Městské hradby ve tvaru pětiúhelníka jsou tvořeny kamennou zdí a jsou téměř celé dochovány. Původní cimbuří je dnes zazděno. Do města se vstupovalo dvěma branami, které se nedochovaly.
Hlavní obrázek místa
část městské hradby na západním obvodu města
vpravo zvonicová věž zaniklého kostela sv. Bartoloměje, která využívá starší hradební věž
© Jan P. Štěpánek 04/2009
Městečko Štramberk bylo od prvopočátku založeno jako městečko zeměpanské pod ochranou a správou hradu Štramberka, který dal městu i jméno. Hrad i město nechal založit syn českého krále Jana Lucemburského, bratr císaře Karla IV., markrabě moravský Jan Jindřich Lucemburský (1322–1375). Je známo dokonce i datum založení, které je udáváno 4. prosince roku 1359. Šlo však spíše o povýšení podhradí hradu Štramberka na město. Již od počátku bylo městečko budováno jako hrazené, chráněné kamennou hradbou poměrně pravidelného tvaru, což je v sedle mezi výraznými kopci, na němž se město nachází, velmi překvapivé. Hradba uzavírá plochu nepravidelného pětiúhelníka, v jehož východní části se nachází většina vnitřního města s náměstím ve svažitém terénu na úpatí Zámeckého kopce a ve zbylé západní části se nachází pouze prudce stoupající svahy, jež vrcholí na západě hradem Štramberkem na vrcholu Zámeckého kopce. Právě na opevnění hradu se na západě městské hradby napojují a hrad tak vytváří západní stranu pětiúhelníka pásu městských hradeb.
Jan P. Štěpánek, 18.10. 2005
historie

Popis hradeb

Městské hradby byly tvořeny jednoduchou kamennou zdí původně opatřenou cimbuřím, dnes zazděným. V určitých místech se v náznacích rýsuje i parkánová zeď. Do města se vstupovalo dvěma branami. Hlavní Dolní brána na východě, jejímž místem dnes prochází hlavní přístup na náměstí kolem radnice, se do dnešních časů nedochovala. Tato brána fungovala jako hlavní přístup do města. Druhá, tzv. Horní brána byla situována v severní části hradeb a fungovala převážně pro spojení města s hradem, kdy cesta ze severovýchodního nároží náměstí směřovala na sever, prošla Horní branou a podél vnějšího obvodu hradeb směřovala ke hradu. Ani tato brána se nedochovala. Do dnešních časů se městské opevnění až na malé výjimky dochovalo v celé své délce. Ať již v podobě samotné zdi, nebo posloužilo jako obvodové zdivo domů, jež byly ke hradbě přistavěny. Stržený je pouze středový úsek východní části. V jihovýchodním nároží se zachovala původní gotická bašta…  číst dále

Jan P. Štěpánek, 18.10. 2005

Komentáře

12.11.2007 09:19 Jiří Tichánek
Štramberk - hrad (Stramberg)

