Netolice

Netolice jsou staré sídelní místo, kde stával v 10. století pomezní hrad Slavníkovců, později zabraný rodem Přemyslovců. Správní místo zaniklo asi v polovině 13. století, kdy ho pravděpodobně nahradilo sídlo nové, stojící při rybníku Mnich. Podle Augusta Sedláčka se tak stalo po roce 1263, kdy pevnostní stavbu asi postavil klášter Zlatá koruna. Ten pak Netolice získal roku 1284 od Václava II. do svého vlastnictví, již jako městečko. První písemná zpráva o hrádku však pochází až z roku 1405. V roce 1420 zdejší panství získává Oldřich II. z Rožmberka jako zástavu. Roku 1469 se hrádku Netolice zmocňuje Jindřich Roubík z Hlavatec, když Rožmberk s dalšími šlechtici rebeluje proti králi Jiřímu z Poděbrad. Roubík ho pak drží až do své smrti v roce 1477. Snad nedlouho poté sídlo zaniká. V roce 1619 jsou zbořeny jeho poslední pozůstatky při dobývání města lotrinským hrabětem Dampierrem, generálem ve stavovském povstání.

Samotný hrádek Netolice měl trojúhelníkový půdorys (70 x 70 x 60 m). Jednalo se o jednodílný hrad, který byl chráněn ze všech stran vodou. Hlavní dominantou byla v severozápadní části věžovitá budova. Její malé zbytky se dochovaly v budově skladiště. Pozůstatkem má být pravděpodobně i sklep v domě čp. 222 (dnes penzion) a kousky zdí, kdysi hradeb na východní části.