Poruba

Následujícího roku 1579 byl zákeřně zavražděn a rozsáhlé panství po něm zdědil jeho synovec Kryštof Bzenec, který ještě téhož roku zámek a ves Porubu odprodal svému švagrovi Jindřichu Baneckému z Jemničky za 7 000 zlatých. Po Jindřichu Baneckém před rokem 1625 zdědil zámek a panství jeho syn Zikmund Václav. Zikmundova dcera Ludmila Konstancie dala zámek a ves Porubu věnem svému manželovi Jiříku Fridrichu Skrbenskému z Tříště, který zámek a Porubu prodal roku 1689 Václavu hraběti Oppersdorfovi, který před rokem 1720 odprodal celé své panství hraběti Jindřichu Vilému Vlčkovi z Dobré Zemnice. Jeho potomek Vilém se stal vyslancem u dvora Petra Velikého a byl maršálem císařských vojsk. Poněmčil své jméno na Wilczek. Rod Wilczků vlastnil tento zámek a panství Porubské až do roku 1943. Bombardováním v roce 1945 by zámek velmi zničen. Po jeho dílčí opravě zámek sloužil jako Lidová škola umění. V roce 1989 byl vydán demoliční příkaz neboť hrozilo jeho zřícení. Pravé křídlo zámku, kde dnes stojí budova kolonády, bylo demolicí v roce 1989 srovnáno do základů se zemí. Počátkem roku 1990 zničil rozsáhlý požár levé křídlo zámeku. V následujícím roce 1991 započala obnova současným majitelem Statisem Prusalisem , rekonstrukce a záchrana této státní kulturní památky, registrované pod číslem 8-236, která je druhou nejstarší budovou v Ostravě a práce na její obnově trvají dodnes ..

První zmínka o Porubě se váže k roku 1393, kdy se v historických materiálech uvádí Stach z Poruby jako man olomouckého biskupství. Ves Poruba byla tehdy součástí třebovického statku a patřila k opavskému knížectví, manství olomouckého biskupství se na ni proto nevztahovalo. V roce 1553 porubskou tvrz, ves i dvůr zdědil Ondřej Bzenec z Markvartovic. Po nich byli po dlouhá staletí majiteli Skrbenští, Oppesdorfové a především rod Vlčků (Wilczků), kteří připojili Porubu ke svému klimkovickému panství. Jednou z nejstarších dochovaných památek Poruby je kostel svatého Mikuláše. Jeho historie sahá až do XV. století; tehdy poskytoval duchovní služby obyvatelům obcí Poruba, Vřesina, Svinov a Třebovice. Ze XVI. století pochází porubský zámek. Toto sídlo Markvartoviců bylo vystavěno v renesančním slohu okolo roku 1573. (Před úplným zchátráním jej v roce 1993 zachránila rekonstrukce provedená jeho současným majitelem p. Statisem Prusalisem.) Škola je v Porubě zmiňována již roku 1650 a až do 19. století sloužila k výchově a vzdělávání i mládeži sousedních obcí Třebovice, Svinov a Vřesina. Na zachování zelených ploch a budování parků bylo pamatováno ve všech etapách výstavby, Poruba je proto dnes v tomto ohledu srovnatelná s mnohými lázeňskými městy, kterým se podobá i tím, že zůstala městem bez velkého průmyslu, s minimálně znečištěným ovzduším. Zajímavý je demografický vývoj Poruby. Až do počátku dvacátého století nepřesáhl počet obyvatel několik stovek. Obec si zachovala svůj vesnický ráz s převahou rolníků, zahradníků a dalších živnostníků. Zaměstnání v průmyslu tehdy nabízely jen ostravské podniky. První továrna firmy Ignác Blažej vyrábějící nábytek byla založena až v roce 1903. V roce 1925 byla postavena místní železniční dráha ze Svinova do Vřesiny, která umožnila spojení s průmyslovým centrem města a naopak občanům ostravské aglomerace zpřístupnila malebnou přírodu v údolí říčky Porubky. Vítězné ukončení druhé světové války si vyžádalo značné oběti materiální i lidské, stalo se však také začátkem nové etapy v životě Poruby. Po nezbytném odstranění válečných škod bylo v roce 1951 rozhodnuto o výstavbě velkého městského celku právě na katastrálním území obce Poruba. Místo bylo vybráno pro výhodnou polohu mimo oblast poddolování i pro příznivé klimatické podmínky. Nová Poruba se v průběhu třiceti let stala z původní zemědělské obce novým moderním městem pro téměř osmdesát tisíc obyvatel. Člení se do osmi postupně budovaných stavebních obvodů, jejichž architektura i celkové urbanistické řešení jsou odrazem doby, ve které vznikaly. Centrum Poruby tvoří široká Hlavní třída s prostornými náměstími a zelenými plochami. Na zachování zelených ploch a budování parků bylo pamatováno ve všech etapách výstavby, Poruba je proto dnes v tomto ohledu srovnatelná s mnohými lázeňskými městy, kterým se podobá i tím, že zůstala městem bez velkého průmyslu, s minimálně znečištěným ovzduším. Dodáváme jen ,že I. , II. a III.stavební obvod byli přidány na seznam kulturních památek.