Nachází se asi 8 km východně od Nového Jičína. V listinách je uváděn také pod názvy: 1359 - Strallenberg, Strahlenberg, 1391 - Stralberg, 1406 - Stralnbergh, 1460 - Sstramberg, 1466 - Stramberk, 1481 - Strambergk, 1881 - Štramberk a pod. (Stral - střela, šíp, blesk, - berg - hora, též Bouřná či Hromová hora).
Starší úvahy o založení štramberského hradu řádem Templářů spadá do oblasti dohadů.
Podle Tomáše Pešiny z Čechorodu, barokního historika 17. století, měl tento řád na Moravě v držení okolo deseti hradů, mezi kterými jmenuje také Štramberk. Tento názor sdíleli i historikové Schwoy a Volný. Jde však zde pouze o pověst, která nebudí příliš důvěry a je jako taková odmítána. Písemné prameny, které by tuto teorii podpořily však chybí.
Hrad vznikl koncem 13. století zřejmě jako středisko zbylé zeměpanské državy po oddělení panství Starého Jičína pánů z Pňovic. První písemná zmínka o hradě se nachází až v privilegiu ze 4. prosince 1359, kde markrabí moravský Jan Jindřich (nar. 13.2. 1322 + 2.11. 1375, markrabím v letech 1349-1375), bratr krále Karla IV., nařizuje, aby pod hradem "...se zpustošené město znovu vystavělo a dle hradu Strallenberga se nazývalo" (CDM IX.č.141). Z uvedeného se tedy lze oprávněně domnívat, že před rokem 1359 zde již osada existovala a hrad již v té době stál. Založené město tedy přejalo název hradu. V držení Lucemburků zůstal hrad až do roku 1380.
Listinou z 27.září 1380 dal moravský markrabí Jošt Štramberk s okolními vesnicemi v léno olomouckému komořímu (v letech 1380 - 86) Vokovi III. z Kravař (CDM XI.č.201). Po jeho smrti roku 1386 se správy hradu a panství ujal za nezletilé sirotky Voka, Lacka, Annu a Elišku jejich všemocný strýc Lacek z Kravař a na Helfštejně. Po nabytí zletilosti si bratři otcovský majetek rozdělili tak, že mladší Lacek, který se dal na duchovní dráhu, si ponechal starojičínské panství s polovinou města Nového Jičína, starší Vok pak druhou polovinu města s hradem a panství Štramberk.
Roku 1399 je zde Vok IV., který zde bere na spolek svého strýce Lacka I. /1359-1416/ (zde již od roku 1386) a bratra Lacka II. z Kravař. O Vokovi toho mnoho nevíme, kromě toho, že se neštítil ani násilných skutků a že ještě roku 1406 olupoval a zajímal cizí poddané. Sám umírá koncem roku 1406 nebo počátkem roku následujícího (CDM XI. 201, XV. 445). Roku 1408 přebírá Štramberk Lacek I. zv. Helfštejnský, zemský moravský hejtman a dlouholetý věrný přítel Mistra Jana Husa a vyznavač je učení a purkrabí u krále Václava IV (DZO VI.č.924). V letech 1408 - 1411 zastával Lacek I. úřad nejvyššího pražského purkrabího a v letech 1411 - 1416 výše vzpomenutý úřad moravského zemského hejtmana. Za jeho nepřítomnosti vedl správu panství purkrabí Petr Němček ze Záhorovic. Roku 1411, v listině datované na hradě Helfštejně, dává Štramberku a vsím Buthowicz (Butovicím), Wiernierzowicz (Veřovicím), Zenkleb (Ženklavě), Libhosz (Libhošti), Hodslawicz (Hodslavicím), Hukowicz (Hukovicím), Neuhubel (Nové Horce), Batoschowicz (Bartošovicím), Zyboticz (Životicím) a Sedlnicz (Sedlnicím) právo na odumrť (Státní obl. archiv Brno, fond G 1,Bočkova sb. č.10666). Po jeho smrti (zemřel krátce po 15.7. 1416, pochován v kostele kláštera ve Fulneku) spravovali společně panství Štramberk, Starý Jičín a Rožnov Petr Strážnický z Kravař, Jan z Lomnice a Beneš z Kravař na Fulneku. Teprve roku 1421 se ujal panství už zletilý sirotek Jan z Kravař, nazývaný u prostého lidu "Janek dobré paměti", člověk velmi oblíbený (SOA Třeboň, fond Cizí rody, listina z 9.2.1421). Po otci zdědil vedle Štramberka též Starý Jičín, Rožnov a Vsetín, po Benešovi z Kravař zdědil roku 1422 Fulnek, Bílovec s Klimkovicemi a Moravský Krumlov a část zboží po prastrýci Lackovi. Stal se tak jedním z nejbohatších a nejzámožnějších feudálů v zemi. Jeho první manželkou se stala v roce 1423 Ofka Granowska z Pilcze, pastorkyně polského krále Vladislava II., jemuž Jan od mládí sloužil. Velmi brzy však ovdověl a roku 1424 se podruhé oženil s Anežkou, dcerou opavského knížete Přemka z rodu Přemyslovců. Na hradě Štramberku vydává roku 1429 několik listin na obnovu husity vypáleného města Fulneku (Kopetzky Reg. 127). Je také doloženo, že v té době se na Štramberk uchýlila i drobná šlechta z okolí, zřejmě před válečnými akcemi oderské husitské posádky. Jan z Kravař kolísal mezi kališnictvím a katolictvím. Po vpádu husitů na jeho panství se klonil k neutralitě (jistě už od roku 1428) a o tom, že přešel na stranu husitů svědčí výzva Táborských hejtmanů v roce 1431 k pomoci v boji proti nepřátelům, adresovaná Janu Tovačovskému a také Janovi z Kravař na Jičíně a dalším. Konce husitských válek se Jan nedočkal. Smrtí tohoto "opatrného a prozíravého muže" v únoru 1434 vymřela celá fulnecko-novojická větev rodu pánů z Kravař. Když v roce 1433 umíral, zanechal po sobě nejen obrovský pozemkový majetek, ale i obrovské dluhy. Purkrabím na Štramberku byl v té době Martínek zv. Kunvaldský, který se tu připomíná ještě roku 1433.
