvrz ještě stála. Dokonce ze zprávy z roku 1611 se dovídáme, že poddaní měli povinnost opravovat a udržovat v dobrém stavu ohradu kolem tvrze. Již po nástupu Syrakovských z Pěrkova však tvrz ztrácí svůj původní význam panského sídla. Tvrz je ponechána svému osudu a záhy zaniká. Vše co se z ní dalo využít si lidé rozebrali, nebo bylo odneseno do panského dvora. Z centrální věžovité stavby nepochybně ještě nějakou dobu byly zachovány kamenné podezdívky a sklepy pod ní, ale i ty byly po roce 1611 rozebrány a použity k jiným stavebním účelům.
|
Přihlášení |
