
Staré Hodějovice - dříve jen Hodějovice, též Hodovice, německy Hodowitz - jsou obec v okrese České Budějovice jihovýchodně od krajského města. Přesnější datum založení vsi není známo, pravděpodobně se tak stalo v období první kolonizace ve 12. či 13. století. Byla založena jako poddanská, nikdy v ní nebylo panské sídlo a do 20. století ani kostel. První písemná zmínka je z roku 1407, kdy byla uváděna jako majetek pánů z Vidova.
Z pamětihodností zde najdeme na návsi kostel Panny Marie z roku 1900, čtyři výklenkové kapličky a pomník obětem 1. světové války.
Obec má spojení s krajským městem MHD, jižním okrajem prochází červená turistická stezka a cyklotrasa č. 1121.
Průčelí je po stranách lemováno pilastry s kladím, podpírajícím profilovanou korunní římsu; v ose korunní římsy nad výklenkem je ve štuku provedená mušle. Ve výklenku, uzavřeném kovanou ozdobnou mříží, je socha sv. Rocha v klasickém pojetí. Kaple vrcholí trojúhelníkovým štítem, jenž je mírně vyvýšen nad sedlovou střechu s taškami bobrovkami, která ji kryje..
V jejich hlavách zrál nápad již delší dobu před jejím vybudováním. Kaple není úplně od věci a s útulkem tak trochu souvisí. Jejich předchůdci v dávných dobách byli pohodní a rasové, kteří se z počátku zabývali jen sběrem a zpracováním uhynulých zvířat nebo odchytem a utrácením toulavých a nemocných zvířat, později i provozováním karanténních stanic. Protože při své práci přicházeli do styku s nákazami a s hygienou to bylo také na hraně, o očkování nemluvě, spoléhali se na svatého Rocha z Montpellieru, ochránce před morem a nemocemi. Kaple byla postavena čistě jen z jejich osobních zdrojů s pomocí dalších ochotných lidí, jmenovitě Štukatérství Reindl, Wittner František - zámečnictví a kovářství WF. Vysvěcení bylo dne 16.8.2024 (jeho zařazení mezi svaté potvrdil papež Urban VIII a stanovil jeho památku na den 16.8.) a světil ji důstojný pán Jakub Václav Zentner, farář z Římovské farnosti. Motto: "Svatý Rochu, oroduj za nás, abychom byli ochráněni od nemoci duše a těla. Ámen"
A hlavně poděkování manželům Kősslovým..
Když mu zemřeli rodiče, rozdal majetek chudým a vypravil se jako prostý poutník do Říma. Během své cesty uzdravil spoustu lidí od moru a nakonec se sám v Piacenze nakazil. Uchýlil se sám za město, aby tam zemřel. Ale přidal se k němu jakýsi pes (proto bývá uváděn i jako patron pejsků), který mu přinášel jídlo, Roch se překvapivě uzdravil a vrátil se do rodného města. Již v 15. století se svatý Roch těšil velké oblibě a byly mu, podobně jako sv. Šebestiánovi, adresovány přímluvy za uzdravení nemocných při morových epidemiích. Ikonografie - bývá znázorňován jako mladý zarostlý muž v poutnickém odění s mořskou mušlí, se širokým kloboukem a holí), který si vykasává oděv na noze, kde jsou patrné praskající morové vředy na jeho stehně. U jeho odkasané nohy je pes, který někdy olizuje hnis, vytékající z vředu na noze. Jeho ostatky jsou údajně od roku 1485 v kostele San Rocco v Benátkách, jejich část je i u sv. Víta v Praze..