
České Budějovice jsou krajské a statutární město, správní i kulturní metropole Jihočeského kraje. Nachází se v něm řada muzeí a historických památek a jsou výchozím bodem k výletům po celém kraji.
Radnice stojí na rohu západní strany náměstí Přemysla Otakara II. v historickém centru města. V její budově se nachází turistické informační centrum.
Na atiku byly postaveny sochy čtyř alegorií - Spravedlnosti, Statečnosti, Moudrosti a Opatrnosti od budějovického sochaře Josefa Dietricha. V lucerně prostřední věže je umístěna zvonkohra z roku 1995. Okna v prvním patře (pět oken piana nobile) jsou zvýrazněna suprafenestry, nad prostředním oknem je městský znak, obklopený zemskými znaky Čech, Moravy a Slezska; po stranách jsou pak umístěny antické motivy. Podloubí do náměstí je zazděno a má dva symetricky řešené, bohatě profilované portály. V přízemí hlavní budovy jsou využity starší gotické a renesanční prostory s lunetovými klenbami. Na místě zbořené věže je trojlodní vstupní hala sklenutá do pilíře, ze které vede schodiště zdobené balustrádou do 1. patra s velkou radní a soudní síní; síň je zdobena freskou s námětem Šalamounova soudu; v roce 1727 ji vytvořil Jan Adam Schőpf. I další reprezentační prostory jsou zdobeny štukovými malovanými stropy. Mezi nejpozoruhodnější díla v interiéru ještě patří bronzový reliéf městského znaku nad schodištěm z roku 1890 od českobudějovického sochaře Richarda Kristina a rozsáhlý goblén s vedutou města, který vytvořila Marie Teinitzerová-Hoppeová podle návrhu Cyrila Boudy..
Knollova domu, ke kterému byl v roce 1494 připojen také Terczebuchovský dům. Propojeny byly v roce 1514 a několikrát upravovány. Stavba renesanční radnice byla zahájena v roce 1555 a dokončena r. 1558 (italský stavitel Hans Spatz). Byla to jednopatrová stavba s podloubím, nárožní věží a dvěma stupňovitými atikovými štíty zdobenými obloučkovými motivy (dle zachované ikonografie). V letech 1641 a 1655 byla radnice poškozena požáry a již roku 1720 se uvažovalo o její komplexní přestavbě. Tu navrhl v letech 1727-1730 italský architekt Anton Erhardt Martinelli (v letech 1722-1732 dvorní stavitel Adama Františka knížete ze Schwarzenbergu). Dílo realizoval pak Pavel Kolečný z Třeboně. Během 18. století a v následujících stoletích došlo k celé řadě dočasných úprav, v roce 1825 byl přestavěn zadní trakt a vybudovány pavlače na krakorcích. Druhé patro bylo adaptováno v roce 1850 a roku 1878 byl sousední objekt nahrazen novostavbou a roku 1905 spojen s radnicí. Po řadě oprav během 20. století byla v roce 1997 provedena dostavba nového radničního křídla a v roce 1999 dokončena celková rekonstrukce komplexu budov radnice na náměstí Přemysla Otakara II. V dnešní době slouží radnice jako sídlo městské samosprávy..