
Velešín (německy Weleschin, Wellessing) je poprvé zmiňován roku 1266, původně jako královský majetek. Sloužil jako opěrný bod na staré obchodní stezce do Lince. Od roku 1996 má statut města. Boží muka stojí cca 250 metrů od radnice, na malém travnatém trojúhelníku v rozcestí tří silnic. Místem, kde stojí, probíhala na konci 2. světové války demarkační linie mezi vojsky USA a SSSR.
Horní část je bez skosení a přechází přes drobnou římsu do mírně širší kaplice. Ta má v přední části hlubokou obdélníkovou niku, dnes s novodobým obrázkem Panny Marie s Jezulátkem. Kaplice vrcholí na všech stranách trojúhelníkovými štíty. Kaplice má prostupující sedlovou stříšku, na samém vrcholu je novější kovaný dvouramenný jetelový kříž, který pravděpodobně nahradil kříž kamenný..
Kromě Čech, Moravy a Slezska je můžeme najít na Slovensku, v Rakousku, Bavorsku a některých dalších částech Německa, Polsku nebo Pobaltí. Jinde se tento typ památky buď nevyskytuje nebo je velmi vzácný. Ač se oblast od oblasti jejich podoba liší, většinou mají tři základní součásti - podstavec, dřík a kapličku, čili lucernu. Podle zpracování dříku se dělí na dva typy – sloupkové s dříkem s kruhovým půdorysem a na pilířové, či pilířkové s dříkem s půdorysem trojúhelníku, čtyřúhelníku nebo vzácněji i víceúhelníku. Zvláště na starších božích mukách bývaly znázorňovány předměty, související s Kristovým umučením – hřeby a kladivo, kopí s houbou namočenou do octa, důtky, kleště, kostky (se kterými římští vojáci hráli o jeho šat) apod. Ve 14.–17. století měla boží muka nejčastěji formu žulového, vápencového nebo pískovcového sloupu, zakončeného lucernou. Od období konce baroka až do současnosti vznikala u nás boží muka zděná – z lomového kamene či z cihel, s trojhranným nebo čtyřhranným půdorysem, vzácně i sloupková s kruhovým půdorysem. Existuje také řada přechodných typů, které přecházejí do podoby kříže nebo kapličky..