
Malebné městečko Štramberk sevřené ve svazích mezi vrcholy Kotouče, Bílé hory, Červeného kamene a Zámeckého kopce se zříceninou hradu, který dal celému městu název, je pro svou malebnost a zachovalou autenticitu právoplatně nazýváno „Moravským betlémem“.
Soubor středověkého gotického hradu, kostela a zachovalých úseků hradeb, jež jsou popsány vlastními hesly, doplňují již turisticky méně známé avšak neméně atraktivní roubené maloměstské domy. Kolorit města je doplněn řadou plastik, původních studní s rumpály, bočních pavlačí domů a vzácnými sedlovými střechami. Právě toto členění na hrad, město a Horní a Dolní Předměstí a vzájemné urbanistické uspořádání jednotlivých rázovitých roubených i pevných staveb maloměstské podbeskydské architektury tvořících dnes již jednotný celek bylo podnětem pro vyhlášení Štramberku v roce 1969 za Městskou památkovou rezervaci. Celkem je ve Štramberku zapsáno 132 památek lidové architektury.
Město Štramberk je dokonalým cílem rodinných výletů, kde si každý ze členů přijde na své. Nádherné výhledy na městečko jsou z okolních svahů Bílé hory. Při návštěvě města i výletech do okolí neopomeňte ochutnat zdejší raritu, perníkové tzv. Štramberské uši.
Další nádherné roubenky lze nalézt v Jaroňkově uličce, na předměstích v ulicích Horní a Dolní Bašta (povětšinou terasovitě nakupené na skalnaté stráně dva typy staveb: dvoudílné se síní, jizbou a komorou a rozměrnější s větší komorou, chlévem a třemi okny v průčelí), v ulici Na kopci z počátku 19. století a dalších mnoha místech ve městě. Samotnou kapitolou je štramberské náměstí se souborem 22 barokních měšťanských šenkovních domů. Tyto domy mívaly ještě v 18. století jednotnou podobu, kdy bývaly patra vysunutá nad otevřenou podsíň ve štítě do náměstí. Některé z nich však byly již koncem 18. století nahrazovány barokními domy. Poslední roubený dům na náměstí byl zbořen v roce 1894. Nejvýznamnější měšťanskou stavbou ve Štramberku je radnice. Původní radní dům stával na náměstí (dnes čp. 12). V roce nechal 1721 regens P. K. Pfefferkorn vystavět uprostřed náměstí radnici novou, avšak ta byla v roce 1868 spolu s pivovarem zbořena a jako radnice byla upravena tzv. stará škola při dolní městské bráně, která slouží pro potřeby radnice dodnes.
Domy mívaly jednu až tři místnosti, do nichž se vcházelo ze síně. Hlavní komora bývala umístěna vedle jizby a prosvětlena oknem ve štítě domu. Z síně vedl často vstup do sklepa a na půdu (v kraji lidově nazývaná „hura“). Domy bývaly vybaveny chlebovou pecí a otevřeným ohništěm k přípravě jídel. Sedlová střecha byla pokryta šindelem a zdobena makovicí s kabřincem. Starší domy na předměstích byly stavěny převážně z neotesaných klád zajištěných klíny z tvrdého dřeva a spáry vycpávány suchým mechem. Většinové umístění domu ve svahu si vyžádalo stavbu známých pavlačí. Právě složité podmínky daly vzniknout malebné kompozici, kdy vedle sebe stojí na skály přistavěné domy chudších i bohatších měšťanů..