žilinský vodní jez

Zajímavým, avšak pomalu zanikajícím technickýcm vodním dílem je starý vodní jez (splav) na řece Zrzávce na rozhraní katastrů Nového Jičína a Žiliny. Jez byl vystavěn již ve středověku, aby vodu z řeky rozváděl umělými vodními náhony na provozy vodních mlýnů, pil a pivovarů v Novém Jičíně, Žilině, ale i vzdálenějším Šenově. Později, ve 2. pol. 19. století byl vodní náhon využit nově vzniklou továrnou bratří Hückelových, a jelikož byl tovární provoz na přísunu vody závislý, byla věnována velká pozornost i údržbě jezu a celého náhonu.

S rozvojem moderních technologií na přelomu 19. a 20. století přestala vodní energie hrát prim a o údržbu jezu a náhonu opadl. Především ve 2. polovině 20. století došlo k tomu, že náhon byl zcela zbytečný a postupně byl zatrubňován či v některých úsecích zcela zanikl.

Splav však udržován byl a ránu mu zasadila až blesková povodeň v roce 2009, která jej vážně poškodila a již nebyl obnoven. Z technického díla se uchovaly pouze obvodové stěny na novojičínské straně řeky a betonové koryto se stavidlem, směřující vodu do bývalého vodního náhonu. V opěrné boční stěně bylo zachováno několik původních kamenných bloků informujících o létech úprav jezu: 1719, 1839 a 1875. Těsně po zničující povodni, které zcela strhla střed jezu a žilinskou stranu, bylo možné pozorovat skladbu profilu jezu.

Torzo historického jezu se nachází v jižní části intravilánu Nového Jičína, v i č.p. 9 Žiliny, která je součástí okresního města.

Zajímavostí je, že č.p. 9 je součástí někdejšího komplexu historického pivovaru č.p. 287 včetně sladovny a ostatních provozů.