Habří

1 a svým severním bokem přiléhala k sousednímu hospodářství č. p. 2 a 3 (dolní tvrz). Dnes tu najdeme protáhlou patrovou budovu, krytou valbovou střechou. Původní vzhled ani stavební vývoj neznáme, dnešní podoba je dílem radikální přestavby z r. 1834. Půdorys však zůstal zachován. Budova je spojena pod jedinou střechou, má jednotnou úpravu fasád a vnitřní prostory jsou stavebně i provozně propojeny, ale je zřejmé, že se objekt skládá ze dvou částí: na zadní (západní) obdélnou stavbu přímo navazuje přední, mírně lichoběžníková část, obrácená užším průčelím k cestě a do návsi. Celek má tedy protáhlý šestiúhelný tvar. Místnosti jsou buď plochostropé nebo mají jednoduché valené či plackové klenby. Jižní trakt usedlosti tvoří protáhlý objekt bývalého pivovaru s patrovou přední částí (fungoval od konce první čtvrtiny 17. stol. do osmdesátých let 19. věku). Naposledy byla budova celkově přestavěna v r. 1847, zčásti podle projektu budějovického stavitele Josefa Sandnera. V přízemí přední části se od r. 1947 nacházel veřejný sál jako součást hostince, od r. 1951 tělocvična..

Horní (Hořejší) tvrz nese č. p. 1. Hořejší polovinu tvrze s polovinou dvora převzal Mikuláš Roubík z Hlavatec. V r. 1541 se stávají majiteli Jindřich a Jiřík Ojířové z Protivce. Jiřík se zde připomíná ještě koncem r. 1584; krátce poté zemřel. Po jeho smrti přešel přes jeho dceru do majetku Kalkreiterů z Kalkreitu, jež tvrz drželi až do r. 1620 (formálně ještě r.1623). Poslední majitel Melichar Kalkreiter z Kalkreiteru se totiž připojil ke konfederaci po boku vzbouřených českých stavů a proto v r. 1620 bylo Habří obsazeno císařským vojskem, vedeným generálem Donem Baltazarem Marradasem. V r. 1623 konfiskační komise odsoudila Melichara Kalkreitera ke ztrátě poloviny majetku, kromě jiného i Habří. Jako náhradu za válečnou půjčku císaři jej získal cisterciácký klášter ve Vyšším Brodě. Vyšebrodští cisterciáci připojili Habří ke svému statku Komařice a nadále využívali zdejší dvůr s pivovarem k režijnímu hospodaření. V r. 1788 byl vrchnostenský dvůr rozparcelován a rozdělen mezi soukromé zájemce. Samotné panské sídlo ztratilo pak svou rezidenční funkci a sloužilo jako byty. Z listiny z r. 1836 správy vyšebrodských klášterních statků se dozvídáme o využití objektu č. p. 1 (vrchnostenský zámeček - Schlőssel): přízemí obsahovalo bednárnu a hostinec, v patře se nacházel jednopokojový byt penzionovaného sládka a další dva pokoje, které sloužily pro příležitostné ubytování úředníků při objížďkách panství. V sousedství stál pivovar a kovárna. Cisterciákům patřilo sídlo až do června 1920, kdy je koupila rodina Matoušova. Majitelem zůstala rodina až do sedmdesátých let. V r. 1977 koupila objekt Československá televize, která jej využívala jako součást sousedního dětského tábora. Po České televizi přešla historická budova na počátku 21. století do rukou rodiny Janowiakovy a byl tu obnoven hostinec s penzionem..