
Předměstský dvůr s reprezentativní obytnou částí, označovanou někdy jako zámeček; leží 1800 m SSV od okraje historického jádra Českých Budějovic na Pražském předměstí, nedaleko severní železniční zastávky a hřbitova sv. Otýlie (Dolní ulice č. 4).
Toto hmotové rozvržení objektu zřejmě vzniklo nejpozději v 16. století, jak ukazuje nejstarší veduta města od Jana Willenberga z r. 1602; hranolová věž tehdy měla dlátkovou střechu, která by mohla prozrazovat pozdně gotický původ. Svědectví o náročnosti renesančních úprav poskytuje zachovaný etážový štít východního průčelí (odpovídá pravděpodobně Ehrenpreisově přestavbě na sklonku 16. stol.). Maurerova přestavba, dokončená asi v r. 1777, spočívala v barokizaci fasád, osazení mansardových střech, zřízení kaple a také v rozšíření hlavní budovy směrem do nádvoří (zvětšení obytné plochy a vznik vnitřních komunikačních prostor). Protože další majitelé neprováděli žádné výrazné změny, zachoval se dvůr jako zajímavý a hodnotný příklad barokní předměstské rezidence. Do jisté míry přežívá také krajinný kontext dvora, k jehož hospodářskému zázemí dříve patřily kromě pozemků i menší rybníky a cihelna. Zcela bohužel zpustla někdejší okrasná zahrada na jižní straně hlavní obytné budovy (zachycena na nejstarších plánech z 2.pol. 18.stol.). Zanikl rovněž klasicistní zahradní altán, zřízený nejspíše za purkmistra Schmidta v 1. polovině 19. století..
1396 měšťan Šrámek. Po několika dalších majitelích koupil dvůr za 2000 kop míšeňských v r. 1591 císařský solní úředník Ehrenpreis. S největší pravděpodobností právě on provedl přestavbu obytné části na renesanční sídlo, srovnatelné s menšími venkovskými rezidencemi šlechtických rodů. Z dalších význačných majitelů byl městský písař a pozdější radní Daniel Arnošt Alexius, který zhodnotil dvorské budovy přestavbami, opravami a přikoupil některé pozemky. Dalším významným majitelem se stal vysoký důstojník polního dělostřelectva Franz Anton von Maurer, který jej užíval jako své sídlo. Pravděpodobně v polovině 70. let 18. století dal provést celkovou barokní přestavbu, v jejímž rámci vznikla také domácí kaple, vysvěcená 31.7. 1777. Na mapě z poč. osmdesátých let je nově přestavěný objekt označen jako letohrádek ("Lust-Schloss") a Schallerova Topografie hovoří o zámečku. Od jeho dcery zděděnou nemovitost koupil budějovický kriminální rada Andreas Schmidt, jímž začíná souvislá řada měšťanských držitelů. V letech 1885-1905 patřil objekt Josefu Pillmannovi, po němž získal dodnes své užívané označení. Od Pillmannových potomků zakoupili dvůr v r. 1919 Florian a Ida Charvátovi, v r. 1949 na něj byla uvalena národní správa, od padesátých do devadesátých let 20.stol. tady sídlila veterinární nemocnice. Dnes je objekt v soukromém majetku a sídlí zde několik firem..