Štramberk s příslušenstvím i s celým panstvím rožnovským přechází dle Janovy závěti roku 1433 významnému představiteli husitské šlechty na Moravě Ctiborovi z Cimburka a na Křídle na umoření dluhů (AČ XVII. 181). Ctiborovi ručitelé však ještě téhož roku prodávají štramberské zboží Janovi Puklicovi z Pozořic. Ten podepisuje na obecním sněmu v Brně 4. března 1434 landfrýd již jako pán na Štramberku. V této době se ke zboží počítají vsi Veřovice, Mořkov, Hodslavice, Rohlina (zaniklá ves u Hodslavic), Bludovice a Žilina u Nového Jičína. Názory na legálnost Puklicova držení Štramberka se různí. Zdá se však, že Jan držel toto zboží nikoliv právem, nýbrž mocí, což v tehdejší době husitských válek nebylo nic neobvyklého. Po smrti Jana z Pozořic přebírá hrad s příslušenstvím 12. ledna 1437 jeho synové, husitský hejtman Vilém Puklice z Pozořic spolu se bratrem Bočkem, který je zde vzat na spolek 22. února 1440 (DZO, I, s.365, č. 98). Téhož roku si nechává Vilém potvrdit držbu štramberského léna a příslušejících vsí Albrechtiček (Nových Albrechtic), Skorotína, Nové Horky (Neuhybel) a manské poloviny vsi Sedlnice (Lechner, I, s.41). Podle zemských desek olomouckých prodali roku 1437 Jiří ze Šternberka, Petr z Konice, Jan a Miroslav z Cimburka, vlastní bratři ze Sehradic (u Vizovic), Jan z Messenpeku a na Helfštýně a Racek z Vyškova a Mořic, jako skuteční vykonavatelé poslední vůle zemřelého Ctibora z Cimburka, jeho jménem Vilémovi Puklicovi z Pozořic a jeho potomkům "statky a vsi Veřovice, Mořkov, Hodslavice, Rohlinu u Hodslavic (později zaniklou), Bludovice, Životice a Žilinu s patronátním právem u kostelů na vyjmenovaných statcích". To samo potvrzuje skutečnost domněnky, že Štramberka se Puklicové skutečně zmocnili násilím. Oba bratři, Vilém i Boček byli příslušníky výbojné husitské posádky na Odrách. Boček, uváděný s predikátem "z Drahotuš" se na Odrách připomíná k roku 1437. Vilém umírá okolo roku 1442 a panství dědí Boček, který byl původně jedním z významných husitských válečníků, avšak později smutně proslul jako kořistník a typický kondotier své doby. Jeho povahu mohou ilustrovat četné soudní pře a hádání, kdy již roku 1438 proběhlo na biskupském manském soudě jednání o půhonu Bočka proto Janu Čapkovi ze Sán a na Hukvaldech (Lechner).
Jan Puklice z Pozořic užíval (k roku 1432) polovičného štítu děleného pošikem, v klenotu s rohy. Vilém i Boček měli (k roku 1440) na stříbrném štítě černý železný klobouk (Puklici), někdy také toul s kytou. Roku 1461 má však Boček již ve štítě hlavu bradáče.
Na Štramberku je Boček uváděn ještě i v letech 1460 - 1463. Vilém umírá někdy na rozhraní let 1441 - 1442 (před 9.2. 1442). Zřejmě pro vojenské aktivity, nemají Puklicové dostatek času a správu panství předávají dočasně Václavu Rusovi z Doloplaz, uváděnému zde v letech 1437 (1441) - 1447. Václav byl synem Anny ze Šonvaldu (Šumvaldu) a Ruse z Doloplaz (P. III. 554, IV. 280). Byl dvakrát ženat. Jeho první manželkou byla Anna z Krásna, druhou Ofka z Prusinovic. Po roku 1466 se tu uvádí jeho bratr Jan Rus (též Růš), který drží k roku 1464 také zboží Štolbach (okr. Přerov) a je proto také nazýván Jan Štolbachský (Brandl LC, III. s.552). Měl tři děti - syny Václava a Bohdala a dceru Annu, provdanou za Ctibora Chorynského z Ledské. Rod z Doloplaz měl ve znaku stříbrný štít se dvěma černými pruhy a mezi nimi pošikem zlatý pruh. Na přilbě dva ptačí krky obrácené proti sobě. Třetím z tohoto rodu byl Janův starší bratr Václav, který spolu s manželkou Markétou z Bobolusk držel Štramberk před rokem 1460. Zda drželi Štramberk v nedílu s rodem Pukliců, či na jejich úkor, není z dochovaných písemných zpráv zřejmé.
Po roce 1460 je již na Štramberku opět Boček, který se tak po dvaceti letech opět ujal zboží po zemřelém bratru Vilémovi. Na Štramberku se uvádí se svou chotí Machnou ještě roku 1463. Po Bočkovi z Pozořic přebírá majetek roku 1464 Vilémův syn Burian Puklice, Bočkův synovec.
Někteří Puklicové se plně oddali loupeživému způsobu života. Nejvíce Vilém a jeho syn Burian. Vilém se při svých loupeživých výpravách zmocnil roku 1439 zeměpanského města Přerova a spolu s Janem z Messenpeka i města Uherského Brodu (Brandl III.427,429,475,485,506 /Vilém/ 448,449,497,504,513-514,516,561,676/Boček/,Lechner II.s.323,328). Přerov vydává až následného roku za postoupení dluhopisu na 1 200 kop grošů českých (DZO I.s.384, č. 395). Burian a Vilém, společně se svými kumpány Žichem (zřejmě se jednalo s největší pravděpodobností o Zikmunda z Bítova zv. Zich Kelecký z Bítova a na Šaumburku, který zemřel roku 1469 v období česko-uherských válek) a jistým Václavem Bělíkem z Kornic na Lednici a jeho dvěma syny Mikulášem a Hanušem z Liptyně, byli postrachem i v oblasti hradu Šaumburku (Schauenburku) u Kelče. Ze štramberského hradu vytvořili lupičské hnízdo a ohrožovali odtud cesty od Wroclawi (Breslau) až k Těšínu a Ratiboři i v přilehlé části Uher. Zajímali