Místecký mlýnský náhon

Protekl dnešní olšinou a za č. p. 1257 u bývalé střelnice vtékal do areálu nynějších kasáren (původně louky). Protekl středem oválu sportoviště (kdysi se této lokalitě říkalo Závada) a uprostřed délky severní strany betonového plotu kasáren toto místo opouštěl. Směřoval dále na sever kolem východní strany několika nových bytovek (č. p. 2354-59), kde se dodnes zachoval stromy lemovaný mělký zářez po bývalém korytě náhonu (první doklad jeho průběhu). Severněji, uprostřed luk a polí z hlavního náhonu odbočoval první odlehčovací kanál (viz. popis níže). Hlavní náhon dále pokračoval přibližně současnou ulicí Václava Talicha až k východnímu nároží bývalého hlavního místeckého hřbitova (dnes Janáčkova parku), který jeho severní okraj obtékal. Toto byl popis starého, ještě snad v založení středověkého průběhu náhonu. Neznámo přesně kdy, patrně na konci 19. či počátku 20. století, byl na rozhraní místecké části Riviera a protějšího Starého Města zřízen na řece Ostravici, nad jejím soutokem s řekou Morávkou, nový jez, modernější, odkud bylo vedeno koryto nového napojení na starý náhon. Toto nové koryto začínalo bytelnými železnými stavidly a bylo vedeno nejprve ve dvou zalomeních (na starý náhon se napojilo cca v místech křížení ulice 28. října a Myslbekova), později však bylo narovnáno a na starý náhon se napojilo u místeckého hřbitova. V další trase již náhon respektoval starší založení. Za hřbitovem náhon obtékal zadní stranu areálu pozdější Eltzerovy přádelny (Slezan 01) a v přímé trase směřoval do současné proluky mezi budovou kina Petra Bezruče a sousedním obchodním střediskem. Přes místo, kde nyní stojí přední strana nákupního centra Ještěr, se náhon přiblížil až k současné (a v tomto místě i trase původní) Frýdantské ulice. Zde, u chodníku naproti kostelu Všech Svatých, ještě donedávna stávala obklopena starými stromy barokní socha sv. Jana Nepomuckého (dnes přemístěna naproti přes cestu ke kostelu). Ta pamatuje ještě existenci a fungování náhonu, který protékal přímo za ní. Někde do těchto míst kladou historikové a badatelé tzv. Horní mlýn a přibližně v tomto místě z náhonu odbočoval druhý odhon (viz popis níže). Za sochou se náhon od hlavní Frýdlanstké ulice opět odchyloval a zabočil přes zahradu č. p. 125 (Lidová škola umění), křižoval ul. Politických obětí a podél zadních traktů domů směřoval k současnému objektu č. p. 2326 (novostavba, v minulosti zde stával secesní objekt berního úřadu), kde byl náhon již od konce 19. století zatrubněn a směřoval do uličky mezi bývalou místeckou radnicí se spořitelnou (dnes Základní umělecká škola) a kavárnou Avion. Zde křížil historickou ulici Stará cesta. Teprve za ní se náhon opět dostal na povrch a protékal těsně podél domů v uličce Mlýnské (Na Příkopě, Příkopa), přímo za severovýchodní frontou měšťanských domů na náměstí. Této historické oblasti se středověkým základem se podle mostků přes náhon říkalo Zámostí. Do domů po levé straně náhonu se dokonce muselo vstupovat po chatrných dřevěných lávkách, což ovšem místu dodávalo velkou míru romantiky. Náhon byl v tomto úseku zakryt panely někdy ve 30. letech 20. století, nejpozději však před rokem 1943. Dnes bychom v této trase náhonu nalezli betonové nákupní středisko a objekt pošty. Na konci Mlýnské ulice, při křížení s uličkou spojující Farní náměstí u kostela sv. Jakuba s Antonínovým náměstím, stával při pravé straně náhonu ve svahu tzv. Podkostelní mlýn (také Ševčíkův), dnes zaniklý. Jeho místo bychom v současnosti nalezli v místě schodů a rampy, která klesá