Vidov

Známé skutečnosti dovolují si vytvořit přibližný obrázek o podobě tvrze, která získala již ve 14. století charakter opevněné tvrze. Její hlavní obytnou i obrannou stavbu pravděpodobně představovala masivní čtyřboká věž, která byla obehnána hradbou, a do tohoto uzavřeného areálu patřily také další provozní objekty. Tvrz stávala při severovýchodním okraji historického jádra vsi Vidova a svou jižní stranou přiléhala k návsi. Na severu, východě a západě tvořil přirozenou ochranu Tvrzský rybník, od začátku 19. století již neexistující a proměněný v pole. Sídlo tedy zaujímalo jakýsi plochý nízký ostroh, který byl na straně k návsi přeťat příčným příkopem tak, že voda obepínala tvrz ze všech stran. Podle písemného líčení sporu mezi Markétou Tožickou a Budějovicemi o právo na vaření piva, vedl přes tento příkop most, nejspíše dřevěný, jehož poslední část nejblíže ke vstupní bráně, byla zřejmě padací. K vlastnímu opevněnému areálu se přecházelo přes hospodářský dvůr, jenž musel stát někde v severovýchodní části dnešní návsi a mohl rovněž přispívat k obranyschopnosti tvrze. V době písemné práce Augusta Sedláčka - HRADY, ZÁMKY A TVRZE KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO - ve 2. polovině 19. století, dosud byly znát stopy zaniklé tvrze na poloostrůvku o ploše 200 čtverečních sáhů, vybíhajícím z návsi do vypuštěného Tvrzského rybníka. Na ostrohu tehdy stávala kovárna, která se v roce 1960 zřítila a její pozůstatky byly odstraněny. Následně došlo k rozsáhlejším přesunům zeminy a úpravě tvrziště, aby se mohlo stát staveništěm rodinného domu čp. 29, postaveného v roce 1975. Přes intenzivní stavební činnost v tomto prostoru a s ní spojené terénní úpravy je zřejmé, že dům stojí na nepříliš vyvýšeném jazykovitém výběžku, jehož hrana je nejlépe patrná při východním a severním okraji. Plochý výběžek přiléhá k severovýchodní části návsi a vybíhá severním směrem k poli, bývalému Tvrzskému rybníku. Jakékoliv terénní stopy po někdejší tvrzi a jejím opevnění jsou však již setřeny..

Po něm následovali Beneš (Vidovec z Vidova 1364-1383) a Jan z Vidovopole (1408). Jeho dědicem byl Jindřich Kolman z Křikavy, který v roce 1418 prodal statek se vsí Hodějovicemi Janu Tožicemu z Tožice. Po jeho smrti v roce 1456 jej vystřídala vdova Markéta ze Ždánic se synem Janem. Z řady dalších majitelů je třeba jmenovat Lva z Rožmitálu, jenž koupil vidovský statek v roce 1475 a jeho syna Zdeňka. Asi v roce 1490 koupil statek Vok z Rožmberka a připojil jej k třeboňskému panství; v roce 1509 byla tvrz propuštěna z manského závazku. Kdy tvrz zanikla, není známo. Za Rožmberků ztratila tvrz funkci šlechtického sídla a zchátrala. V roce 1541 byla do obnovených zemských desk vložena ves Vidov s pustou tvrzí..