
Areál Vítkovických železáren se skládá z bývalého dolu Hlubina, koksovny a vysokých pecí.
Vítkovické železárny jsou vidět z daleka a táhnou se podél Místecké ulice a řeky Ostravice.Tvoří unikátní industriální památku z 1. poloviny 19. století, upomínající na zašlou i současnou průmyslovou slávu města Ostravy i samotných Vítkovic. Právě v těchto místech stávala původní pudlovací pec z roku 1828. Realizací projektu železáren na území Vítkovic pověřil olomoucký arcibiskup arcivévoda Rudolf Jan profesora vídeňské polytechniky F. X. Riedla.
Busta arcivévody Rudolfa Jana byla vztyčena před administrativní budovou železáren u příležitosti 170 oslav založení železáren v roce 1998. Vítkovické železárny, původně Rudolfova huť, byly první svého druhu v celé rakouské monarchii. První vysoká pec zde byla dána do provozu v roce 1836. Následovalo otevření dolu Hlubina v roce 1843. V areálu na sebe navazoval celý technologický tok těžby uhlí, koksovny a výroby železa.
Jáma Hlubina je dochována s těžní věží a spolu s areálem vysokých pecí tvoří typické panoráma města. Byla prvním dolem s vyzdívanou jámou. Těžba zde byla ukončena v roce 1991. Celek Vítkovických železáren byl odstaven v roce 1998.
Na jaře roku 2002 byl areál prohlášen státem za národní kulturní technickou památku a v současnosti se uvažuje o tom, jak celou obnovit a zpřístupnit lidem. Zda-li obnovit a zakonzervovat celý areál nebo jen jeho nejvýraznější a nejvzácnější část. Vše je opět prioritou financí a ukáže jen čas, jak se současné vedení železáren a města dokáží postarat o tuto svou dominantu a mluvící minulost, kterou psali nejen oni, nýbrž hlavně slavnější olomoucký arcibiskup Rudolf Jan a rodina Rothschildů. Je velmi pravděpodobné, že by bez svých železáren a dolů byla Moravská Ostrava ( bez Slezské Ostravy) pouhým provinčním městem někde na severovýchodě Moravy. Tuto skutečnost je třeba si uvědomit a podle toho se svou minulostí i nakládat.
V současnosti probíhá díky aktivitám majitele areálu (Vítkovice Machinery Group - zastoupená osobou Jana Světlíka) postupná regenerace areálu a jeho zpřístupňování. V roce 2012 byla otevřena nová prohlídková trasa vedoucí až na vrchol vysoké pece č. 1, slavnostně uvedena do provozu nová koncertní a přednášková hala Gong v objektu zrekonstruovaného starého plynojemu a na sklonku roku 2012 otevřena pro veřejnost nová expozice tzv. Malého světa techniky v objektu opravené haly č. 6 (bývalá elektrocentrála).
Naproti tomu nechal ve Slezské části regionu, ve Frýdku, vybudovat arcivévoda Karel Habsburský v roce 1833 tzv. Karlovu huť. Dnes Válcovny plechů Frýdek-Místek. V roce 1828 zde podle projektu F. X. Riedla vznikla pudlovací pec. Roku 1830 byla tato první pudlovací pec v monarchii zapálena. Železárny byly soukromým majetkem arcibiskupa a po jeho smrti v roce 1831 areál převzala olomoucká kapitula. Roku 1835 si železárny pronajal vídeňský bankéř Heinrich Geymüller, který je však ještě téhož roku postoupil konsorciu bankéřů, které ovládal Salomon Mayer Rothschild. Tak přišla na ostravsko slavná židovská bankéřská rodina Rothschildů. V roce 1836 byla spuštěna první koksová vysoká pec v Rakousku a v r. 1838 další. Současně začala výroba železničních kolejnic a železničních soukolí. V roce 1843 se Rothschild stal celkovým majitelem železáren, které tvořily dvě vysoké pece, slévárna, pudlovna, válcovna, kolárna a kotlárna. Roku 1847 byla vedle Rudlfovy hutě postavena nová Anselmova huť. Od roku 1848 je v provozu koksovna. Osou komplexu se stal náhon z řeky Ostravice. V roce 1873 vzniklo Vítkovické horní a hutní těžířstvo s majetkovými podíly Rothschildů a Guttmannů, jimž železárny patřily až do roku 1945. Těžířstvo představovalo jednu z největších monopolních společenství v Evropě. V poslední třetině 19. stol. byl areál přestavěn a náhon zatrubněn. V letech 1871-72 byla vybudována vysoká pec č.1 (největší v monarchii), která byla modernizována ještě v roce 1988. Roku 1902 zprovozněna vysoká pec č. 4. V roce 1909 železárny zaujímaly ohromnou plochu 510 ha. Těžířstvo vybudovalo ve Vítkovicích mostárnu, rourovnu, starou ocelárnu, elektronickou centrálu, a mnohé další. Nové budovy byly tvořeny stavbami secesního rázu z režných cihel. Vítkovické železárny byly po roce 1939 začleněny do koncernu Hermann-Göring-Werke. V letech 1944-45 byly železárny částečně poškozeny, záhy opraveny a po roce 1948 modernizovány. Staly se hlavním dodavatelem nového hutního kombinátu Nová huť. Roku 1962 zahájila výrobu nová vysoká pec č.6. Roku 1998 byly vysoké pece zcela odstaveny.
Již v roce 1836 zde byla uvedena do provozu první koksová těžní věžní jáma v rakouské monarchii a v roce 1852 bylo v jejím sousedství zahájeno hloubení těžní jámy Hlubina. Výroba surového železa zde byla definitivně ukončena posledním odpichem v září roku 1998, těžba na Dole Hlubina byla ukončena k 1. 7. 1991. Přístup veřejnosti:
areál Vítkovických železáren: je možný na základě kladně vyřízené písemné žádosti adresované na útvar povolování vstupů VÍTKOVICE, a. s., Ruská 2887/101, 706 02 Ostrava-Vítkovice
areál Dolu Hlubina: je možný na základě kladně vyřízené písemné žádosti adresované na DIAMO, státní podnik, odštěpný závod ODRA, Sirotčí 1145/7, 703 86 Ostrava-Vítkovice. Adresa: Důl Hlubina, Místecká ulice, Moravská Ostrava
Vysoké pece a koksovna, Místecká ulice, Moravská Ostrava.