od farního kostela k Antonínovu náměstí. Náhon v těchto místech za mlýnem dále protékal podél budovy knihkupectví (č. p. 57) a úzkou soutkou mezi ní a domem č. p. 58 vtékal do zahrady pod místeckou farou. Dále protékal těsně za budovou tzv. staré pošty (č. p. 53) a sousedním domem č. p. 54. Zde byl náhon opět sveden pod zem a zatrubněn. Přímo nad jeho tokem byla postavena hodnotná klasicistní budova tzv. Karolinských lázní (objekt zbořen v 70. letech 20. století a před rokem 2012 byla v těchto místech postavena nevzhledná moderní budova č. p. 2450, čímž se jen dokazuje obecná nesmyslnost místecké asanace historického jádra). V úrovni současného křížení ulice 8. pěšího pluku (dříve Erbenova) a U Staré pošty (dříve Císařská, třída Dr. E. Beneše, dále se mění v ulici Pionýrů) náhon podcházel hlavní koloredovskou cestu a za ní se opět vynořil na povrch. Tady protékal zahradami domů, křižoval ulici Dvořákovu (dnes jižní část ul. Anenská), Zahradní (dnes neexistuje) a v místě křížení ulice Pionýrů a Riegrovy opět podtekl hlavní silnici na její pravou stranu, kde protékal podél zahrad domů na ulici Pionýrů. V místě, kde dnes přímá ulice Pionýrů odbočuje vlevo ke světelné křižovatce na Koloredovský most, náhon podtékal cestu a dostal se opět na její levou stranu, kde se na povrchu ukázal jen na chvíli, než musel podtéci křižovatku s ulicí Hřbitovní (dnes J. Opletala) a ul. Hálkovu. Vynořil se opět až v zahradě za honosnou vilou postavenou původně textilními podnikateli Lembergery, jejíž okrasná zahrada byla společná i se sousední textilkou. Tady dodnes průběh náhonu respektuje řada nevzhledných betonových garáží a malý objekt bývalé turbíny závodu, který jediný existenci náhonu ještě pamatuje. A právě do tohoto místa bychom na základě transformací stávajících a historických map mohli klást polohu zaniklého vodního mlýna, který před rokem 1892, kdy jej koupil židovský podnikatel Lemberger, vlastnila rodina Jiříků. Následně vodní náhon za nárožím textilní továrny zatáčel doleva a původně směřoval podél areálu textilky přímo až do nedaleké řeky Ostravice, později nad ním byla vystavěna nová strojovna a technické provozy továrny. Zde končila trasa původně přibližně 4,5 km, později 3 km dlouhého vodního náhonu. Ještě na konci 19. století z náhonu odbočovala dvě ramena, tzv. odlehčovací náhony či odhony, které měly v případě vysoké vody odvést část vody mimo hlavní náhon, aby voda nepoškodila mlýny a nezpůsobila ve městě větší škody. Starší odhon se v místní části Kamenec (v lukách mezi ulicí Myslbekova a Stará Riviéra) odpojoval od hlavního náhonu a směřoval přibližně současnou ul. Beethovenovou k řece, kde do ní také částečně v úrovni současných tenisových kurtů ústil. Část strouhy však podél okraje sadů B. Smetany směřovala dále k městu, podtekla starou cestu na Frýdek (Bahnof Strasse, Wilsonova, Leninova, dnes Hlavní) mezi budovou Českého domu a sladovny místeckého pivovaru a zahnula směrem za bývalou Čajánkovu textilní továrnu (známější jako kasárna) a přibližně v trase současné ulice Spořilov vyústila do řeky. Druhý, mladší odhon, odbočoval z hlavního náhonu přibližně v místech současného nákupního střediska Ještěr na Frýdlantské ulici a v trase současné ul. Svatopluka Čecha směřoval přímo k současným sadům B. Smetany, kde se napojoval na výše popsaný starší odhon. S modernizací stavidel náhonu, resp. hlavního přivaděče z nového jezu mezi místeckou částí Riviéra a protějším Starým Městem, pozbyly odhony na samém počátku 20. století na významu a postupně byly likvidovány a zasypávány.

