Moravskoostravský hrad

Václava. O pozdějším založení hradu než města vypovídá i skutečnost, že hrad byl přistavěn ke stávající hradbě a nijak její obvod nenarušil. Areál hradu byl tvořen obdélným prostorem cca 30 x 50 m. Oproti samotnému městu, jak bývalo u podobných staveb zvykem, byl areál hradu patrně vymezen příkopem, později zavezeným. O samotné vnitřní zástavbě nemůžeme s určitostí nic bližšího říci. Na existenci hradu dodnes upomínají místní názvy Na Zámčisku a Zámčisko. Rovněž ulice Zámecká.

Lokace nového města je dílem významného kolonisty, olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku. Nedávné archeologické výzkumy v prostoru centrálního Masarykova náměstí dokázaly, že osídlení prostoru centra Moravské Ostravy existovalo již před tímto datem a lze je spojit s hospodářským zázemím nedalekého hradiště na Landeku. Osídlení tvořila patrně malá zemědělsko - rybářská osada, jejíž kořeny spadají až do 10. století, možní i dále. Vždyť i závěť biskupa Bruna z r. 1267 (zde je Ostrava poprvé zmíněna jako město) mluví o tom, že Bruno toto území kolonizoval, nikoliv založil. Město se záhy stalo sídlem správy severomoravských biskupských držav, hospodářským střediskem celého moravskoostravského biskupského panství a nejsevernější baštou severomoravských držav biskupa. Pro správu stolních statků olomouckého biskupství na Ostravsku byl vystavěn v západním nároží kamenných městských hradeb biskupský dvůr, hrádek. Ten vznikl patrně ve 2. polovině 14. století v souvislosti s výstavbou kamenných hradeb. Lze tak usuzovat podle jeho situování v západním nároží města. Kdyby vznikl dříve, jistě by byl situován spíše na východní straně, proti slezské straně řeky Ostravice. Ta totiž až do čtvrtiny 14. století tvořila státní hranici. Proto lze vznik hradu klást až do doby domácích válek na Moravě. Poprvé se písemně připomíná k roku 1396 purkrabí Mikuláš Neubecke. Nelze však vyloučit ani jistou formu biskupského domu, malé rezidence, již z doby biskupa Bruna, neboť je známo, že biskup Bruno v Ostravě hostil některé své návštěvy. K roku 1446 se uvádí jako hrad, v roce 1466 jako „propugnaculum“. Posledním písemně známým biskupským ostravským hejtmanem je v letech 1484 – 91 Laurin z Chřenovic. Roku 1538 daroval biskup Stanislav I. Thurzo svému hukvaldskému úředníku Kryštofu Foglarovi ze Studené Vody dům v centru města, který stával na místě „kdež prve bydlo předkuov našich, panuov ostravských bylo“. Tedy v místě bývalého hrádku. Hrad tedy patrně přestal svému účelu sloužit na přelomu 15. a 16. století a následně byl buďto přestavěn nebo zcela zanikl, neboť již v roce 1585 je zde zmiňován starý, původně morový hřbitov zvaný Na Zámčisku. V letech 1729 – 40 byla na místě bývalého sídla postavena kaple sv. Lukáše. Byla plánována jako presbytář plánovaného hřbitovního kostela, který však nebyl nikdy realizován. Od roku 1880 sloužila kaple jako školní kostel německé reálky. V roce 1892 byla zchátralá kaple s půlkruhovým závěrem a mansardovou střechou se sanktusníkem uzavřena a roku 1894 beze zbytku zbořena. Na starém hřbitově se pohřbívalo až do roku 1843. Tento zaniklý hřbitov byl v nedávné době archeologicky zkoumán v souvislostí s rekonstrukcí Puchmajerovy ulice, která přes plochu bývalého hřbitova dnes prochází.