
Rudolfov leží 4 km východně od Českých Budějovic. První písemná zmínka o těžbě stříbra v okolí Velkých Hor, jak se původně Rudolfov jmenoval, pochází z r. 1385. Největší rozvoj těžby nastal za Rudolfa II., který obec povýšil na horní město s názvem Rudolfov.
Významný odborník v těžbě a podnikatel Janem Hőlzlem ze Sternsteinu vystavěl asi v r. 1590 v dolní části města renesanční zámek, zvaný Hőlzlův dům.
Zámek je jednoduchá, jednopatrová stavba čtvercového půdorysu, s vjezdem uprostřed průčelí, která si ponechala podobu po úpravách prováděných v 18. stol. vojenskou správou.
V současné době je zámek v soukromých rukou a sídlí v něm několik firem a veřejnosti je nepřístupný.
Po roce 1620 propadl malovcův majetek konfiskaci a zámek získal Jan Baltazar Marradas, který zámek nechal přestavět. R. 1661 od Bartoloměje Marradase koupil zámek Jan Adolf Schwarzenberk. R. 1768 byla budova pronajata veliteli polního dělostřelectva Františku Oldřichu ze Vchynic a od té doby sloužila vojenským účelům až do 90. let 20. stol. V současné době je zámek v soukromých rukou a sídlí v něm několik firem..
Dnes končí ve Vrátě. Dokonce se tato trať měla dále prodlužovat na Lišov, Třeboň a končit až v Jindřichově Hradci, ale k realizaci nikdy nedošlo..
České Budějovice zůstaly na počátku povstání věrné císaři a jejich vojenský velitel hejtman Aulner z Pirkenfelsu neustále žádal své nadřízené o nové vojáky, zbraně, munici a zásoby. Dostal však pouze 1.prapor pěchoty o 350 mužích z Dolních Rakous a příslib, že dostane potřebnou munici, když si pro ni pošle vozy až do Vídně. Obavy budějovického velitele se brzy naplnily. Císařský vojevůdce hrabě Buquoy ustupoval na podzim 1618 po nezdařeném tažení na Prahu s celou armádou hlouběji do jižních Čech a po porážce na hrázích rybníků u Slověnic dne 9.11. dospěl do Českých Budějovic. Celá císařská armáda v síle 6500 mužů se ubytovala ve městě a na předměstích. Brzy po příjezdu začali císařští kopat kolem města příkopy a stavět šance, neboť vítězné stavovské vojsko jim táhlo v patách. Již v průběhu 10.11. se rozložilo po vsích kolem Č.B. a vrchní velení a štáb si za své sídlo vybraly zámeček v Rudolfově. V jeho komnatách bylo od té chvíle možné spatřit ty nejvyšší velitele stavovského vojska - hraběte Jiřího Fridricha z Hohenlohe, hraběte Matyáše z Thurnu i hraběte Linharta Colonnu z Felsu. Stavovská armáda měla sice po příchodu slezských oddílů více než dvojnásobnou přesilu, ale její velitelé svou příslovečnou váhavostí promarnili jedinečnou příležitost vyrvat císaři poslední významný opevněný bod v zemi. To se stalo později osudným celému povstání, neboť právě jižní Čechy a České Budějovice posloužily císařským jako základna k závěrečné ofenzívě, která skončila vítězně na Bílé Hoře..