kupce i pocestné, věznili je na hradě, žádajíce za ně vysoké výkupné. Tak například 30. června 1466 žalovala knížata Kunrát Olešnický a Přemek Tošecký na rytíře Buriana Puklici z Pozořic, pána na Štramberku, i na Zicha z Kelče, že: "...lapkovavše ve Slezích, jali znamenitého Křístka Zementického , kterého drželi ve vězení na Štramberku a potom ho odvedli k Václavovi Bělíkovi do Lednice v Uhřích, kdežto šacován byl prý v 1 000 zlatých...". Jak dokládá list datovaný v Olešnici 20. června 1466, zaslaný králi Jiřímu, stěžují si knížata Konrád Olešnický a Přemek Těšínský, že: " Vaší královské jasnosti dáváme věděti, kterak Burian čeleď svou ze Štramberka i Zich Kelecký své pacholky seslali, nám našeho zemana jali, jménem Křístka Zementického. Javše ho, nesli ho pod Štramberk, odtud dále nesli ho k Bělíkovi na Lednici, jak nás zpravují, a zemana našeho vsadili v těžké vězení a skrze takové těžké vězení musil se jim šacovati na tisíc zlatých, k nám a k našim žádné viny nemajíce. Jestliže bychom my v čem komu vinni byli, nech by to obžalováno bylo před Vaší královskou jasností, chtěli bychom každému právi býti. Ale se nám a zemanům našim veliký kvalt a moc děje od těch co takové zhoubce fedrují a přechovávají. Nebo to často činí, z Moravy sjedou do knížetství našich, tu lupy berou, jímají. Vaši královskou jasnost prosíme jako pána našeho nejmilostivějšího k tomu milostivě se přičiniti, aby zeman náš prázden byl. Však Burian usedl pod Vaší královskou jasností, a Zich také v Moravě jest. Vaše královská jasnost račte poručiti osvícenému knížeti Viktorinovi, nebo jsme též jeho lásce o tom psali. I také pan Jičínský (Jan Jičínský z Cimburka) těch věcí dobře svědom jest, ten Vaší královskou jasnost šíře a lépe zpraví." Na vysvětlenou snad můžeme pouze dodat, že král Jiří jmenoval svého nejstaršího syna Viktorina zemským hejtmanem a tudíž svým místodržícím na Moravě. Proto se také na něho obrátila slezská knížata o pomoc.
Na svém panství neváhali Puklicové ani razit falešné mince, jak doložily archeologické nálezy na hradě. Ještě roku 1465 organizuje Burian ve Slezsku odboj proti králi Jiřímu z Poděbrad, ale již v následujících dvou letech se na straně krále Jiřího účastní spolu se Ctiborem Tovačovským z Cimburka vítězné výpravy proti jeho nepřátelům ve Slezsku (Lechner I.s.73 a II.s.329). Také zde se projevila jeho neklidná povaha, neb z vlastního popudu nechává vyplenit město a czenstochowský klášter, prý jako náhradu za zadržené mzdy od polského krále Kazimíra IV., v jehož službách zřejmě byl. Tím se i částečně vysvětluje ona absence Pukliců, v době držení Štramberka pány z Doloplaz. Víme, že král Jiří z Poděbrad později pokáral Ctibora Tovačovského, že kvůli Puklicovi porušil pokoj v Polsku.
Burian Puklice se někdy v letech 1466 - 1467, snad z obav za své dřívější skutky, dobrovolně poddal v léno králi Jiřímu, čímž se stalo, že byly opět obnoveny zeměpanské nároky na štramberské zboží, ztraceného po smrti markrabího Jošta v roce 1411. Nesmířen s touto skutečností, prodal Burian Puklice roku 1471 Štramberk Jindřichovi Černohorskému z Boskovic (DZO, II, s.22). Sám umírá tento neklidný pán jako bezdětný roku 1476.
V té době (1434 - 1476) patřily k panství vedle městečka Štramberka vsi: Veřovice, Mořkov, Hodslavice, Rohlina, Bludovice, Žilina a Životice. Mimo to patřily k panství i lenní vsi "bona feodalia acclesiae Olomucensis" (olomouckého biskupství): Skorotín, Nové Albrechtice (Albrechtičky), Nová Horka a půl Sedlnice. Podle půhonu z roku 1446 náležely zde zřejmě i Velké Albrechtice u Bílovce, které drželi pánové z Doloplaz od roku 1433.
Páni z Boskovic patřili ke staré moravské šlechtě, která nosila ve znaku znamení hřebene. Šlo ve své podstatě o krokev se sedmi hroty. Hřeben byl stříbrný na červeném štítě. Klenotem byly dva dubové věníky na sametovém polštáři.
Jindřich drží štramberské zboží, ke kterému roku 1473 získává sňatkem s Kunkou z Cimburka i panství starojičínské, až do své smrti roku 1476. Následného roku propouští král Matyáš Korvín Štramberk jeho bratrům Dobešovi a Benešovi z léna. Jindřichovi bratři Tas, Beneš a Dobeš vkládají štramberské zboží roku 1478 do rukou Beneše z Hustopeč, kterýžto vklad potvrdil i král Vladislav Jagelonský (DZO II.s.22 a násl.). Beneš, zvaný Štramberský, je zde v letech 1478 - 1493 (DZO XII. 20, P VI. 321). Následuje zde syn Lacek "Štramberský" z Hustopeč spolu se svým strýcem Albrechtem z Hustopeč, který se tu připomíná spolu se svou chotí Kunkou z Bystřice v letech 1502 - 1521. Znakem tohoto rodu píšícího se po tvrzi v Hustopečích nad Bečvou, byly dva pruhy napříč, nad helmou čtyři pera. Někdy se uvádí, že měli také na štítě vlka či lišku v poskoku. Lacek z Hustopeč (zde v letech 1512 - 1521), který byl také hejtmanem na Pardubicích, umírá roku 1560, ale již roku 1523 prodává štramberské panství za 6 500 kop grošů Bernardovi mladšímu z Žerotína a na Fulneku (do zemských desek je nechal vložit roku 1531). K panství se tehdy počítala též Ženklava, Libhošť, Veřovice, Mořkov, Hodslavice, Rohlina, Životice, Bludovice a díl Závišic. Bernard mladší připojuje toto panství ke zboží novojičínskému (AČ XVIII. 278, PO X. 9, XLVII. 12, DZO XX. 2, XXIII. 9).