Mezi jedno z nejdůležitějších a nejvýznačnějších řemesel středověku a novověku jistě patří i mlynářství, které svým majitelům, ať již vrchnosti či svobodným mlynářům, přinášelo nemalé finanční zdroje. A nejinak tomu bylo i v moravském Místku. Místek, ačkoliv ležel v těsném sousedství toku řeky Ostravice, nemohl využít napřímo tuto řeku pro pohon mlýnských kol. Ostravice ještě v tomto úseku měla nestálé koryto s dravou horskou vodou. Za účelem regulovaného přivedení vody až na kola mlýnů v městečku byl zřízen mlýnský náhon (strouha, příkopa). Jeho vznik lze tedy datovat již do 15. či 16. století. Původně místecký mlýnský náhon začínal jezem (stavem) na řece Ostravici přibližně v úrovni stávajícího vysokého sila průmyslového areálu na rozhraní Starého Města a Bašky. Náhon vedl vodu strouhou v lukách a olšinách podél řeky Ostravice až k Místku, kde poháněl už od středověku dva, později tři vodní mlýny, dále směřoval budoucí osadou Koloredov (dnešní zástavba kolem ulice Anenské a Pionýrů) a okrajem katastru Sviadnova, kde rovněž poháněl kola několika mlýnů, a za brodem přes řeku Ostravici pod frýdeckým zámkem v úrovni pozdějšího Koloredovského mostu vtékal zpět do řeky. Až s koncem 19. či počátkem 20. století byl vybudován na řece Ostravici nový jez v úrovni centra Starého Města, ze kterého byla stavidly vedena voda novým korytem do starého místeckého mlýnského náhonu. První písemná zmínka týkající se mlýnů v Místku pochází z roku 1578. Už od středověku se počet místeckých mlýnů ustálil na počtu tří. Byly zde tzv. Horní mlýn, Prostřední mlýnek a nejznámější Dolní, tzv. Podkostelní mlýn. Jejich vlastníci byli spojeni do mlynářského cechu. I podle platů, které museli mlynáři za mlýny odvádět vrchnosti, můžeme odhadovat, že Dolní mlýn byl největší. Z něj např. v r. 1843 platil mlynář 68 zlatých, z Horního mlýna již jen 38 zlatých, a z malého Prostředního mlýnku jen 3 zl. 2 krejcary. Poloha Horního mlýnu není dodnes zcela vyjasněna. Předpokládá se, že stával na Frýdlantské ulici nedaleko místa, kde ještě nedávno byla umístěna socha sv. Jana Nepomuckého. Poloha Prostředního mlýnku je podle jeho názvu jen odhadována někde mezi Horní a Dolní mlýn. Jeho malá rentabilita už podle označování slovem "mlýnek" zapříčinila, že někdy v průběhu 2. poloviny 19. století zanikl. K místeckému cechu mlynářskému se naopak kolem poloviny 19. století přidal mlynář Jiřík, vlastník bývalého sviadnovského, později, po vzniku osady Koloredov, koloredovského mlýnu. V 19. století byly s rozvojem textilního průmyslu převážně v Koloredově zbudovány malé provozy (valchy, mandly, bělidla), které pro svůj pohon využívaly vodní energii náhonu, ale s druhou polovinou 19. století začala zlatá éra vodních mlýnů a provozů na vodní pohon upadat. Horní mlýn se rovněž nedočkal konce 19. století a až do přelomu 60. a 70. let 20. století, než byl definitivně zbořen, jako místní rarita přežíval pouze Podkostelní mlýn. Koloredovský Jiříkův mlýn v roce 1892 zakoupil podnikatel Lemberger a přebudoval jej na moderní textilní továrnu, která sice zprvu fungovala na vodní pohon pomocí turbíny, ale tento způsob pohonu byl na počátku 20. století modernizován. S megalomanskou a nesmyslnou přestavbou, respektive asanací starého Místku byl definitivně zpečetěn i osud mlýnského náhonu, který do té doby tvořil jeho nedílnou součást a mnohá romantická zákoutí. Stavidlo bylo demontováno, voda zastavena a koryto náhonu zcela zasypáno a zastavěno "novou" výstavbou. Kromě výše uvedených mlýnů existovaly v rámci katastru Místku a Koloredova ještě další mlýny a provozy na pohon vodou. V místní části Bahno existoval již před polovinou 18. století mlýn, ten však nebyl poháněn vodou z místeckého mlýnského náhonu, ale z nedalekého náhonu Hodoňovicko-sviadnovského. Dále to byly na stejném náhonu i tři místecké valchy a mlýn, později přebudovaný na valchu na jižním okraji katastru Koloredova pod Štandlem.