celkový pohled na farní kostel s pozůstatky hrádku
nejvýraznějším pozůstatkem městského hrádku je vlastní oválný areál ohraničený kamennou zdí a část vysoké obranné věže
© Jan P. Štěpánek 02/2014
Existence opevněného sídla, dvorce či hradu v městě Příboře je jednoznačně očekávána díky historicky známé skutečnosti, kterou jsou páni z Příbora. Před polovinou 13. století zde, na severovýchod Moravy, přivedl král Přemysl Otakar I. německá hrabata z Hückeswagenu. S jejich jmény je spojeno založení hradu Hukvaldy či Starého Jičína, avšak jak to i dnes bývá, Hückeswagenové neobstáli v tvrzdé moravské konkurenci a pomalu chudli a upadali v zapomění. Po ztracení svých významných hradů se přesunuli na poslední své zbylé državy, kde si museli založit nové sídlo. Tímto novým sídlem byl patrně právě Příbor, kde si Hückeswagenové, patrně již Arnoldův syn Frank nebo až jeho vnuk Jindřich, vybudovali z patrně již existujícího dvorce své nové rodové sídlo. Toto opevněné sídlo dalo jméno i samotnému městu. Již sám název města Příbor, německy Vriburch, Fryburk, napovídá o existenci nějakého hradu, volně přeloženo jako svobodného hradu nebo hradu, k němuž je svobodný přístup. Další indicií je základ městského znaku Příbora, který je shodný se starým rodovým erbem Hückeswagenů.
Hrádek stál zřejmě někde na opyši nad řekou Lubinou v místech dnešního farního kostela, jehož stavební organismus však vykazuje starší konstrukce, než ze 14. století. Při jeho stavbě byl asi starší původní kostel jako příliš malý zbořen. Zdá se, že při nejstarším kostele, v jeho blízkém sousedství mohl stát dřevěný dvorec, příležitostné, asi přechodné sídlo hrabat z Hückeswagenu - Příbora.
Do současné doby se z hrádku dochovalo velmi málo. Na jeho rozlohu snad nepřímo ukazuje i stará, bezpochyby gotická kamenná hradba s mohutnými opěráky okolo nynějšího kostela s doposud zachovanou střílnou na jižní straně.
V Příboře se nejednalo o čistě šlechtický hrad. Spojili zde opevněný kostel s hrádkem na nejvyšším a nejlépe chráněném místě ve městě. Na západní straně hrádek s kostelem odděloval od města mohutný příkop, zasahující částečně na severní i jižní stranu. Východní strana byla chráněna příkrými svahy k řece Lubině. Původnímu hrádku, či snad spíše opevněnému dvorci, může příslušet i mohutná vstupní věž farního kostela. Snad je tato věž i posledním dochovaným zbytkem původního hückeswagenovského hrádku až do výše posledních dvou pater oddělených kordonovou římsou, než byla věž nadestavěna v roce 1570.
I když je ostrožní poloha kostela z hlediska možné existence sídla značně výmluvná, zůstává existence hrádku spíše odvážnou a nedoloženou hypotézou. Pokud však existoval, jistě jeho vnitřní zástavba nepřesáhla půdorys současného chrámu, neb v roce 1999 byly injektáží zpevňovány základy po celém vnějším obvodu chrámu a další, z vnějšku nenavazující zdivo nalezeno nebylo.
Místo farního kostela a předpokládaného hrádku je však i tak velmi zajímavé a rozhodně stojí za návštěvu.
Dnes z (pravděpodobného) hrádku v Příboře se zachovala jen kamenná věž která je dnes využívána jako kostelní vez hlavního kostela v Příboře u náměstí (nelze přehlednout má asi 30m) která je asi ze 2/3 původní věží hrádku zbytek byl dostaven později už jako kostelní věž. Také je pravděpodobné že zeď obíhající cely kostelní areál je buď původní hradba hrádku nebo je aspoň na místech teto hradby, také z geofyzikalního měření v prostorách kostela bylo zaměřeno pravděpodobné zdivo obdélného objektu na místě pod hlavní lodí kostela navazující na věž - snad palác hradu.. ...
Historie příborského hradu - opevněného dvorceHrad vznikl asi až v poslední čtvrtině 13. století, po založení města. Hypotézu přítomnosti hrádku snad může podpořit i zachovaný pískovcový znak tří krokví hrabat z Hückeswagenu, zasazený ve vnější zdi přístavby vpravo od kostelní věže. Založením hukvaldského hradu pozbyl příborský hrádek původní důležitosti, až za Arnoldova syna Franka, který své panství prodal olomouckému biskupovi Brunovi s výhradou, že mu západní část bude dána v léno, stal se hrádek jistě sídlem nových hrabat příborských (Hückeswagenů). Frank své velké příborské panství prodává po několika letech kancléři krále Přemysla Otakara II., olomouckému biskupu Brunovi ze Schauenburka a obdrží západní část državy (Příborsko) v léno. Se svou manželkou domácího původu Trojslavou měl syny Jindřicha a Bluda. Někteří badatelé uvádějí, že Hückeswagenové se píší již od roku 1251 jako hrabata z Příbora (comes de Vryburk), ale s jistotou to lze tvrdit až od roku 1277. Poslední zmínka o příborských hrabatech se činí roku 1307, kdy je uváděn ještě Heymannus comes de Prsybor. Někdy mezi léty 1307 - 1327 přechází Příbor od Hückeswagenů do vlastnictví olomouckých biskupů. Je velmi pravděpodobné, že příborský hrádek, založený nepochybně Huckeswageny, se stává po převedení državy pod biskupství, sídlem později uváděných příborských fojtů. První zprávu o zdejším fojtství nalezneme roku 1327, kdy zástavní držitel hukvaldského panství Jindřich z Kytlic uděluje toto fojtství spolu se čtyřmi lány a mlýnem jistému Peškovi ze Skačic. Zdá se však, že fojtové zde sídlili již za Huckeswagenů, neb k roku 1294 se zde uvádí fojtem Theodoricus, před rokem 1327 jakýsi Johann a Walter a roku 1327 Pešek ze Skočic či Skačic. Ve druhé polovině 15. století, za fojta Petra Nohavky z Příbora, přestává být zdejší fojtství dědičným lénem, přestává plnit svou původní funkci a zaniká. Kdy zanikl hrádek, či zda bylo původní fojtství zbořeno při rozšíření farního kostela, nelze bez archeologického průzkumu a pro absenci písemných pramenů uspokojivě zodpovědět. Snad hrádek zanikl již okolo roku 1307, či až na počátku husitských válek..
|
Přihlášení |