Bernard ml. z Žerotína byl dvakrát ženatý. První manželkou byla Markéta z Ojnic, druhou Markéta z Bačkovic. Z jeho manželství se připomíná pouze nemanželská dcera Eliška, provdaná za Buriana Barského z Baště. Umírá roku 1532. Po Bernardovi, který nezanechal dědiců, se ujímá celého dominia roku 1532 Viktorin z Žerotína. Ve funkci vrchního úředníka je zde již od roku 1527 uváděn Jan Lyska (Lyška) z Radouně, kterého zde dosadil ještě Bernard. Po rozdělení panství roku 1553 na starojičínské a novojičínsko - štramberské, zdědil zboží novojičínsko - štramberské Bedřich z Žerotína s chotí Libuší z Lomnice (DZO XXV. 8). Bedřich byl synem Viktorinova nejstaršího bratra Petra z Žerotína a jeho choti Machny z Pernštejna. Byl horlivým zastáncem českých bratří. Na zdejším hradě však nikdy nesídlil. V roce 1536 dostal dokonce od císaře Ferdinanda I. povolení k rozboření štramberského hradu, ke kterému však nedošlo. Zemřel roku 1541. Vdova Libuše společně s Přemkem Prusinovským z Víckova a Přemkem z Žerotína, jako poručnice nezletilých sirotků Jana a Marty, zde vládla a toto poručnictví trvalo i po Libušině smrti okolo roku 1548, až do zletilosti Jana z Žerotína okolo roku 1556. Po dvou letech, roku 1558, prodává Jan z Žerotína panství za 39 000 zlatých moravských (t.j. 19 500 grošů) novojičínským měšťanům, kteří se tak stávají novou vrchností a Štramberk městem podřízeným - komorním zbožím. Toto poddanství však nebylo úplné, neboť obyvatelé nebyli povinni robotami a město si také dokázalo podržet některá svá stará privilegia.
Z třicetileté války vychází již hrad jako zřícenina. Roku 1621 byl obléhán císařskými vojsky. Valaši, kteří hrad bránili, se prohlásili za krále Bedřicha Falckého a tuto svou pevnost vydali až za zaručení svobodného odchodu. Je zřejmé, že tímto obléháním hrad vážně utrpěl. Již 21. února 1624 vypálili Štramberk spolu s Ženklavou a Rybím spojenci císařských - polští kozáci zvaní podle svého velitele Lisovského - Lisovčíci. To je již hrad z větší části v sutinách. Od 23. května 1624 se stávají novými majiteli hradu a celého panství jezuité, jako nadační statek na vydržování konventu zchudlých šlechtických studentů olomoucké koleje řádu. Král Ferdinand II. tak potrestal novojičínské panství i se Štramberkem jako konfiskát, či potrestané město za odpor při povstání proti němu.
Za nových pánů nastává výrazná rekatolizace a přibývají nové povinnosti. Štramberští měšťané jsou například povinni "...vodu na zámek nositi, při hašení požáru panských domů býti..." a mnohými dalšími robotami a povinnostmi byli do budoucna pověřeni. Mnohé z těchto povinností byly v období válek opomíjeny, ale roku 1655 je opět regens jezuitského řádu P. Josef Bodikerus obnovuje. Roku 1644 utíká na pobořený hrad před Švédy pět kněží jezuitského řádu i s regentem Michaelem Ignácem Tomaszym. V době svého úřadování, t.j. v období let 1644 - 1648, vytváří Tomaszy ze Štramberka poutní místo. Horu Kotouč přejmenoval na Horu Olivetskou, potok - Cedronem, na temeni Kotouče zbudoval dřevěnou kapli. V jeskyni Čertově díře zbudovali jezuité Boží hrob. Po obnovení poutí nechal roku 1660 regent P. Schwertfer vystavět zde i dva zděné kostelíky - Nanebevstoupení Páně a Povýšení svatého Kříže. Také roku 1647zazníají ze Štramberka četné stížnosti na nájezdy Švédů z Fulneka. Po celý duben toho roku denně sužovala Štramberk armáda generála Arfurda Wittenberga. Švédská posádka ve Fulneku byla v roce 1647 velmi útočná a generál Wittenberg byl obávaným velitelem. Útoky Švédů v letech 1647 - 1648 zanechaly z hradu jen ztěží hájitelné ruiny.
Proto také dávají Jezuité roku 1646 návrh na obnovu původních obranných fortifikací hradu, ale tuto jejich snahu zakazuje realizovat moravský zemský hejtman Kryštof Pavel hrabě z Lichtenštejna - Kastelkornu. Povoluje pouze ubytovat zde malou vojenskou posádku k ochraně města. Roku 1570 je hrad popisován takto: "...maličká věžka a všecek nanejvejš spuštěný jest, takže hodný střechy ani podlahy ani zdi okolo i na zámku není." Později se na hradě vhodně upravilo několik světnic, aby zde mohl být ubytován při náhodných vizitacích P. regens. Ještě v roce 1663 zde byla na krátkou dobu vložena vojenská posádka 80 mužů na obranu proti Turkům.
