kostel sv. Bartoloměje

Klády z nichž byl kostel vystavěn prý byly tak kvalitní a mohutné, že sklidily obdiv i olomouckého arcibiskupa kardinála Bedřicha z Fürstenbergu. Původní čtyři kostelní okna byla po rozšíření kostela o dřevěné pavlače rozšířena o další dvě. Takřka kolem celého kostela vedly, až na malou část za oltářem, dřevěné kryté chodby, čili podsiňky. Kostelní věž, původně samostatná zvonice, byla postavená patrně v 16. století. Ve spodní části byla věž tak široká, jak byl široký samotný chrám. Ve dvou řádech byly ohromné čtvercové klády do země zapuštěny a k vrcholu se k sobě schylovaly. V pozdějších dobách byl kostel se zvonicí propojen, čímž vznikl jeden objekt, jehož vstupní průčelí věž tvořila. Patky věže zapuštěné do země však časem uhnily a věž se podezřele nachýlila k severu. V roce 1835 nechal nakloněnou věž z poloviny uřezat fojt Jan Šustala. Pravděpodobně po roce 1871 bylo toto torzo věže nahrazeno drobnou průčelní věží. Kostel byl v interiéru původně obložen omalovaným plátnem s výjevy z dějin církve a obce. Část tohoto plátna se dochovala doposud a je možno jej vidět v Muzeu Fojtství. Kolem roku 1830 bylo plátno zalíčeno vápnem. Podlaha byla vyložena pískovcovým kamenem. Ze zvonice vedly dvoje schody. Jedny nahoru ke zvonům a druhé na pavlač k varhanům. Ty byly pořízeny kolem roku 1850 z dílny p. Niesera z Nového Jičína. Křížová cesta byla vyrobena v roce 1865 z nákladů pana Josefa Glose a Valentina Peška. Do roku 1872 byla křížová cesta v kostele a po přestavbě a rozšíření kostela byla pověšena kolem kostela na jižní a východní straně, kde kostel obíhaly kryté chodby. Interiér kostela dále obsahoval hlavní oltář v presbyteriu, boční oltář, křtitelnici, kazatelnu a dva lustry. Strop kostela byl malovaný, kazetový. Kostelní věž obsahovala tři zvony z nichž největší a nejvzácnější byl až z roku 1567. Po zrušení kostela si je odebral zvonař Hilcer.

Nejstarší datum, kdy víme jistě, že již stál, je rok 1567. Tímto letopočtem byl opatřen nejstarší zvon ve věži, sv. Václav. Dle místních badatelů je však kostel patrně staršího založení. Jedna z poněkud nadnesených teorií mluví dokonce o založení kostela ve 13. století, avšak pravděpodobnější je až konec 14. století či začátek 15., kdy vzniká i ves Kopřivnice. Hmota kostelní věže, původně samostatné zvonice pochází pravděpodobně již z konce 16. století. Její ukončení nad trojúhelným průčelním štítem však pochází až z doby po roce 1871. Původní kostelík měl podobu spíše menší dřevěné kaple, která byla až později rozšířena a opatřena pavlačemi. Z popudu prvního kopřivnického faráře Rudolfa Víchy (1836 – 1882, jako farář 1869 – 1882) byl roce 1871 již velmi sešlý starý dřevěný kostelík opraven a rozšířen. I přes rozšíření kostelík přestal postačovat potřebám rychle se rozvíjející Kopřivnice. Na počátku 90.let 19. století bylo rozhodnuto os tavbě kostela nového a starý kostelík byl určen k zániku. Konec kostela předurčila poslední mše svatá, která se konala v červenci 1895. V roce 1896 byl starý dřevěný kostel zbořen. Dřevo z něj bylo rozřezáno a jako palivové prodáno lidem. Veškeré vybavení kostela jako starý oltář, kazatelnu, staré korouhve, dřevěné svícny, ornáty a jiné věci byly spáleny na polní cestě proti novému kostelu. Bývalá křížová cesta byla prodána mezi občany. Do nového kostela byla přenesena jen socha Panny Marie, obraz růžencové Panny Marie a sv. Josefa.

Václavu. Byl největší ze tří zvonů a vydával nejkvalitnější zvuk. Na svém obvodu nesl reliéf českého lva a na protilehlé straně tři lilie. Nese tyto nápisy: VERBVM + DOMINI + MANET + INAETERNVM + INRI + 1567 a ZABARTO + FOGTA +APVR + YANA WELCZO + GVRZECZKA + GEDNATEL + TOHO + SLIT + IEST. Druhý, poněkud menší zvon pochází z roku 1738 a je zasvěcen sv. Bartoloměji, patronu kostela. Na jedné straně nese rytinu sv. Bartoloměje a na druhé obraz Panny Marie. Ulit byl F. Stankem v Opavě. Třetí zvon nebyl popsán.