Šipka

Jeskyně Šipka je nejznámějším krasovým útvarem štramberského krasu. Portál jeskyně o šířce 8 m a výšce 3,8 m je orientován k severu. Za krátkou vstupní chodbou následuje dno Propástky, ze které vybíhají dvě chodby-Jezevčí díra a Krápníková jeskyně. Propástka 12 m hluboká vznikla zřícením stropu dómu vzniklého na křížení puklin vápencového masívu. Krápníková chodba je 38 m dlouhá, 3-4 m široká a až 5 m vysoká. V její přední části jsou na stropě patrné trosky původní bohaté krápníkové výzdoby zničené lidmi po jejím objevení. Jezevčí díra je 19 m dlouhá, 1-2 m široká a 1,5 m vysoká.V letech 1879 - 1887 zde prováděl archeologický výzkum Karel Jaroslav Maška, gymnazijní profesor z Nového Jičína. Ve čtvrtek 26. srpna 1880 nalezl u výklenku chodby Jezevčí díra v popelu ohniště asi 1,4 m hluboko zlomek spodní čelisti neandertálského dítěte později nazvanou „Šipecká čelist“. Čelist náležela dítěti ve věku 8 až 10 let a vykazuje přechodové znaky mezi člověkem neandrtálským a člověkem dnešního typu. Na památku této významné události byla na stěně jeskyně umístěna v r. 1922 pamětní deska K. J. Mašky od akad. sochaře Františka Juráně. Jeskyně poskytovala útočiště lidem již před více než 32 000 lety. Za tuto dobu se zde vystřídalo mno lidských kultur, které zde zanechali památku ve formě různě opracovaných kostí, parohů a kamenných nástrojů. Celkem byly v jeskyni také nalezeny pozůstatky 130 druhů živočichů. Jeskyně Šipka se svou romantickou atmosférou a četnými nálezy kostí zvířat (jeskynní medvědi a lvi, mamuti, srstnatí nosorožci aj.) inspirovala chlapce Zdeňka Buriana k představám pravěkého světa, které v pozdějších letech ztvárnil v uměleckých rekonstrukcích. Jeskyně se nachází několik desítek metrů ve svahu nad vstupem do štramberských Národních sadů. Prostor jeskyně je celoročně volně přístupný.