Roku 1783 se zřítila přední část hradu a od té doby ještě více pustnul. Kamení z jeho zřícených zdí bylo použito při stavbě domků v podhradí. Hrad pozůstával z kulaté hlásky asi 40 m vysoké, kterou obklopovala ohradní zeď, uzavírající malý dvůr půdorysu nepravidelného pětiúhelníka. Dvůr byl na třech stranách velice úzký, ale na straně proti vchodu byl širší. Zde se nacházel i panský palác, z něhož ve výšce cca 10 m vedl ke vchodu do věže krytý můstek. Věž vyzděná z lomového kamene - bergfrit má vnější průměr 9,6 m, v dolní části je zdivo 3,5 m silné, vnitřní prostor je zde čtvercového půdorysu se zaoblenými rohy. Strana tohoto vnitřního prostoru má délku 2,6 m. Dle ústní tradice prý zde bývala lidomorna. Poschodí věže byla oddělena trámovými stropy. Po dřevěných schůdcích (nebo žebřících) se přicházelo do jednotlivých poschodí. Ve výši cca 24 m je plášťové zdivo věže již slabší, asi 1,7 m silné, čtvercový vnitřní profil prostoru plynule přechází v okrouhlý o průměru 6 m. Od vchodu, až do této výše jsou malé štěrbinové střílny. Teprve ve výši, kde se nacházeli obránci s příslušnými zásobami proviantu i zbraní, vidíme okno o rozměrech 70 x 40 cm. V dalším patře procházíme úzkými dveřmi z pískovcovým ostěním na úzkou, 1 m širokou obrannou chodbu, která spočívá na 32. silných pískovcových konzolách. Nejpříjemnější se zdá být prostor věže v nejvyšším poschodí. Čtyři okna s jednoduchým pískovcovým ostěním, z nich každé 72 cm vysoké a 55 cm široké, celý prostor dostatečně osvětlují. U každého z oken je dochován výklenek, při vchodu je výklenek 2 m vysoký a 1 m široký, s okenním sedátkem. Vysoká kuželovitá střecha kryla věž. Bergfritová dispozice zde patrně představuje starší vývojový typ (věž stojí volně za hradební zdí), který vznikal v 70. letech 13. století (dříve se tento typ hradu nazýval jako "sasko - hesenský").
Hrad sám měl zhruba obdélníkový půdorys, věž střežila jižní přístupovou cestu k objektu paláce. Severní strana hradní zdi je dochována od dnešní turistické chaty dr. Hrstky, až po první domy města. V areálu hradu byly hospodářské budovy a dva větší obytné objekty paláce. Menší dvoupatrový palác navazoval přímo na opevnění válcové věže, větší palác, i když pouze jednopatrový, stával zhruba v místech dnešní Jaroňkovy útulny. Za parkánovou ohradní zdí stávala původní hradní kaple, která byla zároveň až do roku 1722 místním kostelem a přiléhala k městské ohradní zdi. Zdá se být pravděpodobným, že i současné domky čp. 49 a 307 byly původně vkomponovány do areálu hradu.
Předsunuté opevnění hradu tvořila ve 14. století dvě hradiště. Na Kotouči tzv. Panská vyhlídka a na Jurově kameni. Samotný Jurův kámen se nachází na nejzápadnější výšině hory Kotouče. Hrádek byl asi 19 m dlouhý a 17 m široký, obehnaný valem a 7 m širokým příkopem. Za ním bylo předhradí cca 27 m dlouhé a 15 m široké. Roku 1660 při stavbě kostelíka byly zde nalezeny cihly, podkova a sekáče pocházející z doby funkčnosti tohoto opevnění (Roku 1950 zkoumal lokalitu L. Jisl).
Jak vypadal hrad Štramberk dříve, ukazují dochované kresby a veduty z první poloviny 18. století, které jsou uchovány v Archivu města Brna. V roce 1773 byl v Rakousku jezuitský řád zrušen. O dva roky později byl Štramberk osvobozen z poddanství, panství prohlášeno za svobodné a nějaký čas spravováno státem. Roku 1778 přešlo na několik měsíců do rukou šlechtické nadace v Olomouci. Od října 1778 do poloviny roku 1781 přešel Štramberk na šlechtickou nadaci v Brně a odtud do majetku Tereziánské rytířské akademie v Novém Městě za Vídní, která tímto vlastně získala celou nadaci bývalého jezuitského semináře. Ta se tím stává Štramberku a celému velkostatku novojičínsko- štramberskému novou vrchností, kterou byla až do roku 1918.
Od roku 1899 získává zbytky štramberského hradu Klub českých turistů. Ten již následného roku získává povolení k úpravám hradní věže na turistickou rozhlednu. Skromné zbytky hradních zdí jsou podrobeny důkladné konzervaci. Na podzim roku 1924, při kopání základů útulny (pův. Rašínovy chaty) byla objevena také hluboká skalní sluj. V té době však nebyla zkoumána a roku 1927 byla zazděna. Její přítomnost byla jistě známa stavitelům hradu, ale využita zřejmě nikdy nebyla. Při těchto úpravách byly zničeny zbytky původních palácových stavení a areál hradu romanticky upraven.
Klub turistů pod vedením štramberského lékaře MUDr Adolfa Hrstky, podle plánů architekta Kamila Hilberta (1869 - 1933), dal hradní věž přebudovat na rozhlednu, kterou předal roku 1904 do užívání široké veřejnosti. V současné době patří zbytky hradu Štramberka městu. Dnes nese věž jisté romantické prvky, které odporují zásadám moderní památkové péče. Úprava se týkala také zachovaných úseků hradební zdi, které obklopují celý areál, hradba byla místy dozděna nebo zvýšena a byly postaveny dvě "hradní" brány. K věži bylo na jihozápadní straně nově přistavěno točité schodiště se svisle bedněným hranolovým pláštěm. Tímto schodištěm je nyní přístupný na patra dělený interiér věže, komunikačně spojený tříramenným dřevěným schodištěm. Věž byla zastřešena kuželovou dlátkovou střechou krytou šindelem. Úpravy hradu nám připomíná v hradební zdi zasazená pamětní deska Adolfa Hrstky od sochaře Františka Juráně.
Trúba - jak zde nazývají věž hradu - jediný pozůstatek kdysi mocného štramberského hradu, tak zůstala zachována, jako němý svědek minulosti a charakteristické znamení města.

