
Zaniklý vodní mlýn na terénní hraně průchodu mezi Farním náměstím s kostelem sv. Jakuba Většího a níže položeným náměstím pojmenovaným podle původně umístěné sochy sv. Antonína Antonínovým (Antoníčkovým). Podél terénní hrany, ulicí Na Příkopě (Příkopy či Mlýnská), byl od středověku veden historický vodní náhon, kterým v místě současného průchodu mezi náměstími protékala voda a padala z výšky na dřevěná vodní kola mlýna. Jednu stranu náhonu v tomto místě tvořila vysoká stěna současné budovy č. p. 57, protější pak právě mlýn. Ten měl pravděpodobně v době svého založení a ve středověku podobu dřevěnou, byť se dvěma složeními, jak hovoří dobové prameny, ale patrně někdy po velkém požáru Místku v roce 1602 byl přestavěn do podoby zděné. Nikdy se však nejednalo o velkou zděnou budovu, jak známe z případů mlýnů v jiných lokalitách. Podkostelní mlýn byl vždy spíše stavbou subtilní. Na základě dobových katastrálních map ze 30. let 19.… číst dále
Nejstarší písemný údaj o mlýnu v Místku se vztahuje k roku 1578 a hovoří o mlynáři Matyášovi. Z listiny však nelze rozeznat, o kterém z místních mlýnů se hovoří. S přihlédnutím k postupnému rozširování města směrem od náměstí můžeme snad tento údaj přiřadit právě k Podkostelnímu mlýnu. Jisté však je, že mlýn byl založen již nedlouho po samotném vysazení města někdy na konci 14. či počátku 15. století. Původně měl dvě mlýnská složení, obě na horní vodu. Po velkém požáru Místku v roce 1602 byl mlýn obnoven na svém původním místě. K roku 1778 je jako majitel mlýna uváděn David Liberda, k roku 1805 a 1816 pak Liberda Josef, za plat obci 170 zlatých. V roce 1818 mlýn na Zámostí (už s označením č. p. 56) držel Josef Kostka. V roce 1836 na mapovém podkladu tzv. Indikační skice z roku 1836 je jako majitel mlýna na č. p. 56 uveden Tomáš Tichavský a mlýn má vyznačena dvě mlýnská kola, což… číst dále
Jižně od irského hlavního města Dublinu se rozkládá nejrozsáhlejší irské pohoří Wicklow, v češtině na internetu zmiňováno jako Viklovské hory. Stejnojmenné hrabství Wicklow má v Irsku přezdívku Irská zahrada. Pohoří je z Dublinu snadno přístupné, může nás proto zajímat jak se tam dostat a kam se vypravit.
Před hodným časem jsem vás zde provázel historií kdysi slavného mariánského poutního místa Skoky u Žlutic. Jeho osudy jsme opustili ve 30. letech 20. století, kdy se nad ním a nad celou zemí začaly stahovat černé mraky okupace a války. Ty paradoxně pro obec velké změny nepřinesly, o to víc ji však zasáhly události poválečné.
Víte, že Pražský hrad je největším obývaným hradním areálem světa? Ano, je tomu skutečně tak, a my Češi, můžeme být na symbol své státnosti právem hrdi. Naše kroky dnes ale povedou daleko za hranice Česka, až k objektu, jenž se v pomyslném žebříčku osídlených hradních gigantů usadil na místě druhém. Nachází 30 kilometrů od Londýna a za svou historii poskytl domov již 39 anglickým panovníkům. Řeč je o původní dřevěné pevnosti, pozdějším středověkém hradu a nynějším světově proslulém zámku nesoucím jméno Windsor.
Ani jsme se nenadáli a první měsíc roku 2022 je pryč. S přelomem ledna a února býval dříve spojován velmi důležitý pohanský svátek Imbolc (čti Imbolk), jenž je dnes pro mnohé lidi už pouze velkou neznámou. Býval to významný svátek světla, naděje, nového počátku a příslibu pokračování života. Staří Keltové a později i Slované jej slavívali za soumraku 1. února. A proč slavili počátek za soumraku? Pro tyto národy nebýval totiž počátkem dne východ Slunce, nýbrž jeho západ. I později, za dob křesťanství, se tento svátek tak úplně neztratil, ale přešel i do jejich tradic jako svátek Hromnice (2. února).
Trenčianské Teplice jsou velmi oblíbené lázně uprostřed lesů Strážovských vrchů a bývají nazývané „perlou Karpat.“ Jsou jedním z mála lázeňských měst, které si zachovala svůj původní lázeňský charakter. Zdejší lázně nedávno prošly důkladnou rekonstrukcí a na pěší zóně najdete nejenom historickou lázeňskou architekturu, ale taky moderní budovy. Chloubou lázeňského města je lázeňský dům Hammam a také krásný lázeňský park. Můžete také navštívit hrad Beckov, který stojí na vápencové skále nad řekou Váhem a městečkem Beckov. Hrad Beckov patřil v minulosti k nejluxusnějším šlechtickým cílům ve střední Evropě, a i když je dnes již zříceninou, působí skutečně majestátně.
Na hradní skále Trenčianského hradu je římský latinský nápis z období Římské říše, který je nejstarším nápisem na Slovensku a býval taky nejstarším nápisem v tehdejším Československu. Majestátní Trenčianský hrad patří k nekrásnějším hradům na Slovensku a jeho mohutná Matúšova věž je výraznou dominantou celého kraje. Z podhradí Trenčianského hradu se na řece Váhu vyvinulo město Trenčín s mnoha historickými a kulturními památkami.