Stará elektrárna spolu se zachovalým tzv. Dvojhalím
jediný zachovaný prvek někdejšího areálu jámy a koksovny Karolina - pohled od jihozápadu
© Jan P. Štěpánek 02/2007
Areál bývalé jámy a koksovny Karolina – pro mnohé místní, obzvláště ostravany je to výrazný pojem. Značí kus historie města Ostravy a v posledních letech se zdá, že rozvíří a již rozviřuje i otázky kolem její budoucnosti.
Obří oplocená plocha zaniklého průmyslového areálu koksovny a důlní jámy, na jejíž ploše do dnešních dob stojí pouze budova Staré elektrárny a tzv. Dvojhalí (Energetická ústředna III s velínem zrzšené Žofinské huti), se nachází mezi ulicí 28. řijna, která vede po jižním okraji historického jádra Moravské Ostravy z východu na západ, Frýdlantskou, která spolu s železniční tratí lemuje areál na západě, řekou Ostravicí jež tvoří hranici areálu na východě a jihovýchodě a historickým areálem někdejších Vítkovických železáren a jámy Hlubina.
Takřka monstrózní průmyslový komplex se do své finální podoby vyvíjel již od 40. let 19. století a po celou dobu existence tvořil nedílnou součást panoramatu jižní části centra města Ostravy. Konec provozu přišel s léty 1985 – 86. Poté byl areál postupně demolován a demontován. V 90. letech 20. století probíhala náročná a velmi drahá dekontaminace půdy na místě někdejší jámy a koksovny.
V současnosti je celek již dekontaminován a s touto obří plochou je počítáno jako s místem, kam se rozšíří centrum „moderní“ Ostravy.
Uvidíme jak snaha o toto dostavění a rozšíření centra dopadne. Zda-li převáží dobré nápady a snahy o významný architektonický celek nad úvahami o komerčním využití několika developerských společností. Snad se centrum města nerozroste jen o několik nových „plechových krabic“ s desítkami supermarketů.
Historie komplexu jámy a koksovny Karolina a Žofinské hutěSalomon Meyer Rotschild pojmenoval důl Karolina po své vnučce. Jáma karolina dosáhla konečné hloubky 550 m a uplatnil se zde první aprní stroj a první větrací pec v rámci dolů na moravském území. Zajímavostí také je, že právě zde bylo poprvé požito drátěné těžní lano a vodovzdorné jámové roubení podle belgického typu. Z dolu karolina se do dnešních dní nezachovalo zhola nic. Kolem dolu Karolina se postupně rozvíjelo ve 2. polovině 19. stol. místní průmyslové centrum, které patřilo Vítkovickému hornímu a hutnímu těžířstvu (VHHT), jehož majoritním vlastníkem byli právě Rotschildové. Roku 1858 byla západě od jámy založena koksovna Karolina. Již roku 1865 měla 56 pecí a do roku 1931 se rozrostla na 216 pecí. V roce 1890 byla koksovna spojena první uhelnou lanovkou s Dolem Trojice a Dolem Terezie na Slezské Ostravě a mosty s řetězovou drahou s jámou Karolina a Šalamoun. Impozantní funkcionalistická budova prádla koksovny vystavěná v roce 1927 byla zbořena v 80. letech 20. století. Tento nevratný počin je dodnes odsuzován. Z celku někdejší koksovny se zachovala jen budova Staré elektrárny z roku 1905. Jedná se o budovu s bohatou škálou arch. detailů a kombinací červených a bílých cihel, kamenných prvků a skleněných tvarovek. Od 20. let 20. století je tato budova využívána jen pro dílny a sklady. Později využívána jako depozitář Hornického muzea. Východně od areálu jámy Karolina byla v letech 1872-73 vybudována První rakousko-uherskou vysokopecní společností ve Vídni Žofínská huť s jedinou vysokou pecí skotského typu. V důsledku krize byla huť mezi léty 1873-80 odstavena. V roce 1880 byla postavena druhá pec. V roce 1888 Žofínská huť přechází do majetku Vítkovických železáren (Rotschildů). Provoz huti je ukončen roku 1972 a následně je do roku 1974 celá huť zbořena. Výrazným a jediným pozůstatkem na Žofínskou huť je tzv. Dvojhalí – někdejší Energetická ústředna III s velínem Žofinské huti v těsném sousedství Staré elektrárny koksovny. Jedná se o dvoulodní ocelovou skeletovou stavbu z režného zdiva. První hala vznikla v roce 1907, druhá podle původního projektu až roku 1927. Dnes stejně jako Stará elektrárna je i tato budova prázdná a bez využití. S útlumem a odstavením celého průmyslového areálu tvořeného koksovnou a jámou Karolina, Žofínskou hutí a dolem Šalamoun se započalo již po r. 1970. Existovala snaha o zlepšení životního prostředí města, které provozem areálu velmi trpělo a získání unikátního uceleného území pro rozvoj města jižním směrem, tak jak je tomu plánováno až dnes. Bohužel historicky cenné průmyslové objekty ustoupily tehdejší koncepci dopravního řešení a výstavby města a uvažovaný technický skanzen s vysokou pecí na Žofínské huti nebyl nikdy realizován. Definitivní konec průmyslové činnosti v areálu je datován odstavením koksových baterií v červnu 1985 a odstavením uhelného prádla v prosinci 1986.
|
Přihlášení |
