Příkop hrádku
© Ivo Rozehnal 06/2019
Hrádek v poloze Jurův kámen nad městem Štramberk se nachází na západní hraně výběžku vrchu Koutouče, jen asi 10 minut chůze od jeskyně Šipka, bude-li návštěvník pokračovat dále po turistické značce. Na ploše hrádku je umístěn pomník Bedřicha Smetany.
Lokalita hrádku má zvláštní polohu na hraně kolmého skalnatého srázu. Hrádek tvoří oválný až vejčitý pahorek s rozměry 20 x 16 metrů, který ze tří přístupných stran lemoval asi 10 m široký příkop z části vylámaný ve skále. Dnes je bohužel příkop hlavně na nejdelší východní straně takřka setřen. Celá západní strana byla chráněna kolmými skalními stěnami. Na ploše jádra nejsou patrny žádné terénní deformace, kteréby napovídaly o umístění staveb. Existuje doměnka, že poměrně rozlehlá plocha obklopující jádro od východu po jih sloužila jako lehce opevněné předhradí. I tato plocha je však velmi terénně deformována a setřena. Tato doměnka však nebyla doposud potvrzena, ale ani vyvrácena.
Svým umístěním na jednom z vedlejších vrcholků Kotouče, tak i dobou existence je hrádek patrně spjat s dnes zmizelým hrádkem Panská vyhlídka. Ten stál na vrcholu Kotouče, a bohužel zmizel i s velkou částí samotného kopce Kotouč, kterou pohltil zdejší lom na vápenec. ...Přímo pod Jurovým kamenem se ve svahu kolem Mírové studánky rozkládala středověká ves, která však mohla příslušet i k hrádku na Panské vyhlídce, k němuž měla díky utváření terénu stejně daleko. Nálezy z Jurova kamene předběžně datují existenci hrádku do druhé poloviny 13.století a do 14. století. Založením hradu Štramberka, a těsně po polovině 14. století i města, ztrácelo starší osídlení význam a přesunulo se do výhodnější polohy k nově vznikajímu městu. Při tom také zpustl hrádek na Jurově kameni..
Poklad pod Jurovým kameněmFajar byl hajný, stařeček už bezmála 70letý, ale co zažil tehda, nikdy se mu v životě nepřihodilo. V myšlenky zabrán, láteřil v duchu na vše, co mu nebylo toho dne v lese po chuti. A co tak hubuje a zvolna s vrchu sněhem se brouzdá, zůstane pojednou zaraženě stát. Tam pod Jurovým kamenem hořela lipka plamenem. "Co to? Jaká to podivná záře!" myslí si a lekl se zjevu toho. Vždyť právě dnes pátek a pátek v adventě nepřináší nic dobrého. Slýchal sice leccos, ale mnohému nevěřil. I poklady prý v ten čas vystupují ze země … A stařečka náhle uchvátila touha po penězích. Zrychlí krok a už je u podivného ohníčku, od něhož i sousední lipka zdála se býti v plameni a také Jurův kámen byl v těch místech ozářen. Nerozmýšleje se, strhl širák s hlavy a vhodil jej na oheň. V tom vyrazila ze země bečka plná peněz, na níž seděl černý kocour, z jehož očí sršely blesky jako ďáblu, a který na milého stařečka chystal se vrhnouti. Hajného jala hrůza, zakřičel, a v tom zmizel kocour i s bečkou a penězi. Udivený hajný, probrav se z leknutí, teprve nyní si uvědomil, že chybil. Pokladu možno dosíci, když podle staré pranostiky se vhodí do takového ohníčku buď klobouk, čepice nebo drobty chleba, nebo když ten, kdo první takový ohníček spatří, sám se naň položí tak, by jej svým tělem úplně kryl; při tom však musí zachovati úplnou mlčenlivost a naprostý klid. A tak přišel starý Jura Fajar, zapomenuv se, domů bez pokladu. Měl smutný Štědrý den a od té doby říkával, že opatrnost matka moudrosti. - Ještě častěji prý vídali Plaňavjané, když k večeru chodívali k studánce Míru na vodu, ohýnek tajuplný pod Jurovým kamenem, ale pokladu nedosáhl nikdo. Snad proto, že černý kocour střeží ho tam příliš dobře..
|
Přihlášení |
