
Ke kříži dojde návštěvník po turistické značce, která vede k hradu Starý Jičín. Tento kříž nebo spíše jeho předchůdce je zakreslen na mnohých vyobrazení hradu Starý Jičín. Mezi ta nejstarší patří vyobrazení na vedutě hradu z roku 1671. Pár kroků za křížem na cestě (kterou dojde návštěvník tohoto místa k tzv. předsunutému opevnění hradu Starý Jičín), jsou ve skalnaté cestě dva „otisky“ ke kterým se vážou různé legendy a pověsti.
Rozhodl se proto k činu. Najal dělníky a ti při hloubení základů nalezli dvě lidské kostry. Jedna byla vznešeného původu, neboť prý měla zlaté prsteny a na krku zlatý kříž. Farář ostatky pohřbil na hřbitově a přišel o vidiny ve spánku. Kříž na tomto místě stojí napamátku tohoto skutku..
K těmto dvěma otiskům se pojí tato pověst:
Kdysi za dávných dob pořádal kníže, sídlící na starojíckém hradě, velikou hostinu. Najednou se rozzuřila nad krajem veliká bouře. V této bouři – již bylo pozdě v noci – přijel do hradu nějaký bohatý šlechtic a žádal o pohostinství. Poněvadž kníže viděl, jaký je nečas, a byl velmi pohostinný, poručil ihned, aby neznámého pustili a náležitě se o něj postarali. Když se neznámý šlechtic převlékl do čistého prádla, uvedli ho do hodovní síně. Knížeti se onen šlechtic velice zamlouval, a proto mu nebylo nikterak proti mysli, když se začal dvořit jeho dceři. Avšak jeho radost neměla trvat dlouho. Když zase tančil s princeznou, upadl ji na zem šátek. Rychle se pro něj shýbla a tu uviděla, že její společník má místo nohy kopyto. Zavrávorala a klesla ve mdlobách k zemi. Z úst se jí vydral výkřik - ďábel! Všichni se křižovali a strnuli hrůzou. Toho okamžiku využil neznámý a rychle zmizel z hodovní síně. Sedl na koně a rychle ujížděl od hradu dolů. Tu náhle spatřil před sebou kříž. To se mu stalo osudným. Ztratil rovnováhu a střemhlav sletěl z koně. Náraz byl tak prudký, že po jeho dopadu zůstaly jeho hlava a kopyto vyznačeno ve skle a jsou tam ještě dodnes.