Přehled držitelů:
1417 – Aleš Kabát z Výškovic , purkrabí


Prameny:
Dvorský Fr., O starožitném panském rodě Benešoviců, díl I., Brno 1907.
Jurok J., Nejstarší dějiny Štramberka. VSONJ č.33/1984.s.1-12.
Jurok J., K sociálně ekonomickému vývoji severovýchodní Moravy před husitskou revolucí.
Ostrava, Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města.12, Ostrava 1983.
Blažek Boh., Z archivu města Štramberka. Příbor 1928 (nestránkováno).
Blažek Boh., Štramberk. 1927.
Blažek Boh., Páni z Kravař. Kravařsko, roč. I., Nový Jičín 1932, s. 2.
Dušek V., Štramberský hrad, Kravařsko VII, 1937/1938, č.1, s. 10-13, č.2, s.26-28.
Hosák Lad., Počátky hradu a města Štramberka. VSONJ č.2/1967.s.30 a násl.
Tichánek J., Záchranný archeologický výzkum v areálu hradu Štramberka. IZČAS 1995.
Turek Ad., Česky psané listiny města Fulneka, Vítkovsko 5, 1959
Šamánková E., Štramberk. KSSPPaOP Ostrava 1966.
Zapletal Fl., Boček Puklice z Pozořic na hradě Drahotuši. Záhorská kronika, XIII.,1930-31, s. 37-40.
Vojkovský Rost., Štramberk - Průvodce hradem a jeho dějinami. Čeladná 1997.
Hrstka Ad., Pozdrav "naší" Štramberské trúbě. Časopis turistů, XXXII. č.6,7,8. 1920, s. 169 - 173.
Ullrich J., Die Burgruine Stramberg. Heimatfreude II. 1924 - 1926, s.102- 105.
Linhart Fr., Štramberk a okolí. Sedmá výr. zpráva českého vyš. gymnázia v Místku za škol. rok 1901 / 1902. Místek 1902.
Zapletal Fl., Z dějin Štramberka v XV. století. Naše Valašsko, roč.III., č. 3, Vsetín 1932, s. 113 - 121.
Moravskoslezský kraj,  Nový Jičín  (NJ), Štramberk

