Váňův kámen

Lze zde najít zkameněliny celého dávného ekosystému. Místo je i botanicky zajímavé, najdete zde např. mochnu jarní, rozchodník bílý, sleziník červený a další. Můžete zde zahlédnout Otakárka fenyklového, pěnice, drozda, ještěrku či slepýše..

Historie místa sahá až k začátku našeho letopočtu, neboť povrchovým průzkumem zde byla prokázána kultura púchovského lidu (120 př.n.l. až 0 n.l.). Roku 1897 nalezl archeolog profesor Karel Jaroslav Maška u Váňova kamene bronzové jehlice a pazourkové nožíky.

Povstalci se srotili u Váňova kamene na hranici mezi Kopřivnicí a Štramberkem. Uvedli, že trpí nouzí, neboť již nic nemají a vše již museli odevzdat vrchnosti. Uvedli, že jsou trvale sužováni dalekými povozy, bitím purkrabího Jana Čermáka, vězením od důchodního písaře a vymáháním posledních peněz. Tento spor nakonec skončil smírem s tím, že po poddaných se nebude ničeho více vyžadovat, než jako za starých časů. Snad smír nastal i díky velmi smírnému jednání panského úředníka Martina Varkoče s vůrci sedláků. Další velké a známější povstání lidu proti robotám se odehrálo v roce 1695. Shromáždili se opět, stejně jako roku 1643 u Kopřivnice na hranici hukvaldského a novojicko-štramberského panství. Předtím však již několikrát psali prosby i stížnosti na biskupskou kancelář, nikdy však nedostali odpověď. Tak se v neděli 26. června shromáždilo asi 1 500 nespokojených sedláků ze všech třiceti vsí panství a utábořilo se u Váňova kamene, aby v případě nebezpečí mohli uprchnout na sousední panství. Vzbouřenci odmítli robotovat a očekávali vyjednavače. 30. června přijel sám krajský hejtman František Josef hrabě z Oppersdorfu, aby vyslechl stížnosti. Poddaní si nejvíce stěžovali na hukvaldského hejtmana, purkrabího, polesného a písaře. Hrabě je napomenul, aby odešli domů a nic nepodnikali, dokud nepřijde vyřízení jejich žádosti od biskupa. Biskup Karel z Lichtenštejna byl vzpourou velmi pobouřen a poslal v neděli 3. července na Hukvaldy dva své úředníky, kroměřížského hejtmana Maxmiliána Kyselovského z Kyselova a jeho účetního Jana Ferdinanda Johna, aby vše sedlákům vysvětlili, ne však v polích u Kopřivnice, nýbrž na hukvaldském zámku. Biskup sám doporučoval rozehnat sedláky vojskem. Jiného mínění však byl krajský hejtman. Ten orodoval za sedláky u samotného císaře Leopolda, zejména proto, že v okolí nebylo dostatek vojska, které by si se vzbouřenci poradilo. Na Hukvaldy přišli vyjednávat jen dva z pověřených sedláků, kteří navíc sdělili, že má hejtman Kyselovský přijít do tábora. Ten se nakonec podvolil jejich vůli, přišel a vyzval je k jednání na radnici v Příboře. Vzbouřenci toto jednání odmítli a předali pouze písemné požadavky za každou obec. I když se Kyselovský přikláněl taktéž k vojenskému zákroku proti vzouřencům, nakonec jim musel přednést vůli krajského hejtmana, že jim budou roboty sníženy, což stačilo, že se v pátek 8. července všichni rozešli do svých domovů. Vše se zdálo urovnáno, dokud nepřišli drábi zase hnát robotníky na panské jako zastara, nic nedbaje na slib krajského hejtmana. Ten postoupil celou záležitost do Brna a konečně i k císaři, jenž chtěl za každou cenu v zemi klid, protože říši hrozila válka s Turky. Zakázal proti poddaným zakročit mocí, ale také poddaným vytkl jejich chování. Do deseti dnů bylo ale zase celé panství na nohou a v pátek 16. července se opět chtěli vzbouření poddaní shromáždit v polích, ale tentokrát je zaskočil hukvaldský hejtman Maxmilián Harasovský z Harasova, který takový odpor asi předvídal a poslal na ně 90 mušketýrů z hradní posádky proti příkazu krajského hejtmana i samotného císaře. Část vzbouřenců se podařilo zajmout, část se rozprchla do lesů a ostatní utekli na sousední panství, kam moc hukvaldského pána nesahala. Harasovský je nechal pronásledovat až tam a 24 jich dal v okovech přivléct na Hukvaldy do vězení. Jednoho sedláka sám zabil, ještě pár dalších přišlo o život. Po několika dnech je dal všechny odvézt k soudu do Kroměříže. Krajský hejtman Oppersdorf byl rozezlen a Harasovského si pozval k sobě na zámek do Paskova, aby se ze svého činu zodpovídal. Ten se však omluvil a do Paskova se nedostavil. Zatím si předvolal všechny úředníky a řádně jim domluvil, aby s poddanými nadále jednali mírně. Zanedlouho jim bylo úředníky oznámeno i snížení robot. Nenáviděný hukvaldský hejtman Maxmilián Harasovský byl příští rok ze své funkce sesazen a o 11 let později, v neděli 30. října 1707 v noci přepaden valašskými zbojníky na svém zámku v Trnávce, kde byl zmučen, okraden a zámek zapálen. Hrasovský sám na následky bití a mučení zemřel. Obdobně dopadl jeho bratr Václav v nedalekých Kateřinicích. Pak ještě zbojníci přepadli příborského děkana a tamní piaristé ze strachu před nimi kvapně uprchli s celým majetkem na hukvaldský hrad. Hukvaldská rebelie byla největší a nejslavnější na celé Moravě.