městské hradby

října). Na jihozápadní straně při zámku stávala Sarkanderovská fortna s polygonální věží, na severovýchodě fortna Žerotínská či také Jana Nepomuckého s válcovou věží a fortna Lekušova. Jižní cíp hradeb obsadil kamenný městský hrad, který však před obvod hradeb nepředstupoval. Západní nároží hradeb zpevňovala polygonální Vězeňská bašta a stejně tak ve východním nároží dodnes stojí bašta farská, avšak ve snížené podobě. V době kolem roku 1744 tvořila hradbu vysoká kamenná zeď s vnitřním ochozem. Z kamenných hradeb se do dnešních časů zachovaly jen krátké úseky o výšce kolem 6 metrů a síle až 2 m, na některých místech novodobě zakonzervované. Nejdelší viditelný úsek hradby je zachován v návaznosti na městský zámek, za severozápadní polovinou Úzké ulice a na severovýchodní straně města včetně východní farské bašty.

Vybudování současných hradeb se váže až k osobě Voka II. z Kravař v souvislosti se založením městského hradu v jižním nároží obvodu města. Nejstarší část hradu snad z doby kolem roku 1380 je stejně stará či dokonce starší než připojující se hradby. Z doby 1435 – 38 existuje souhlas císaře Zikmunda Lucemburského se stavbou hradeb. Patrně se však jednalo jen o svolení k obnově poškozených hradeb během husitských nepokojů. V 16. století byly obě brány ozdobeny válcovými věžičkami, podobnými jaké měl zámek. Toto můžeme přičítat patrně Bedřichu ze Žerotína. Na počátku 17. století byly městské hradby opravovány a zesilovány. V této době jsou do nároží hradeb vestavěny dvě mohutné bašty – Vězeňská na západě a Farská ( či také „za farskou zahradou“) na východě. Farská pochází z roku 1613. Později byla snížena. Likvidace hradeb započala v roce 1840, kdy byla zbořena Horní brána a následovně v roce 1842 brána Dolní. V roce 1882 byla zbořena polygonální věž Sarkanderovské fortny a roku 1907 válcová věž Žerotínské fortny. Stejně tak byly postupně rozebírány městské kamenné hradby či byly použity do obvodu domů.