Místa v okolí

 Expozice figurín
 Štramberk – MPZ
 Štramberk
 Muzeum Šipka
 kašna
 Šipka
 Národní sad
 Kamenárka
 Jurův kámen
 rozhledna Bílá hora
 Panská vyhlídka
 Váňův kámen
 kostel sv. Kateřiny
 hrobka rodu Šustalů
 muzeum Fojtství
 hrobka rodu Rašků
 Katolický dům
 Zemanství
 socha T.G.Masaryka
 Lašské muzeum
 Závišice
 Ringhofferova vila
 vila Machů
 Zemanova kaple
 Husova lípa
 Rybí
 Šostýn
 Bezručova vyhlídka
 Maxmiliánův dvůr
 Raškův kámen
 Kubartova kaple
 kostel sv. Jakuba
 fojtství
 kaplička
 větrný mlýn
 městské hradby
 Příbor
 sousoší Panny Marie
 radnice
 kostel sv. Kříže
 mlýn Strážka
 Hájovský dvůr
 Skácelův kříž
 žilinský vodní jez
 Petrovice
 Sedlnické sněženky
 Sedlnice
 městské hradby
 Laudonův dům
 Stará pošta
 radnice
 Nový Jičín
 Bartošovice
 Czeicznerova vila
 fara
 zvonice
 zvonička Měrkovice
 Hodslavice
 kostel sv. Martina
 větrný mlýn
 Neptunova kašna
 mariánský sloup
 radnice
 Hukvaldy
 Hukvaldská obora
 Hukvaldy
 Čertův mlýn
 Kateřinice
 Rychaltice
 kostel sv. Ondřeje
 kostel sv. Mikuláše
 staré fojtství
 Hukovice
 Kozlovice
 kostel sv. Martina
 Hodslavice
 fara
 Myslík
 Šmiřákův mlýn
 Bartošovice
 Josefínin platan
 fojtství
 švédská mohyla
 Prameny Zrzávky
 Požaha
 Kunín
 Bannerova studánka
 Arenda
 Fürstenberská hrobka
 Trnávka
 Starý Jičín
 roubený dům č.p. 5
 kamenný pranýř
 Starý Jičín
 kostel sv. Václava
 Nová Horka
 svobodný dvůr
 Vašendův kříž
 Bartošovický mlýn
 kaple Za humny
 Panorama u Chlebovic
 Petřvald
 kaple sv. Anny
 fojtství
 kaple na Horním Konci
 Hradišťko
 Perná
 dvůr Antonínov
 kostel sv. Jiří
 socha Boha Otce
 Jurkovičova rozhledna
 Brušperk
 horský hotel Solárka
 kostel Všech svatých
 Fassmannova vila
 Pustějov
 Studénka
 Studénka
 Studénka
 Jeseník nad Odrou
 Okrouhlá
 kostel Všech svatých
 Příluky
 Okrouhlá
 socha Radegasta
 Zvonička Pustevny
 Beessova kaple
 Lešná
 kaple sv. Mauritia
 Cyrilka
 Mořské oko
 vodní dílo Olešná
 Krásno nad Bečvou
 radnice
 Leopoldova chata
 dům U apoštolů
 Frýdberk
 evangelický kostel
 Kujavy
 Štandl
 Greiffka
 Čertův stůl
 Arnoltovice
 Pohořílky
 Děrné
Základní informace místa
ID místa: 3525
Typ místa: ostatní
Podkategorie: brána, opevnění
Stav místa: zřícenina
Přístupnost: volně přístupno
Uveřejněno: 18.10.2005
Pokud se Vám vložené informace nelíbí nebo jste nalezli chybu, je možné ji opravit.
Upravit, vložit informace

A další podobná místa

Články

Děsím se co přijde po sloučení mé banky s jinou bankou na základě předchozích zkušeností.

Ostatní

Již jednou se stalo, že banku, pro kterou jsem se svobodně a s nadšením rozhodl a kterou jsem mnoho let využíval spolkla jiná banka. A to se pak děly věci, které negativním způsobem ovlivnily můj život na několik roků.

Suflé, plisé, ragů, fiží, boa, filé a karé

Zajímavosti

Slova, která fascinují svým netradičním, trochu rozplizlým zněním. Kromě zvukomalby nemají některé z nich spolu nic moc společného. Tak se nyní podrobněji podíváme na každé z nich.

Jak přežít týden u moře v Bulharské Albeně nedaleko Varny

Cestování

Albena je dnes lázeňsko-turistický komplex, který ožívá především během letních měsíců. Tento chráněný monument socialismu se nalézá asi 20km od města Varna v Bulharském letovisku.

Výprava do divoké krajiny Connemary na západě Irska

Cestování

Na západě Irska v hrabství Galway se rozkládá Connemara, divoká liduprázdná krajina hor a jezer na pobřeží Atlantiku. Dostaneme se sem velmi snadno autem nebo autobusem po silnici N59, která vede z města Galway do Clifdenu. Jízda po této silnici je hlubokým zážitkem. Budeme si zde připadat jako v Irské Kanadě.

Tarif elektřina pro soláry a virtuální baterie. Je to opravdu smysluplné?

Ostatní

Pokud se rozhodujete zda investovat nemalé peníze do fotovoltaiky, a zalíbil se vám produkt elektřina pro soláry – kdy si našetřenou energii do virtuální baterie budete moci vybrat v temnějších měsících, tak si rozhodně sundejte růžové brýle.

Začátek anglonormanské invaze do Irska v letech 1169-1170

Historie

V předchozím článku „Co se dělo v Irsku v době Vikingů od 9. až do 12. stol.” jsme ukončili povídání událostmi v srpnu a září 1170, kdy doba Vikingů v Irsku náhle skončila. Nyní si nejprve obsah předchozího článku stručně shrneme. Poté se zaměříme na Anglonormanskou (Anglickou) invazi v letech 1169-1170, která dobu Vikingů v Irsku ukončila. Bude řeč o příčinách a průběhu invaze.

Naposledy navštívené

reklama