
Kostel je tvořen jednolodní obdélnou stavbou s goticko-renesančním jádrem a polygonálně ustoupeným nižším presbyteriem. Západnímu průčelí dominuje vstupní ustoupená věž se zvonovým patrem zakončená helmicí s lucernou. Věž byla původně v přízemí otevřená trojicí portálů z nichž zůstal uchován jeden v průčelí. Zbylé dva postranní byly zazděny, avšak při zachování původních kamenných ostění s lomeným obloukem. Stěny lodě kostela i presbyteria, jež prosvětlují půlkruhově ukončená okna, jsou doplněna soustavou opěráků. Ty jsou spolu s nárožími kostela, včetně věže, zdobeny bosáží z kamenných kvádrů. Severní průčelí presbyteria doplňuje drobná sakristie, stejně jako ve středu jižního průčelí hlavní lodi vystupuje z obrysu kostela menší předsíň. Stavbu završuje strmá sedlová střecha pokrytá taškami. Ačkoliv navenek kostel působí čistou pozdní gotikou a renesancí, uvnitř se mísí takřka všechny slohy. Cennou součástí interiéru jsou… číst dále
Na místě současného kostela stával původně kostelík starší, dřevěný, jehož vznik lze klást někdy do počátku 14. století. Kostel v dnešní podobě dal vystavět mezi roky 1587 až 1589 na místě staršího majitel staroveského panství Ctibor Syrakovský z Pěrkova, písař Markrabství moravského. Slavnostní posvěcení se konalo za přítomnosti samotného olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského 28. dubna 1591.
V předchozím článku „Co se dělo v Irsku v době Vikingů od 9. až do 12. stol.” jsme ukončili povídání událostmi v srpnu a září 1170, kdy doba Vikingů v Irsku náhle skončila. Nyní si nejprve obsah předchozího článku stručně shrneme. Poté se zaměříme na Anglonormanskou (Anglickou) invazi v letech 1169-1170, která dobu Vikingů v Irsku ukončila. Bude řeč o příčinách a průběhu invaze.
Jižně od irského hlavního města Dublinu se rozkládá nejrozsáhlejší irské pohoří Wicklow, v češtině na internetu zmiňováno jako Viklovské hory. Stejnojmenné hrabství Wicklow má v Irsku přezdívku Irská zahrada. Pohoří je z Dublinu snadno přístupné, může nás proto zajímat jak se tam dostat a kam se vypravit.
Před hodným časem jsem vás zde provázel historií kdysi slavného mariánského poutního místa Skoky u Žlutic. Jeho osudy jsme opustili ve 30. letech 20. století, kdy se nad ním a nad celou zemí začaly stahovat černé mraky okupace a války. Ty paradoxně pro obec velké změny nepřinesly, o to víc ji však zasáhly události poválečné.
Víte, že Pražský hrad je největším obývaným hradním areálem světa? Ano, je tomu skutečně tak, a my Češi, můžeme být na symbol své státnosti právem hrdi. Naše kroky dnes ale povedou daleko za hranice Česka, až k objektu, jenž se v pomyslném žebříčku osídlených hradních gigantů usadil na místě druhém. Nachází 30 kilometrů od Londýna a za svou historii poskytl domov již 39 anglickým panovníkům. Řeč je o původní dřevěné pevnosti, pozdějším středověkém hradu a nynějším světově proslulém zámku nesoucím jméno Windsor.
Ani jsme se nenadáli a první měsíc roku 2022 je pryč. S přelomem ledna a února býval dříve spojován velmi důležitý pohanský svátek Imbolc (čti Imbolk), jenž je dnes pro mnohé lidi už pouze velkou neznámou. Býval to významný svátek světla, naděje, nového počátku a příslibu pokračování života. Staří Keltové a později i Slované jej slavívali za soumraku 1. února. A proč slavili počátek za soumraku? Pro tyto národy nebýval totiž počátkem dne východ Slunce, nýbrž jeho západ. I později, za dob křesťanství, se tento svátek tak úplně neztratil, ale přešel i do jejich tradic jako svátek Hromnice (2. února).
Trenčianské Teplice jsou velmi oblíbené lázně uprostřed lesů Strážovských vrchů a bývají nazývané „perlou Karpat.“ Jsou jedním z mála lázeňských měst, které si zachovala svůj původní lázeňský charakter. Zdejší lázně nedávno prošly důkladnou rekonstrukcí a na pěší zóně najdete nejenom historickou lázeňskou architekturu, ale taky moderní budovy. Chloubou lázeňského města je lázeňský dům Hammam a také krásný lázeňský park. Můžete také navštívit hrad Beckov, který stojí na vápencové skále nad řekou Váhem a městečkem Beckov. Hrad Beckov patřil v minulosti k nejluxusnějším šlechtickým cílům ve střední Evropě, a i když je dnes již zříceninou, působí skutečně majestátně.